 |
| Napoleonova socha v Cherbourgu |
Sobota 15. srpna 2015
10:00 – 11:45…. výcvik a manévry, táborový život
12:00……………. přehlídka na dvoře Staré pošty, Svatý Napoleon
15:00 – 17:00… výcvik a manévry, táborový život
20:00……………. odchod jednotek ke Frierenbergerově pomníku, dělostřelecké salvy
12:00……………. přehlídka na dvoře Staré pošty, Svatý Napoleon
15:00 – 17:00… výcvik a manévry, táborový život
20:00……………. odchod jednotek ke Frierenbergerově pomníku, dělostřelecké salvy
Neděle 16. srpna 2015
10:00 – 11:00… bitevní ukázka u Staré pošty
12:00……………. položení věnce v Praci
12:00……………. položení věnce v Praci
Změna programu vyhrazena.
Kromě vojensko-historického
programu nabídne Stará pošta návštěvníkům svou restauraci i možnost
shlédnout nově otevřenou a doplněnou expozici věnovanou bitvě u Slavkova
i poštovní historii budovy.
Kde to je, najdete zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Star%C3%A1_pozo%C5%99ick%C3%A1_po%C5%A1ta
nebo zde
http://www.staraposta.cz/
a kde se bude co konat, zde:
Proč tyhle Napoleonské dny?
Protože je to tradice, kterou si připomínala celá Napoleonova armáda.
A jak to bylo? Zhruba rok a necelé dva měsíce poté, co se stal Napoleon Bonaparte Napoleonem I., zatoužil mít to, co každý jiný vladař civilizované země, tady svůj v katolickém kalendáři zanesený svátek, který se, pochopitelně, v římské Martyrologii nenacházel. Pro sebevědomou hlavu státu není téměř nic nemožného (kontrolní rámy tehdy ještě nebyly), zbývalo jen onoho korsického světce, po němž měl císař jméno, někam usadit. Kam? Rovnou k datu Napoleonových narozenin, které se shodovalo (čistě ideologickou náhodou) nejen s datem podpisu Konkordátu, tedy narovnáním vztahů Francie s Římem, ale i (co už bylo dost samolibé) se svátkem Nanebevzetí Panny Marie. Dne 19. ledna 1806 proto vyšel dekret, v němž se pravilo:
-Čl. 1: Svátek svatého Napoleona a obnovy katolického náboženství ve Francii, budou slaveny v celém rozsahu císařství každoročně 15. srpna v den Nanebevzetí a výročí uzavření Konkordátu,
-Čl 2: Ve všech obcích, kde je povoleno vnější vyznávání kultu, se bude svrchu řečeného dne konat procesí od kostela, v ostatních obcích bude uvnitř kostela,
-Čl. 3 Před procesím bude čten k výročí vztažený projev ministra kultu a ihned po návratu procesí se bude sloužit slavnostní Te Deum,
 |
| Císařský dekret o oslavě svatého Napoleona |
Atd... Jako by se tu podtrhovalo cosi vzdáleně připomínajícího posvěcení francouzských králů olejem Svaté ampule v Remeši, což vytvářelo zvláštní směsici ideologie panovníka posazeného na trůn plebiscitem z vůle absolutní většiny národa a tradiční postavení vladaře z Boží milosti... Církev nahlížela na dekret dosti rozpačitě a juristé hledali zdůvodnění, které se v takových případech najde vždy. Kardinál legát Giovanni Caprara objevil v Martirologio Romano jistého Santo Neopolis (či Neapolis), mučedníka ze 4. století, načež vysvětlil, že z toho vzniklo Napoleo a poté Napoleone, leč snažil se, aby Napoleon I. přesunul svůj svátek z Nanebevzetí o den, na 16. srpna, i když zmíněný neapolský světec měl v hagiografii datum 2. května...
Nutno podotknout, že až do roku 1813 se svatý Napoleon slavil jako národní a lidový svátek, i když poměrně skromně, a ono čtení i s ním spojená mše zůstaly spíše záležitostí lokálních celebrit a notáblů. V armádě, kde vše probíhá na rozkaz, tomu bylo jinak, tady se slavilo, zdobilo, ohňostrojovalo, salvovalo, atd., mohutně... Bourbonští králové a poté Ludvík Filip by svatého Napoleona raději pochovali, leč právě souvislost s Nanebevzetím i Konkordátem to neumožňovala a bonapartisté mohli tiše slavit pod jejich rouškou. Dekretem ze 16. února 1852 obnovil svatého Napoleona prezident Charles Louis Napoleon, z něhož se pak stal Napoleon III., a svátek se opět slavil, mnohem okázaleji než za 1. císařství, až do roku 1869, neboť oslavy roku 1870 pokazila prusko-francouzská válka, která napsala za druhým císařstvím tečku...
Žádné komentáře:
Okomentovat