RUSKÁ VOJSKA NA ČESKOBRODSKU V LÉTECH 1799-1800
(Dr. Karel Bednařík – Věra Havelková)
Úvodem:
Zpracování tématu
pobytu ruských vojsk na českém území na konci 18. století bývá spojováno
primárně s publikační činností Dr. Čestmíra Amorta, jenž roku 1954 v pražském
Našem vojsku (jako jeho 23. svazek) vydal téměř čtyřistastránkovou publikaci
RUSKÁ VOJSKA U NÁS V LETECH 1798 – 1800. Nemýlím-li se, nebylo z této
publikace na tomto webu přetištěno ještě zhola nic a byla zde sotva letmo
zmíněna, leč jelikož je vcelku obecně známá a v knihovnách poměrně dobře
dostupná, až takové neštěstí to asi není. Ani já si netroufám z Amorta vybrat
nějakou pasáž, ale k danému tématu jsem šáhnul po Vlastivědném sborníku
vydávaném v téže době v Českém Brodě, jež býval do roku 1960 okresním
městem mé rodové domoviny. Nakolik výše uvedená autorská dvojice ev. koordinovala
své bádání s Dr. Amortem netuším, zabývala se právě jen mateřským okresem,
ale přes dobovou tendenčnost a zmatečnosti (př. druhá koaliční válka nebyla
vedena proti Napoleonovi, že...;) uvádí zajímavé informace, jež mohou vést
k dalšímu bádání. I když jsou zdejší údaje vesměs úzce regionální, snad špetku
zaujmou i vás a já je krom osobního lokálpatriotismu po více než půlstoletí
chci zveřejnit i proto, že jejich práci publikovanou roku 1959 nezná prakticky
nikdo a českobrodský Vlastivědný sborník je zájemcům dostupný jen vskutku málokde...
(Kař)
V 18. století prošly naší vlastí několikrát ruské
armády. O tažení v letech 1707, 1735-36 a 1748 se dovídáme z našeho archivního
materiálu jen velmi málo. Naproti tomu jsme podrobně zpraveni o pobytu ruských
vojsk u nás v období tak zvané druhé koaliční války proti Napoleonovi v letech
1799–1800. Vojenské úspěchy mocného slovanského státu a neméně však přítomnost
ruského člověka u nás znamenaly velmi mnoho pro upevnění národního a
slovanského uvědomění českých lidí v tehdy se probouzejícím národním
obrození.
Na předělu 18. a 19. století
stála celá Evropa ve znamení válek s Napoleonem. Car Pavel I. vyslal roku
1798 na pomoc Rakousku několik ruských sborů. Od prosince 1798 do září 1799
prošly českými zeměmi a Slovenskem na cestě do Itálie čtyři ruské pomocné
sbory: sbor generála G. Rozenberga, sbor generála G. L. Rebindera, sbor
generála A. M. Rimského-Korsakova a sbor prince Louise José de Condé.
Když rakousko-ruské spojenectví
ztroskotalo, vracely se armády generalissima Suvorova z Itálie opět přes
Čechy do své vlasti. Těsně za nimi postupoval sbor prince de Condé. Dvakrát se
tedy v krátké době jednoho roku objevila ruská vojska na Českobrodsku,
v červenci 1799 a v zimě téhož roku. V archivu českobrodském se
zachovala dislokace tohoto vojska a tak můžeme podrobně sledovat, jak se
v krátké době dvou až čtyř dnů měnilo osazení českobrodských vesnic
různými složkami ruských vojsk.
Ve dnech 11.-17. července 1799 se
tu vystřídaly tyto sbory ruské armády:
Dne 7. července 1799 se
v Českém Brodě a okolí rozložili k odpočinku granátníci majora Sakena
(Bylany, Hřiby, Chrášťany, Kounice, Kšely, Liblice, Přistoupim, Štolmíř a
Vitice). Téhož dne se ubytovali v Českém Brodě, Klučově, Kounicích,
Liblicích, Limouzích, Lstiboři, Nové Vsi, Poříčanech, Přišimasech,
Rostoklatech, Tismicích, Tuchorazi a Vrátkově mušketýři generálporučíka
Kozlova, v Břežanech, Černíkách, Nové Vsi, Rostoklatech, Štolmíři a
Tuklatech myslivci generálmajora Titova, ve Škvorci uralští kozáci, kteří byli
ještě v Kolodějích, Hájku a Újezdě; v Květnici, Limuzích,
Přišimasech, Tlustovousech, Úvaluch, Sibřině a Stupicích přenocovali dragouni
generálmajora Gudoviče a v Dobročovicích, Mrzkách, Škvorci, Tismicích,
Tuchorazi, Vrátkově a Zlaté byl dragounský pluk Svěčinův (moskevský). Celkem tu
bylo asi 6000 mužů a přes 2000 koní.
O dva dny později, 9. července
1799, je v týchž obcích vystřídaly jiné jednotky: v Českém Brodě, Klučově,
Kounicích, Poříčanech a Štolmíři se ubytovali mušketýři majora Izmajlova.
V Břežanech, Rostoklatech a Tuklatech kyrysníci. V Bylanech,
Chrášťanech a Přistoupimi granátníci Potapovovi.
Dne 10. července 1799 byl
dragounský pluk ubytován v Uhříněvsi, v Hájku, Kolodějích, Stupicích,
uralští kozáci v Újezdě a Gudovičovi dragouni v Sibřině.
Následující den, 11. července
1799, přijel do Českého Brodu generální štáb a s ním 72 Tatarů a 37
kozáků, do Škvorce 5 kompanií dělostřelectva se štábem, které se ubytovaly také
v Limouzích a Přišimasech, do Klučova, Kounic, Lstiboře a Štolmíře přišli
granátníci generálporučíka Přibyševského, do Bylan, Hřib, Chrášťan, Kšel,
Liblic, Přistoupimi a Vitic přišli mušketýři generálmajora Stangena a do Břežan
kozáci. Ve Stupicích se zdrželi dragouni.
Dne 13. července je rychle
vystřídali v Bylanech, Českém Brodě, Kšelích, Chrášťanech, Liblicích, Nové
Vsi, Rostoklatech a Tuklatech mušketýři generálmajora P. K. Essena. Ve Hřibech,
Mrzkách, Přistoupimi, Tismicích, Tuchorazi, Viticích a Vrátkově přenocoval štáb
mušketýrů generálmajora Puščina, v Kounicích, Lstiboři a Poříčanech bylo
velitelství jednotlivých oddílů Likošinových husarů, v Limuzích,
Přišimasech a Škvorci byli Fokovi myslivci, v Klučově a Štolmíři kyrysníci
generálmajora Jesuchova se štábem v Břežanech; 14. července byli
v Uhříněvsi a Sibřině kozáci, a to v Sibřině uralští pod vedením
Mizinova.
Dne 15. července přivítali
Českobrodští jednotky generálmajora Tučkova, doprovázeného deseti generály a
osmi plukovníky a myšketýry, kteří se rozložili ve vesnicích Klučově,
Kounicích, Poříčanech a Štolmíři. Tataři vedení generálmajorem Baranovem se
ubytovali v Břežanech, Limuzích, Nové Vsi, Rostoklatech a Tuklatech,
v Liblicích a Lstiboři byli donští kozáci pod vedením generála E. L.
Astrachova. Ve Vrátkově, s velitelstvím v Přišmasech, byli granátníci
plukovníka Selechova a v Kšelích bylo velitelství granátníků plukovníka
Trebluta. O den později, 16. července, byli v Běchovicích, Kolodějích,
Sibřině, Stupicích a Uhříněvsi ubytováni Likošinovi husaři pod velením
plukovníka Polivanova. Ve Stupicích byli kromě toho dragouni.
17. července přenocovali
v Českém Brodě, Bylanech, Hřibech, Chrášťanech, Kšelích, Přistoupimi a
Viticích mušketýři generála Durasova, v Liblicích a Lstiboři zadní voje donských
kozáků plukovníka Kurnakova, v Břežanech, Nové Vsi, Rostoklatech, Štolmíři
a Tuklatech mušketýři generálmajora Markova, v Kounicích a Poříčanech
dragouni genarálmajora Šepeleva, v Klučově byl předvoj kozáků,
v Přišimasech, Tismicích a Vrátkově granátníci majora Rachmanova.
V Uhřínevsi a okolí přenocovali pěšáci.
V následujících třech dnech
byla dislokace ruských vojsk taková: 18. července byli v Běchovicích,
Kolodějích a Újezdě pěšáci a nadto ještě v Hájku a Sibřině mušketýři
generála Tulišova, 19. července byli v Uhřínevsi a okolí dragouni a 20.
července v Běchovicích, Hájku, 1).
Velký přesun vojska ve dnech
10.-20. července 1799 doložíme několika čísly z panství škvoreckého.
V těch dnech bylo ubytováno v Břežanech, Horkách, Květnici, Limuzích,
Dobročovicích, Přišimasech, Skřivanech, Slušticích, Rostoklatech, Tuklatech,
Úvalech, Škvorci a Zlaté celkem 512 důstojníků a 14.692 vojáků, kteří
spotřebovali za 857 zl. 15 kr. masa, za 612 zl. příkrmu, za 1.530 zl. 25. kr.
piva a pálenky, za 918 zl. 15 kr. mléka, másla a chleba, za 482 zl. 18 kr.
soli, dřeva a oleje na svícení, tedy celkový náklad byl 4.400 zl. 10 kr.
K tomu je nutno ještě připočíst nocležné, které za 14.692 mužů za jednu
noc činilo 244 zl. 52 kr. a za ubytování důstojníků za jeden den a noc (po 1
zl.) činilo 512 zl., tedy celkový náklad byl 5.157 zl. 2 kr. Kromě toho
předpokládali poddaní vyúčtování nákladů: na příklad přípřeže na panství
Škvorec za tutéž dobu stály 626 zl 57 kr.2).
Asi měsíc byl klid. Teprve od 20.
srpna procházel Českým Brodem husarský pluk generála Bauera, který byl
předvojem sboru prince de Condé. Za ním následoval štáb sboru v čele
s princem, jeho pluk, pěší pluk Durandův (dříve Hohenlohův) a povozy se
zavazadly celého sboru. Ve třetí části tohoto sboru jel jezdecký pluk vévody
z Bery a dělostřelectvo, ve čtvrté části dragounský pluk vévody d´Enghien.
Tento sbor procházel Škvorcem 20. srpna a byl ubytován částečně v těchto vesnicích:
Břežanech, Horkách, Skřivanech, Limuzích, Přišimasech, Rostoklatech,
Třebohosticích, Tuklatech a Škvorci. Celkový počet vojska byl 858 vojáků a 34
důstojníků. Do Českého Brodu se dostal sbor prince de Condé až 21. srpna a
zbytek 28. srpna 1799. Nakonec pochodovala pošta a lazaret vojenského sboru3).
---
Druhý pobyt ruského vojska na
Českobrodsku, a to zimní ubytování r. 1799, byl delší než letní pochod.
Tentokrát zde zůstaly ruské jednotky plných šest až osm neděl. První sbor
ruského vojska měl asi 14.519 mužů a rozmístil se do prostoru kolem Prahy.
Tělesný kyrysnický pluk byl rozložen v Českém Brodě a v oklních
vesnicích (Břežanech, Bylanech, Černíkách, Klučově, Hřibech, Kšelích,
Kounicích, Limuzích, Lstiboři, Nové Vsi, Přistoupimi, Přišimasech, Poříčanech, Rostoklatech,
Štolmíři, Tuchorazi, Tuklatech, Chrášťanech a Viticích). V městě Českém
Brodě bylo jeho velitelství4).
Šepelevův dragounský pluk
petrohradský se ubytoval v Čelákovicích, a to velitelství; vojsko se
ubytovalo v okolních vesnicích (v Bříství, Horoušanech, Kozovazech,
Tlustovousích, Semicích, Starém Vestci, Vyšehořovicích).
Bagrationův pluk myslivců se
ubytoval v Kostelci nad Labem, velitelství Dendriginova granátnického
pluku bylo v Chotouni, ostatní vojsko v Pečkách, Milčicích,
Chotuticích, Skramníkách, Tatcích, Velkých Chválovicích a Žherách.
Kaleminův granátnický pluk ležel
v Kouřimi, Klášterní Skalici, Bošicích, Lipanech, Přebozech, Třebovli,
Vrbňanech a Zalešanech.
Grekovův pluk donských kozáků
ležel u Radimi, v Cerhenicích, Cerhýnkách, Dobřichově a Plaňanech.
Astrachovovi donští kozáci byli
ubytováni v Kostelci nad Černými lesy, kde bylo velitelství, a
v okolních obcích bylo ostatní vojsko (v Bylanech, Krupé, Jevanech,
Krymlově, Konojedech, Kozojedech, Olešce, Slušticích, Svatbíně, Štíhlicích,
Výžerkách a Žernovce).
Technický oddíl, minéři a sapéři,
byli ubytováni ve Škvorci, a to velitelství, ostatní na Hradešíně, Horkách,
Skřivanech.
Toto rozložení vojska ohlásil
rytíř Nigroni, českobrodský krajský komisař, v plánu zimního ubytování vojska
ze dne 20. prosince 1799.
---
Před prvním vstupem ruských vojsk
na území našich zemí vyjednávaly rakouské úřady s ruskými zmocněnci o
zásobovacích opatřeních. Na Moravě se započalo s přípravami již
v květnu, v Čechách o něco později. Stejně jako na Moravě se pražské
gubernium připravovalo na příchod ruských vojsk. Přípravy řídil gubernální rada
hrabě Filip Kolovrat. Seznámil krajské úřady a ty opět úřady magistrátní a
vrchnostenské se směrem pochodu ruských vojsk, vydal podrobné pokyny o tom, co je
potřebí připravit pro ruské vojáky a jak se s nimi má jednat. Ve větších
městech byly zřízeny pochodové stanice, které byly zásobeny dostatečným
množstvím potravin a krmiva. Krajské úřady měly urychleně sestavit plány na
rozmístění a ubytování vojska v době odpočinku. Města Český Brod, Beroun a
Rokycany byla určena za místo jednodenního odpočinku pro prvou kolonu5).
Pražské gubernium nařídilo
krajským, městským a vrchnostenským úřadům, aby ruští vojáci byli v době
odpočinku ubytováni nejvýše jednu hodinu od hlavních průchozích silnic6). Krajské úřady měly také zajistit včas opravy
a rozšíření hlavních cest: do ruských vozů bývali zapřaháni totiž tři až čtyři
koně vedle sebe. Podle úmluvy mezi rakouskými a ruskými úřady měli si vojáci
potravu platit sami. Proto bylo vydáno nařízení, aby se vojákům prodávaly
potraviny za přiměřené ceny. Místní obyvatelstvo a úřady měly vycházet vojákům
všemožně vstříc7). Pokud by vojáci
neměli peníze za stravu nebo nechtěli platit, měly úřady apelovat na
vlastenecké uvědomění místního obyvatelstva, aby jim byla poskytnuta strava
zdarma. Výdaje, které by měli poddaní se stravováním ruského vojska, měly být
odečteny od daní.
Také městu Českému Brodu a
okolním vrchnostem nařídilo pražské gubernium, aby vojáky stravovaly bezplatně.
Spisy velkostatku černokosteleckého svědčí o tom, že na stravování dopláceli
poddaní. Rychtář Matěj Hamsa z nedalekého městyse Plaňan vylíčil zásobovací
situaci v létě 1799 takto8): – „... k vědomí dávám, že žádnej nic
neplatí. Chtějí mít každej svou porci, že to mají od cícaře pána připověděno.“
Dále si v dopise stěžoval na nedostatek dříví, které vrchnost slíbila
dodat, ale ještě tak neučinila. V dopise ze dne 17. července 1799 podával
plaňanský rychtář zprávu, co vařili pro ruské vojáky: „ráno polévku a kaši, v poledne maso, na večer polévku a knedlíky,
a po večeři ještě hrnec mléka“9).
Černokostelecký vrchnostenský úřad měl dodat nejen obilí, maso a vařivo, ale
hlavně dříví. Nestalo se tak, i když dodávky dříví urgovaly nejen Plaňany, ale
také jiné vesnice. Na nedostatek dříví si teprve stěžoval v dopise ze dne
13. července 1799 také vrbčanský rychtář Jan Kratochvíle10).
Někteří vrchnostenští úředníci se
snažili ulehčit břemeno, které leželo na poddaných. Dokazuje to přípis ze dne
3. července 1799, poslaný z Kostelce nad Černými lesy, ve kterém se
žádalo, aby ruské vojsko, ubytované na panství černokosteleckém, bylo pohoštěno
na náklad panství. Zvlášť byla zdůrazněna velkomyslnost a vlastenecké cítění
knížete. Přípis v závěru počítal najisto s tím, že pohoštění bude
povoleno. Odpověď na tento dopis se však nedochovala11).
Českobrodští kronikáři nám
zachovali další zprávy o pobytu ruského vojska v létě r. 1799. Údaje o
počtu vojska se značně liší. Písař pamětní knihy obce Lstiboř zaznamenal12), že „mašírovala
tehdy armáda 100.000 moškvanského vojska přede žněma kamsi do říše proti
francouzovi na pomoc našemu císaři pánu. To vojsko, když šli tam, měli jsme
poručení každému půl libry masa, půl žejdlíku kořalky, půl mázu piva a
k tomu jíst, co potřebovali, což jsme jim s radostí dali.“
Kronikář Jiří Čermák
z Českého Brodu napsal ve své kronice13):
„čtyři takové kolonie přes Čechy táhly
k Dunaji“. Celkový počet ruského vojska, které vytáhlo proti
Francouzům odhadl na 150.000, ale podotkl hned, že domů se jich vrátila jenom
třetina. Jiří Čermák taký vylíčil, jak byli vojáci oblečeni, jaké měli zbraně,
jaké dostávali jídlo a jak byli ubytováni. Opět si stěžoval, že zadarmo jim
dávali jídlo, „neb jsme od nejvyššího místa poručení měli, abychom je dobře
vyživovali.“ Ani tyto těžkosti však nezakryly kronikářův obdiv ke statečným
vojákům, zejména kozákům, kteří imponovali hlavně svými dlouhými píkami a jichž
vůdce Borodin se stal skoro legendárním.
Vavákovy paměti14), nejrozsáhlejší kronika Českobrodska,
uvádějí počet vojska, které tu tenkrát v létě bylo ubytováno na 35.520
mužů. Vavák popsal zvyky a náboženství ruského vojska a obdivoval poslušnost,
kterou projevovali prostí vojáci vůči svým nadřízeným. „jsou to lidé počna od sprostých až do oficírů všickni čistí, mravní,
tiší a bohabojní . . . Oficíři milují sprosté vojáky jako své bratry a syny a
sprostí milují své oficíty jako své otce . . . Při té lásce také
k pozorování bylo u vyšších přísnost, u sprostých pokora a poslušnost.“
Vavák uzavřel toto líčení slovy: „Hle, co
činí dosavad jednorozený, nesmíchaný, nepřemožený a jednoho jazyka užívající
národ. Tak někdy naši předkové staří Čechové bývali.“
Když se na podzim ruská vojska
vracela přes Čechy a Moravu z italského tažení do své vlasti, žádal
generalissimus Suvorov rakouské úřady, aby mu pomohly ruské vojsko ubytovat a zásobovat.
Velká potíž byla s vařením
jídla. Ruští vojáci si museli potravu a krmivo pro koně kupovat ze svého. Když
opět došlo k jednání o spojenectví, daly rakouské úřady obyvatelstvu
pokyn, aby Rusům poskytlo stravu a krmení zdarma15).
Slibovaly, že náhradu odečtou od kontribuce.
Od poloviny prosince 1799 udeřily
veliké mrazy. Cesty byly nesjízdné a neschůdné. Bylo potřebí hodně dřeva,
potravin a krmení pro koně. Černokostelecký vrchnostenský úřad dostával mnoho přípisů a žádostí, aby
poslal dříví na pečení „komisárků“ a dříví na topení v zimě. Vrchnostenský
úřad odmítal všechny tyto žádosti s poukazem, že již dodal 700 sáhů dřeva
do Prahy, 93 sáhy do Kolína a do Českého Brodu, že zvýšené požadavky na spotřebu
dříví pro přítomnou dobu by znamenaly nebezpečí nedostatku v budoucnu a že
vrchnost má odpovědnost za stav lesů16).
Potíže s dlouhým pobytem
ruského vojska v zimě 1799 byly značné. Krajský komisař znovu nařídil
hospodářským úřadům, aby sestavily přesný seznam s udáním, kolik mužstva
kterého pluku je v místech, která náleží k hospodářskému úřadu, a to
proto, „... aby byl konec nepořádkům a
nedorozuměním při průchodu vojska a aby byly ukončeny vznikající škodlivé
následky a klamání ubohého venkovana...“, aby v případě, že nebyl
ještě zaveden pořádek, byly tyto případy ihned ohlášeny velícímu knížeti
Suvorovovi17).
O zpátečním pochodu ruského
vojska zapsal písař v pamětní knize18)
lstibořské: „... a na vánoce téhož roku
již zase byli se vším zpátky, krom co jim za ten čas lidu pošlo. U nás leželi
jejich kyrysaři přes vánoce plných 38 dní ... zpátky když měli jít, již se
každý ptal, kdo zaplatí, protož jsme zase dostali poručení, pití, aby si každý
zaplatil, jísti, aby sme jim dali dle slušnosti.“
Pamětní kniha fary ve Skramníkách19) zachovala obsáhlejší zápis. Je psán latinsky
a v překladu zní takto: „... a tak
když se vraceli (Rusové), přišli první 16. prosince a za nimi
následovala 8. kolona. Při této příležitosti přezimoval v mém domě (na
faře) ruský důstojník v hodnosti
majora, jménem Mikuláš Čišakov, narozený v Kazani v Asii, jak sami
Rusové říkají v Kazani ve vesnici Muracii. Byl zde zároveň
s manželkou Alžbětou rozenou Polkou Grodnovskou a se synáčkem Alexandrem,
který zde v mém domě zemřel a na našem hřbitově byl pohřben. Zemřel 11.
ledna. Tento důstojník se zdržel od 21. prosince do 15. ledna 1800
v Chotouni, kteráž je v mém území. Od téže setniny
(Dendriginových granátníků) přezimoval jejich velitel jménem a hodností zvaný
polkovník (nečitelné kterého) batalionu.
Tamtéž při té příležitosti byla nemocnice, v níž zemřelo a tam na hřbitově
při kostele sv. Petra a Pavla byli pohřbeni.“
Farní kniha zemřelých20) obce Skramníky má k roku 1800 ke dni
11. ledna tento zápis: „Alexander, syn
pana Mikuláše Čišakova, majora od granadýrů ruských, který zde v domě
farním ostával, když zimní kvartýr zde drželi ve francouzské vojně Moskvani.
Zemřel stár 23 dní na psotník.“
Českobrodský kronikář Jiří Čermák
vzpomněl ve své Knize pamětí na útrapy ruského vojska během italského tažení a
ve Švýcarech a na jejich pobyt v Českém Brodě.
Rozsáhlejší Vavákova kronika21) nám podává více podrobných zpráv o zimním
pobytu ruského vojska. Jmenuje jednotky, které se zdržely v Milčicích i
okolí; opět bylo poručeno dávat jim denně stravu, a to: na jednoho muže půl
libry masa, půl žejdlíku hrachu, půl žejdlíku krup nebo jáhel, jeden žejdlík
mouky. Ale toto množství jim nestačilo. Milčický rychtář opět zaznamenal, které
jednotky ruského vojska byly ve vesnici a okolí ubytovány: vystřídali se tu
kozáci, granátníci a husaři a někde zůstali pět až šest i sedm neděl. Tyto
pochody jednotlivých ruských sborů trvaly na Českobrodsku podle Vaváka do
března 1800.
Velitel této velké armády
generalissimus A. V. Suvorov přijel koncem prosince 1799 do Prahy a pokračoval
ve zpáteční cestě v lednu. Dne 28. ledna 1800 přespal v Českém Brodě
a hned dalšího dne pokračoval v cestě do Kolína, Kutné Hory, Čáslavi,
Chrudimě, přes Litomyšl na Moravu.
Pobyt ruského vojska na
Českobrodsku počátkem roku 1800 připomíná řada drobných lístečků z fondu velkostatku
černokosteleckého22). Jsou to
potvrzení, která dávali rychtáři městeček a vesnic na Černokostelecku ruským
vojákům. Rychtáři, konšelé, sousedé z Krupé, Konojed, Chotouně, Nučic a
dalších vsí potvrdili svými podpisy, že se vojáci, pokud byli u nich, dobře
chovali a nedělali žádnou škodu. Některé z těchto kvitancí jsou psány
azbukou; rychtář připsal pouze „na vědomost dávám, že žádnou školu nedělali ve
vsi Nučicích“ a potvrdil to vlastnoručním podpisem.
*
Tento článek zachycuje krátký
úsek z dějin česko-ruských styků na Českobrodsku. Předcházelo jim několik
setkání našeho lidu s ruským, ale většina z nich trvala velmi krátce.
Je pravda, že zimní pobyt ruského
vojska na našem území v letech 1799 až 1800 přivedl většinu venkovského
obyvatelstva do nesnází. Veškerá tíha ubytování a stravování ruského vojska
ležela totiž na poddaném venkovském lidu. Ani četná nařízení vydávaná
nadřízenými úřady a vrchnostenským úřadem černokosteleckým o ubytování a
náhradě za jídlo pro vojsko nemohla nahradit vzniklé škody.
V kronikách českobrodských
písmáků Vaváka a Čermáka najdeme však více. Je tu zachycen postoj českého,
většinou venkovského lidu k ruskému vojsku. Po jedné stránce si oba
českobrodští kronikáři stěžují na nedostatek místa pro ubytování vojska, na
nedostatek jídla a způsobené škody, před kterými oba jako dobří hospodáři
nemohli zavřít oči. Na druhé straně nacházíme v kronikách různé údaje o
ruském vojsku, o jeho chování a zvycích. Z počátečních zpráv vyčteme ostych
a 23). S podobnými výrazy nadšení a obdivu
setkáváme se v kronice Vavákově a Čermákově. Je zdůrazňována statečnost a
udatnost, prostota, péče, s jakou se důstojníci starali o své vojáky, a
naprostá poslušnost a oddanost jejich podřízených. Ale na prvním místě ve všech
těchto zprávách se zdůrazňuje, že ruské vojsko se s českým obyvatelstvem
dohovořilo podobným jazykem slovanským. V. Rulík v Kalendáři píše: „Veliké to bylo potěšení pro nás a oni jsou
též velikou radost z toho měli, že my jsme s nimi a oni s námi,
jazykem Slovanským mluviti mohli, ano i také proto, že jsme na place podle
mostu mustrunk jejich vojenský po Slovansku slyšeli, a dobře mu rozuměli.“
Tento prvek pocitu sounáležitosti
k jedné slovanské rodině převyšuje daleko ostatní nesnáze. Vědomí
sounáležitosti, vědomí, že v případě nebezpečí poskytne ruský národ
ochranu menšímu národu českému, prošlo mnoha proměnami, až našlo pravou cestu.
Nezapadlo v srdci lidí před 150 lety, přecházelo z otce na syna,
z děda na vnuka a projevilo se v nezmenšené míře jásavým přivítáním
Rudé armády před 14 lety v Praze.
Příloha I.
Plán rozmístění ruských
vojsk pro stanici Český Brod
7. července
1. k o l o n a , 1. o d d í l
Granátníci 2. pluku majora Sakena (pskovský)
(2 batalióny, 10 kompanií, 1 generál, 54 důstojníků,
z toho 6 štábních, 1831 vojínů; koní: 219 důstojnických, 217 vozatajstva,
34 dělostřelectva.) Byli umístěni: štáb
v Českém Brodě, ostatní ve Kšelích, Liblicích, Hřibech, Přistoupimi,
Chrášťanech, Viticích a Bylanech.
Mušketýři 3. pluku generálporučíka Kozlova (staroskolský)
(2 batalióny, 10 kompanií, 1 generál, 30 důstojníků,
z toho 4 štábní, 1759 vojáků; koní: 269 důstojnických, 209 vozatajstva, 43
dělostřelectva.) Byli umístěni: v Kounicích
štáb, v Klučově, Lstiboři a Poříčanech.
Myslivci 2. pluku generála Titova
(10 kompanií, 34 důstojníků, z toho 5 štábních, 846
vojáků; koní: 178 důstojnických a 75 vozatajstva.) Byli umístěni: štáb v Břežanech, ostatní v Tuklatech, Štolmíři,
Nové Vsi, Rostoklatech.
Uralští kozáci
Ubytováni ve Škvorci.
Pět eskadron dragounského pluku Gudoviče (kargopolský)
Byli umístěni: Přišimasy,
Skřivany, Horka, Limuzy. Štáb byl v prvních třech vesnicích.
Pět eskadron dragounského pluku Svěčina (moskevský)
(1 generál, 40
důstojníků, z toho 6 štábních, 877 vojáků; koní: 311 důstojnických, 114
vozatajstva a 680 bojových.) Ubytováni:
štáb ve Vrátkově, Tismicích a Mrzkách.
9. červenec
2. o d d í l
Mušketýrský pluk generálmajora Izmajlova (šliselburský)
(2 batalióny, 10
kompanií, 1 generál, 52 důstojníků, z toho 4 štábní, 1614 vojínů; koní:
168 důstojnických, 215 vozatajstva, 24 dělostřelectva.) Ubytováni: v Českém Brodě štáb, Kounice, Klučov, Poříčany, Štolmíř.
Pět eskadron kyrysníků
Ubytováni: Břežany,
Tuklaty, Rostoklaty.
Granátnický pluk plukovníka Škabského
(1 batalión, 4 kompanie, 18 důstojníků, z toho 1
štábní, 717 vojáků; koní: 37 důstojnických, 80 vozatajstva, 20 dělostřelectva.)
Ubytováni: štáb v Chrášťanech, Přistoupim,
Bylany.
Granátníci Potapovovi (5 kompanií)
Ubytováni: štáb ve
Škvorci, Limuzy, Přišimasy.
11. červenec
3. o d d ě l e n í
Generální štáb s 72 Tatary a 37 kozáky v Českém
Brodě, 3 roty dělostřelectva se štábem byly ubytovány ve Škvorci, 2 roty
dělostřelectva ubytovány v Přišimasech a Limouzích.
Granátnický pluk generálmajora Pribiševského (kurský)
(2 batalióny, 10 kompanií s generálem, 48 důstojníků,
z toho 4 štábní, 1794 vojínů; koní: 157 důstojnických, 209 vozatajstva, 44
dělostřelectva.). Ubytováni: štáb v Kounicích,
Štolmíř, Klučov, Lstiboř.
Mušketýrský pluk generálmajora Steinhela (staroingermanlandský)
(2 batalióny, 10
kompanií s generálem, 45 důstojníků, z toho 4 štábní, 1782 vojáků; koní:
167 důstojnických, 209 vozatajstva, 44 dělostřelectva.) Ubytování: štáb v Chrášťanech, Bylany, Liblice, Přistoupim, Kšely,
Hřiby, Vitice.
Kozácký pluk ubytován v
Břežanech.
Poznámka: dělostřelectvo mělo 60 děl a 3 hmoždíře a
bylo umístěno na liblických pastvinách.
13. července
2. k o l o n a , 1. o d d ě l
e n í
Mušketýřský pluk generálmajora Essena (viborgský)
včetně kozáků,
dělostřelectva a proviantu
(2 batalióny, 10 kompanií, 1 generál, 54 důstojníků,
z toho 6 štábních, 1687 vojáků; koní: 211 důstojnických, 217 vozatajstva, 366
dělostřelectva.) Ubytování: štáb v Tuchorazi,
Tismice, Mrzky, Vrátkov, Přistoupim, Hřiby, Vitice.
Mušketýřský pluk generálmajora Puščina (permský)
(2 batalióny, 10 kompanií, 1 generál, 54 důstojníků,
z toho 4 štábní, 1804 vojáků; koní: 276 důstojnických, 217 vozatajstva, 36
dělostřelectva.) Ubytování: štáb v Českém
Brodě, Liblice, Bylany, Kšely, Nová Ves, Rostoklaty, Chrášťany, Tuklaty.
Myslivecký pluk Fokův (10 kompanií)
Ubytováni: Štáb ve
Škvorci, Limuzy, Přišimasy.
Husarský pluk Likošinův (sumský)
(10 eskadron, generál, 60 důstojníků, z toho 11
štábních, 1387 vojáků; koní: 418 důstojnických, 172 vozatajstva, 1235
bojových.) Ubytováni: štáb v Kounicích,
Poříčany, Lstiboř.
Kyrysníci generálmajora Jesipova
(5 eskadron, generál, 32 důstojníků, z toho 6 štábních,
866 vojáků; koní: 360 důstojnických, 192 vozatajstva, 654 bojových.) Ubytováni: štáb v Břežanech, Štolmíř,
Klučov.
15. červenec
2. o d d ě l e n í
Mušketýři generálmajora Tučkova (sevský)
(2 batalióny, 10
kompanií, generál, 56 důstojníků, z toho 10 štábních, 1701 vojáků; koní:
191 důstojnických, 217 vozatajstva, 36 dělostřelectva.) Ubytováni: štáb v Českém Brodě, Klučov, Štolmíř, Kounice, Poříčany.
Pluk Tatarů generálmajora Baronovského
(10 eskadron, generál, 61 důstojníků, z toho 10 štábních,
1197 vojáků; koní: 419 důstojnických, 47 vozatajstva, 1609 bojových.) Ubytováni: štáb v Břežanech, Tuklaty, Rostoklaty,
Nová Ves, Limuzy.
Donští kozáci plukovníka Astachova
(18 důstojníků, z toho 1 štábní, 472 vojáků; koní: 69
důstojnických, 566 kozáckých.) Ubytováni:
Liblice a Lstiboř.
Granátníci plukovníka Selechova
(1 batalión, 4 kompanie, 16 důstojníků, z toho 1
štábní, 721 vojáků; koní: 63 důstojnických, 80 vozatajstva, 20 dělostřelectva.)
Ubytováni: štáb v Přišimasech, Vrátkov.
Granátníci plukovníka Treubluta
(1 batalión, 4 kompanie, 16 důstojníků, z toho 1
štábní, 721 vojáků; koní: 87 důstojnických, 84 vozatajstva, 16 dělostřelectva.)
Ubytováni: štáb v Kšelích, Hřiby, Vitice.
17. červenec
3. o d d ě l e n í
Mušketýrský pluk Turašova
(2 batalióny, 10
kompanií, generál, 50 důstojníků, z toho 4 štábní, 1593 vojáků; koní: 145
důstojnických, 217 vozatajstva, 36 dělostřelectva.) Ubytováni: štáb v Českém Brodě, Hřiby, Vitice, Kšely, Přistoupim,
Bylany, Chrášťany.
Kozáci plukovníka Kumčatkova, zadní voj
Ubytováni: Liblice a
Lstiboř.
Mušketýři generálmajora Markova (muromský)
(2 batalióny, 10
kompanií, generál, 51 důstojníků, z toho 4 štábní, 1759 vojáků; koní: 209
důstojnických, 209 vozatajstva, 41 dělostřelectva.) Ubytováni: štáb v Břežanech, Nová Ves, Rostoklaty, Tuklaty,
Štolmíř.
Dragounský pluk generálmajora Šepeleva (petrohradský)
(5 eskadron, generál,
45 důstojníků, z toho 8 štábních, 909 vojáků; koní: 367 důstojnických, 114
vozatajstva a 691 bojových.) Ubytováni: Poříčany,
Kounice.
Přední voj kozáků v Klučově
Granátníci pluk majora Rachmanova
(1 batalión, 4 kompanie, 17 důstojníků, z toho 1
štábní, 716 vojáků; koní: 21 důstojnických, 80 vozatajstva, 20 dělostřelectva.)
?????
Svitavy, 29. června 1799.
Hrabě Kollowrat
Poznámka: plán je psán německy a do původního plánu
bylo vepsáno skutečné umístění vojska, které je vyznačeno polotučně. [„redakční
poznámka“ – ono polotučně zde bylo nahrazeno kurzívou, přičemž tučně jsou uvedeny jednotky, ne závorky s počty bataliónů a eskadron, jak
bylo v předloze, přičemž u jednotek a jejich velitelů byl v tomto
smyslu vyslovený chaos, něco ano, něco ne, něco napůl – u poslední jednotky pak
„Ubytování“, alespoň ve sborníku, scházelo...]
Příloha II.
Počet procházejícího
vojska
1. kolona
1. oddíl 6 708 mužů 4 172 koní
2. oddíl 4 166 mužů 2 070 koní
3. oddíl 5 866 mužů 3 262 koní
2. kolona
1. oddíl 7 521 mužů 5 837 koní
2. oddíl 4 428 mužů 2 360 koní
3. oddíl 5 783 mužů 3 555 koní
Celkem 34.742 mužů 21.276 koní
Instrukce pro krajské komisaře, přidělené procházejícímu
ruskému vojsku Čechami (15. červenec 1799). Praha.
Filip Kollowrat
Fond Škvorec – Verschiedene
Gubernial und kreisamtliche Verordnungen, č.
19.
Příloha III.
Zimní ubytování jednotek
prvního sboru na Českobrodsku
Kyrysnický pluk
Štáb: Český Brod, Liblice. První eskadrona: Limuzy, Nová Ves,
Štolmíř, Přistoupim. Druhá eskadrona: Rostoklaty,
Břežany, Tuklaty, Černíky. Třetí eskadrona: Kounice, Poříčany,
Klučov. Čtvrtá eskadrona: Lstiboř, Bylany, Chrášťany. Pátá
eskadrona: Přistoupim, Kšely, Tuchoraz, Vitice, Hřiby.
Technický oddíl (minéři,
sapéři)
Štáb: Škvorec; Hradešín, Skřivany, Horky, Doubravčice,
Masojedy.
Šepelevův dragounský pluk
Štáb: Čelákovice. První eskadrona: Toušeň, Zápy. Druhá
eskadrona: Nový a Starý Přerov, Sedlčánky. Třetí eskadrona: Semice, Velenka.
Čtvrtá
eskadrona: Nehvizdy, Záluží, Mstětice. Pátá eskadrona: Starý Vestec,
Bříství, Vyšehořovice.
Dendriginův granátnický pluk
Štáb (a) 1. kompanie: Chotouň, Chotusice. 2. kompanie:
Žehry, Skramníky, Hořany. 3. kompanie: Tatce, Chválovice. 4. kompanie:
Pečky, Milčice.
Dendriginův granátnický pluk
Štáb a 1. kompanie: Kouřim. 2. kompanie: Třebovle,
Klášterní Skalice. 3. kompanie: Bošice, Přebozy, Zálešany 4. kompanie: Vrbčany,
Lipany.
Astachovovi kozáci
Štáb: Kostelec nad Černými lesy; Prusice, Přehvozdí, Svrabov
(nyní Svatbín), Krupá, Konojedy, Oplany, Nučice, Výžerky, Volešec (nyní
Oleška), Krymlov, Kozojedy, Štíhlice, Žernovka, Jevany.
Stanice
Český Brod, 20. prosince 1799.
Rytíř Nigroni, krajský
komisař v. r.
POZNÁMKY [převedeny ze „závorkové“ do moderní podoby]:
1)
– Viz. příloha I. a příloha II. Politické spisy velkostatku
Kostelec nad Černými lesy (Oar Český Brod, VII 20.423/1).
2)
– Likvidace nákladů spojených se stravováním ruských vojsk,
která byla ubytována od 10. do 20. července 1799 při průchodu Čechami na
panství škvoreckém. Datum 25. říjen 1799. Politické spisy velkostatku Škvorec
(Oar Český Brod, bez sign.).
3)
– Likvidace nákladů spojených se stravováním pluku husarů
generálporučíka Bauera pod vedením prince de Condé. Datum 20. srpen 1799.
Politické spisy velkostatku Škvorec (Oar Český Brod, bez sign.).
4)
– Viz. příloha II. Politické spisy velkostatku Kostelec nad
Černými lesy (Oar Český Brod, VII 20.423/1).
5)
– Nóta krajského úřadu kouřimského z 15. června 1799.
Politické spisy velkostatku Škvorec (Oar Český Brod, bez sign.).
6)
– Přípis o táboření a zásobování ruského vojska kolem stanice
Český Brod. Inspektorát černokostelecký píše správám velkostatků Kostelec,
Kounice a Škvorec. Datum 19. 6. 1799. – Krajský komisař černokosteleckému
inspektorátu dne 3. 7. 1799. Politické spisy velkostatku Kostelec nad Černými
lesy (Oar Český Brod, VII 20.423/1).
7)
– Nóta gubernia ze 17. června 1799. Sedláci musejí všude dát
přednost vojákům, stáje uvolnit pro jejich koně a vojáky umístit do
vyprázdněných stodol. Sedlák musí vojákům poskytnout všechno pohodlí a ve všem
jim vyhovět. Politické spisy velkostatku Škvorec: Verschidene Gubernial- und
kreisamtliche Verordnungen čís. 19. (Oar Český Brod, bez sign.).
8)
– Dopis ze dne 14. 7. 1799, adresovaný černokosteleckému
vrchnostenskému úřadu. Politické spisy velkostatku Kostelec nad Černými lesy
(Oar Český Brod, VII 20.423/1).
9)
– Dopis ze dne 17. 7. 1799, adresovaný černokosteleckému vrchnostenskému
úřadu. Tamtéž.
10) – Dopis ze dne 13. 7. 1799,
adresovaný černokosteleckému vrchnostenskému úřadu. Tamtéž.
11) – Přípis z 3. 7. 1799
černokosteleckému inspektorátu podřízeným hospodářským úřadům. Tamtéž.
12) – Pamětní kniha obce Lstiboře
(Oar Český Brod, fond obecní úřad Lstiboř).
13) – Jiří Čermák: Kniha pamětní,
str. opisu 18 a 33.
14) – Paměti Františka J. Vaváka,
souseda a rychtáře Milčického, kniha III., část 3, str. 53 a 55.
15) – Dopis vrbčanského rychtáře
Jana Kratochvíle vrchnostenskému úřadu černokosteleckému. Dotazuje se, zda
ruské vojsko má dostávat třikrát denně jídlo a po každém jídle čtvrt holby
kořalky, holbu piva a selský chléb. Datum 21. 12. 1799. Politické spisy
velkostatku černokosteleckého (Oar Český Brod, VII 20.423/1).
16) – Přípis o dodání dřeva pro
ruské vojsko; kouřimský krajský úřad černokosteleckému vrchnostenskému úřadu.
Datum 9. 12. 1799. // Hlavní stanice Český Brod černokosteleckému
vrchnostenskému úřadu: žádost o dodání dřeva pro ruské vojsko. 12. 12. 1799. //
Žádost o poslání dvou pekařů do Českého Brodu na pečení komisárků. // Krajský
komisař černokosteleckému hospodářskému úřadu 13. 12. 1799. Žádost o dodání
dřeva. // Kouřimský krajský úřad černokosteleckému hospodářskému úřadu. 19. 12.
1799. // Černokostelecký hospodářský úřad se brání novému nařízení o dodávce
dřeva. Černokostelecký hospodářský úřad kouřimskému úřadu, 20. 12. 1799.
Politické spisy velkostatku Kostelec nad Černými lesy (Oar Český Brod, VII
20.423/1).
17) – Oběžník z 21. prosince
1799. Politické spisy velkostatku Škvorec (Oar Český Brod, bez sign.).
18) – Pamětní kniha obce Lstiboř
(Oar Český Brod, fond obecní úřad Lstiboř).
19) – Pamětní kniha fary
Skramníky (Oar Český Brod, fond farní úřad Skramníky).
20) – Kniha zemřelých obce
Skramníky. (Oar Český Brod, fond fara Skramníky).
21) – Paměti Františka J. Vaváka,
souseda a rychtáře Milčického, kniha III., část 3, str. 67, 68 a 76.
22) – Potvrzení o dobrém chování
z těchto obcí: Brník, Černé Voděrady, Dobré Pole, Chocerady, Chotýš,
Jevany, Klokočná, Konojedy, Kostelní Střimelice, Kozojedy, Krupá, Louňovice, Močedník,
Nučice, Oleška, Ondřejov, Oplany, Struhařov, Stříbrná Skalice, Hradové
Střimelice, Svatbín, Svojetice, Syneč, Štíhlice, Tehovec, Výřerky, Zvánovice,
Žernovka. – Politické spisy velkostatku Kostelec n. Č. l. (Oar Český Brod, sign.
VII. 20.423/1).
23) – Jan Rulík, Kalendář
historický, díl III. od léta 1798 až do léta 1800, Praha 1800, str. 201.
Knihovna muzea, sign. VII. O. 12.
[Vlastivědný sborník ČESKOBRODSKA, roč. 1959, č. 1, str. 49 - 60 (Vydal
krajský dům osvěty v Praze – kabinet muzejní a vlastivědné práce)]
Žádné komentáře:
Okomentovat