NICOLAS TOUSSAINT CHARLET (1. část)

Michal Šťovíček

Teprve nedávno (až po x letech zájmu o napoleonskou tématiku!) jsem víceméně náhodou objevil umělce, který mě okamžitě okouzlil. Pravda, znal jsem dvě-tři jeho známá díla, aniž jsem se však o autora blíže zajímal... Nyní jsem se tedy poněkud překvapen dočetl hned v úvodní glose, že tento velice pilný malíř a grafik byl jedním z hlavních tvůrců napoleonské legendy a ve své době byl velice módním a populárním propagátorem napoleonské slávy. Přitom nevytvořil žádné monumentální oslavné plátno - těžiště jeho práce spočívalo v drobné grafice a ilustraci.   

V dnešní době se však až na ta dvě-tři porůznu reprodukovaná díla nijak výrazně neprezentuje. Podle mě byl do pozadí odsunut dosti nezaslouženě - sami posoudíte.

   Nejprve několik životopisných dat:

   Narodil se 20. 12. 1792 jako syn dragouna válčícího tehdy v řadách Sambro-maaské armády. Otec

Charlet

však záhy padl, přičemž hošík po něm zdědil pouze 9,75 franků. V příslušném věku byl předán na výchovu do republikánské státní Školy pro děti vlasti, která však poskytovala vzdělání jen zcela symbolické, takže matka ho musela svěřit jakési věkovité slečně, která ho teprve naučila číst. Při následujícím studiu v Lycée Napoléon již na sebe poutal pozornost četnými kresbami na papíře i na školních lavicích... Matce však záhy došly peníze na jeho další studia, musel tudíž nastoupit do práce. Jeho prvním a nijak výnosným zaměstnáním bylo místo řadového úředníčka na obvodním úřadě 2. pařížského obvodu - jeho pracovní náplní tam byla registrace a měření výšky odvedenců. Jelikož již od dětství snil o vojenské slávě a zároveň se stal přesvědčeným bonapartistou, v r. 1814 se chopil zbraně na obranu Francie a v řadách Národní gardy se zúčastnil bojů o Paříž, zejména slavné obrany bariéry Clichy pod maršálem Monceyem. Bojoval tak zdatně, že byl povýšen na kapitána a ocitl se již jen krůček od vysněné vojenské kariéry. Jenže v rámci bourbonské revanše byl v r. 1816 z Národní gardy vyhozen a současně přišel i o místo na obvodním úřadě.

   Tehdy se rozhodl živit se svým uměním a měl velké štěstí, že po roce si jej všiml slavný malíř Gros a přijal ho do svého ateliéru. Záhy však rozpoznal, že mladíkovi tzv. akademická malba nesedne a doporučil mu, aby se plně věnoval oboru, v němž má nesporný talent - grafice, zejména litografii. Obstaral mu zároveň místo v jednom vydavatelství, kde Charlet následně publikoval několik alb vojenských uniforem Napoleonovy armády. Jméno si získal již v r. 1818 svojí první litografií nazývanou střídavě "Garda umírá, ale nevzdává se" a "Granátník u Waterloo" (pro názornost přidávám i kolorovanou verzi, vzpírající se bohužel kvalitnímu zvětšení):

    Následovalo rychle za sebou množství kreseb na obdobné téma, které se v době nostalgie po francouzské slávě díky ilustrační formě, přístupné širokým lidovým vrstvám obyvatelstva, rozšířily mezi bonapartistickou částí obyvatel Francie a byly  přijímány stejně nadšeně jako Bérangerovy texty.

   Ve 20. letech 19. stol. už si Charlet otevřel vlastní ateliér a navázal přátelství s dalším předním malířem své doby - Géricaultem. Když byli Bourboni svrženi a nastoupil Ludvík Filip, Charlet se poněkud paradoxně zúčastnil pouličních bojů na jeho straně, opět jako kapitán Národní gardy. Uvěřil totiž v lepší časy a zastával názor, že musí zavládnout pořádek. Za tuto svou angažovanost obdržel v r. 1831 Čestnou legii. Brzy však ze svých iluzí vystřízlivěl, i když se mohl jako divák zúčastnit obléhání Antverp v r. 1832 a v r. 1838 byl jmenován profesorem kreslení na pařížské Polytechnice, zároveň ho však Akademie k jeho velkému zklamání odmítla přijmout do svých řad. V r. 1841 vytvořil s elánem na 500 kreseb jako ilustrace k Memoriálu ze Sv. Heleny, avšak po jejich odevzdání ho opět těžce zklamal jejich mizerný převod do dřevorytů u nakladatele. V téže době přechodil Charlet těžkou chřipku, která mu spolu s pracovním vyčerpáním a uvedenými uměleckými nezdary podlomila zdraví, takže zemřel již několik let poté - 30. 12. 1845.

   Za svůj život vytvořil přes 1100 litografií plus více než 2000 akvarelů, perokreseb a leptů, zanechal po sobě i několik olejomaleb a studií k obrazům. Dodám ještě, že jedním z jeho žáků byl i mnohem známější Raffet.

   Charlet měl v Paříži na okraji náměstí Denfert-Rochereau (na Square-Abbé-Migne) pomník, bronzové sochy z něho však v r. 1942 zkonfiskovali Němci, takže v současnosti zbyla z tohoto pomníku jen holá stéla s Charletovým medailonem.

   Charletovo dílo jsem pro účely tohoto blogu rozdělil do pěti tématických oblastí:

1. Uniformologie

Těsně před smrtí pojal Charlet úmysl vytvořit systematickou uniformologii Napoleonovy gardy, stihl však jen čtyři kresby. Jinak zobrazoval Napoleonovy vojáky porůznu, a to s takřka fotografickou věrností, přičemž je leckdy zobrazoval v netradičních postojích a dotvářel jim živoucí pozadí:

Lehká pěchota-karabiník

Pěší granátník v bojové ústroji

Pěší myslivec

Důstojník dragounů v parádní uniformě

Kapitán pěších granátníků

Lehká pěchota-voltižér

Kyrysník držící prapor

Polský kopiník

Voltižér

Jízdní granátník

Dělostřelec lehké artilerie

Granátník fyzilír