Na facebooku Morava napoleonská se objevil 28. března
příspěvek tohoto znění:
„Ve spolupráci s
JUDr. Ladislavem Muchou přinášíme příspěvek o úloze bubeníků ve válkách.
Bubeníci byli
příslušníky všech armád světa po celou řadu století. Byli součástí plukovních
hudeb, jejichž hlavní úlohou bylo hrát do pochodu a při slavnostních
příležitostech. V podstatě to bylo psychologické působení na vojáky.
Bubeníků bylo vždy nejvíce ze všech profesí hudebníků. A jejich úloha byla v naprosté většině taktická. Bubeníci určovali rychlost kroku celé jednotce. Každá armáda, někdy i jednotka zvláště, měla pro bubeníky určen přesný popis signálů, kteří bubeníci na pokyn velícího důstojníka takzvaně vybubnovávali. Začínalo to vybubnováním budíčku, následovalo něco jako zvýšená příprava na pochod, popřípadě vyhlášení poplachu, signál odpočinku, signál ústupu do původních pozic, střídání stráží, příchod a přivítání velitele. Jeden nebo více bubeníků měli vždy službu poblíž stanu velícího důstojníka.
Bubeníky se často stávali synové stávajících vojáků, tedy chlapci, kteří se narodili v posádce nebo přímo při pochodu jednotky, kdy jejich matky táhly v určitém odstupu za jednotkou. Někdy to bývali i chlapci od dvanácti let věku.
Bubeníků bylo vždy nejvíce ze všech profesí hudebníků. A jejich úloha byla v naprosté většině taktická. Bubeníci určovali rychlost kroku celé jednotce. Každá armáda, někdy i jednotka zvláště, měla pro bubeníky určen přesný popis signálů, kteří bubeníci na pokyn velícího důstojníka takzvaně vybubnovávali. Začínalo to vybubnováním budíčku, následovalo něco jako zvýšená příprava na pochod, popřípadě vyhlášení poplachu, signál odpočinku, signál ústupu do původních pozic, střídání stráží, příchod a přivítání velitele. Jeden nebo více bubeníků měli vždy službu poblíž stanu velícího důstojníka.
Bubeníky se často stávali synové stávajících vojáků, tedy chlapci, kteří se narodili v posádce nebo přímo při pochodu jednotky, kdy jejich matky táhly v určitém odstupu za jednotkou. Někdy to bývali i chlapci od dvanácti let věku.
Při útoku šli
bubeníci několik kroků před útočící jednotkou a bubnovali, co jim síly stačily.
Opět to byl doslova útok na psychiku vojáků v útočící koloně. Z toho vyplývá,
že mezi bubeníky byly zákonitě velmi vysoké ztráty a často byli v průběhu
bitev, když padli, nahrazováni řadovými vojáky z jednotky – bubnovat se prostě
muselo. Mezi bubeníky byla i řada hrdinů, kteří svojí odvahou přispěli k
vítězství francouzské armády a v řadě měst mají své pomníky a jejich jména
nejsou zapomenuta …“
Tohle tvrzení, které připomíná scénu s malým tamborem
v jinak skvělém Bondarčukově filmu „Waterloo“, je diletansky zcestné a
zaráží, že organizace Morava napoleonská, která se prezentuje jako organizace,
připomínající skrze turistický ruch napoleonskou historii, může něco podobného
zveřejnit.
Jak to s tambory bylo?
École du bataillon,
elementární výcvikový reglement napoleonské pěchoty pro prapor/batalion v
článku 13 páté části, odstavec 673, kde se mluví o Colonne d’attaque, útočné koloně, říká:
„Les tambours de
porteront à la queue de la colonne."
Česky:
„Bubeníci nastoupí
na konec kolony.“
Stejně se to má s představou, že pěšák, který nikdy
nebubnoval, popadne buben mrtvého tambora, vyrve mu z pěstí zkrvavené
paličky a dále vybubnování batterie,
přesně stanovený rytmus…
Morava napoleonská si podle všeho plete napoleonské války
s pohádkou. Možná tou, co se jmenuje „Tambor málem králem“.
A šíří bludy…
Pokud by se ovšem chtěla poučit, základ najde bez znalosti francouzštiny na tomto blogu zde:
http://napoleon-knihy.blogspot.cz/2014/10/bez-spojeni-neni-veleni-2-cast.html
Žádné komentáře:
Okomentovat