pondělí 1. února 2016

"1864"-MINISÉRIE O NEZNÁMÉ VÁLCE



Nedávno se mi povedlo shlédnout šestidílnou dánskou tv. sérii „1864“, o níž se psalo jako o nejdražším projektu dánské kinematografie. Vlastenecký, válečný a protiválečný snímek současně, sonda do velmi bolavé a pro nás téměř neznámé historie Dánska, film i o tom, do jaké katastrofy může zaslepený fanatismus politiků, nacionalismus a podivně pokroucená víra v Boha.
            Letopočet v názvu je rokem druhé dánsko-pruské války o Šlesvicko, do níž se na pruské straně zapojilo i Rakousko, a řekněme jen, že ze strany Pruska šlo o první krok k sjednocení Německa, po němž následovaly války roku 1866 a 1870.
Ta první dánsko-pruská válka v letech 1848-50, skončila dánským vojenským vítězstvím nad šlesvicko-holštýnskými povstalci.
To, co následovalo, si vypůjčím z dobře napsaných odstavců Pavla Slámy na http://pavel70slama.blog.cz/1009/slesvicke-valky-1848-50-a-1864:
„Dánská vláda chtěla anektovat vévodství Šlesvicko do dánského království, zatímco pruská
Vilhelm Rosenstand: Fra forpostende 1864. Tenhle obraz vás provází skrze titulky, jak vidíte níže
vláda pod Bismarckem, z vnitřních politických a strategických důvodů chtěla, aby se Šlesvicko stalo
konečně částí Německa. Tuto snahu podporovalo Rakousko. V prosinci 1863 spojenecké jednotky vstoupily do Holštýnska bez zásahu dánské armády a požadovaly, aby se dánské síly stáhly ze Šlesviku. Dánové odmítli takové ultimátum a 1. 2. 1864 válka začala. Dánská armáda se skládala ze tří pěších divizí, každé se třemi brigádami, a jezdecké divize. Všech 38 000 mužů bylo při vypuknutí války umístěno podél Dannevirke, linie pevnůstek přes část Šlesviku. Kromě menšího počtu měla dánská armáda také horší zbraně. Zatímco pruští vojáci měli zadovky, dánští měli stále ještě předovky, což se ukázalo jako vážný nedostatek během války. Také byl vážný nedostatek důstojníků. Dánským vrchním velitelem byl generálporučík de Meza. Pruská armáda se skládala z 37 praporů, 29 eskader a 110 děl, celkem 38.400 mužů. Rakouská armáda se skládala z 20 praporů, 10 eskader a 48 děl, celkem 23.000 mužů. Spojenci tak měli celkem 61.400 mužů. Během války byly pruské síly posíleny 64 děly a 20.000 muži. Vrchním velitelem prusko-rakouské armády byl polní maršál von Wrangel.
Útok 8. brigády u Dybbolu, plátno V. J. Rosenstanda. Ve filmu je onen útok impozantně děsivý

Dne 1. 2. překročili spojenci řeku Ejder a pokračovali severně na Mysunde, kde proběhla první vážná akce. Prusové doufali, žen překročí řeku Slien a napadnou Dannevirke z křídla a týlu. Útok na město byl odražen, ale navzdory tomuto vítězství byla situace dánské armády vážná. Dannevirke byl příliš dlouhý pro dostupný počet vojáků a průlom mohl znamenat zničení dánské armády. Proto se de Meza rozhodl stáhnout většinu armády k Dybbolu. V noci 5. 2. ustoupila dánská armáda z Dannevirke, ponechávaje zde většinu kanónů. Teprve po několika hodinách nepřítel zjistil, že jsou dánské pozice opuštěné. Byl to hrozný ústup, řádila sněhová vichřice a teplota byla hluboko pod nulou. Unavení a zmrzlí muži sotva stáli na nohou, zatímco důstojníci je popoháněli dopředu. U
Sankelmarku s postupující Rakušané střetli se 7. brigádou pod velením plukovníka Maxe Müllera. Po krvavé bitvě byl rakouský útok zastaven a ústup pokračoval. Další den přišla hlavní část armády do Dybbolu a Sonderborgu. 10 mužů umrzlo během pochodu a zbytek byl zcela vyčerpán. De Meza byl odvolán po svém rozhodnutí stáhnout se z Dannevirke a nahradil ho generál Gerlach. Po několika dnech začala bitva o Dybboel. Dánská předsunutá postavení byla zatlačena zpět a začalo nejtěžší ostřelování v historii. Týdny tisíce granátů dopadalo na dánské pozice, ničíce opevnění, děla a zabily mnoho vojáků. Útok 4. 4. byl odražen, ale Prusové pokračovali v ostřelování a vyrývání děr do opevnění. 18. 4. zaútočili Prusové na dánské pozice opět. Dánští obránci měli 5.000 mužů v opevnění a zákopech a 6.000 v záloze. Pruské útočné kolony měly 11.000 mužů v první vlně a 26.000 v záloze. Dánské pozice padly po tvrdém boji muže proti muži. Protiútok 8. brigády byl odražen s těžkými
Erik Henningsen: Ústup od Dannevirke.
ztrátami poté, co postoupil jeden kilometr na Dybboel Mill a byl odražen spolu s několika vojáky, co uprchli z opevnění. Když poslední dánští obránci opustili předmostí, byly mosty zničeny a zbytek dne trval dělostřelecký duel. Dánové ztratili 5.000 mužů a Prusové 1.200. Zatímco se hlavní část armády stáhla na Dybbol s Prusy v patách, část jezdecké divize a 7. pěší pluk pokračoval severně na Kolding a Vejle. Rakouská armáda obsadila Severní Šlesvicko, ale zastavila na hranici do Noerrejutlandu a nepostupovala do Dánska. Ale po tlaku Bismarcka na okupaci celého Jutska pruský a rakouský sbor překročily hranici 8. 3. Stejný den Rakušané obsadili Vejle a Dánové ustoupili k Horsensu a později k Vendsysselu. U Frederica, který byl úspěšně bráněn v roce 1849, Prusové vytlačili Dány za město ještě než stačili obsadit pevnost. 26. 3. bylo město opuštěno a vojáci přesunuti do Fuenenu. Po pádu pozic u Dybbolu byla hlavní síla armády přesunuta k Fuenenu, kde byl očekáván útok, ale bylo rozhodnuto, že bude bráněn Als. 9.5., ve stejný den, kdy bylo dánské námořnictvo poraženo prusko-rakouskou flotilou v bitvě u Helgolandu (což je omyl, Dánové tam zítězili a Prusové se bitvy prakticky neúčastnili), byla zahájena jednání o míru a mírová konference byla iniciována v Londýně za účasti většiny evropských zemí. Bohužel jednání byla přerušena, protože ani jedna strana nesouhlasila s doporučenou hranicí. 26. 5. začala pruská děla ostřelovat dánské pozice u
N.Simonsen: Ústup od Dannevirke. I tato scéna ve filmu je...
Alsu. V noci 29. 6. zahájilo 2500 Prusů přechod úžiny na malých lodích. Obrněná loď Rolf Krake se pokusila přepravu zastavit, ale kvůli omylu loď odplula a Prusové pokračovali v překračování.
...jak můžete vidět sami
Dánské pluky nebyly schopny zastavit útok a po několika dnech byli poslední dánští vojáci evakuováni lodí z Alsu. Dánské ztráty byly opět těžké. Bitva o ostrov stála dánskou armádu 3000 mužů. Ztráta Alsu byla dalším šokem pro dánské obyvatelstvo a vládu, která se rozhodla jednat o mír. Ale podmínky byly nyní velmi tvrdé. Celé Šlesvicko, Holštýnsko a Lauenborg byly předány Německu. Dánsko tak ztratilo 40% území a 20% populace. Poslední bitva války se konala u Lundby v severní části Jutska. Byla to malá nevýznamná bitva, ale byla nicméně zaznamenána po celé Evropě. Zde se jasně ukázala převaha zadovek nad předovkami. Jedna dánská rota napadala pruskou rotu, která měla postavení za kamennou zdí. Dánové útočili na 600 m na bodáky. Ve třech rychlých salvách byli dánští vojáci odraženi. Útok se zlomil 30 m před zdí. V tu chvíli 75% mužů dánské roty padlo nebo bylo zraněno. Prusové měli tři raněné. Válka skončila pro Dánsko katastrofou a dánská zahraniční politika byla ovlivněna touto porážkou. Po plebiscitu v roce 1920 se severní část Šlesviku vrátila k Dánsku.“
Dodejme, že o rakouské účasti tu nepadne ani slovo, stejně jako o bojích na moři, o nichž se můžete dočíst na citovaném webu.
            Mnoho z výše uvedených válečných událostí dánská série zachycuje strastiplné události ve dvou rovinách, historické a fabulované, k čemuž přidává i dvě roviny časové, neboť osudy Dánu a
Prusů z válečného roku se prolínají se současností, možná trochu násilně, protiválečnému vyznění to ale pomáhá.
            Z historických postav je nejsilnější ta nejméně známá, biskup Viggo Monrad, politik číslo jedna, který fanaticky vehnal Dánsko do války a byl příčinou i nejedné vojenské katastrofy.
            Postavy nehistorické, to je čtveřice hlavních hrdinů, bratří Lausta a Petera, kteří milují jedno děvče, onen trojúhelník, okořeněný Ditrichem, synem místního velkostatkáře a zbabělce, který vše skrývá pod hávem hrdiny. Tragický příběh, který k happyendu rozhodně moc nedospěje.
            Pokud jde o válku, tvoří většinu z šesti dílů a je zachycena způsobem velmi působivým; když jsem o sérii psal na facebooku, jedna čtenářka mi odpověděla, že měla zpočátku dojem jako kdyže dívala na začátek amerického filmu Gettysburg.
            Celá série se z velké části natáčela v Čechách s vydatnou pomocí skupin vojenskohistorického
reenactementu a lidé z www.fenrisfight.cz  kteří byli u toho, mi napsali:
Natáčelo se v různých lokacích, ale bitevní scény se dělaly zejména v Milovicích, kde vyrostly zákopy, repliky velkých děl, reduty a dokonce kopie Dybolskeho mlýna. 
Natáčení bylo dost náročné, začínalo se v březnu, ale hlavni bitevní scény se točily pres léto. Díky tomu se ve 40tistupnových srpnových vedrech točilo, jak vojáci nabalení v kabátech a šálách běží v útoku přes bitevní pole apod. Než produkce zjistila, že k správnému pitnému režimu nestačí voda a čaj, ale je třeba doplňovat i minerály, občas někdo zkolaboval - o tom se pak hodně psalo v dánském tisku. Během některých natáčecích dní nebylo výjimkou při točení přesunů nachodit denně třeba 15km.  Díky velkému množství zimních scén se spotřebovalo obrovské množství umělého sněhu, jehož bylo k dispozici několik různých druhů dle skupenství, vloček apod. 
Scén se účastnilo spousty lidí z Čech - kaskadéři, šermíři, hudebníci, vojenské kluby v roli střelců, jezdci samozřejmě komparz, apod. Na velké scény se používalo zhruba 300 vojáků najednou. Natáčení se účastnilo i mnoho Dánů, pracujících a žijících v ČR. Režisér je perfekcionalista, což mu mnoho lidí na place nemohlo odpustit, neboť byl poměrně náročný ve svých požadavcích a nespokojenost dokázal dát dost nevybíravě najevo. Také historické reálie bojových postupů nebyly jeho prioritou, šlo mu hlavně o umělecký dojem.“
Při natáčení docházelo k mnoha zraněním a nehodám; představitel Lausta Jensena Jakob Oftebro během jedné scény spadl z koně a poranil si tvář, několik členů komparzu v horkých letních dnech zkolabovalo, nebo přišlo o zub při imitaci bojových scén s bajonety. Dva kanóny na obranné linii (vidíte je na snímcích z natáčení) byly vyrobeny kovářem Milanem Postrachem, ostatní děla jsou "naklonovaná".
Pochopitelně tu účinkovala řada českých herců, nejvýrazněji Eva Josefíková jako cikánka Sofie, což je jedna z hlavních rolí ve dvou třetinách snímku.
Na to, zdali „1864“ uvede Česká televize či jiná stanice, se mě neptejte; pokud jste šikovní, poradíte si určitě jinak…
(POSLEDNÍ ZPRÁVA Z OHLASŮ NA FBOOKU: ČT PRÝ PRÁVA NA TUTO MINISÉRII ZAKOUPILA...)
A na závěr snímky www.fenrisfight.cz z natáčení...







4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Dobý deň,

K tomu opisu priebehu konfliktu - pri Helgolande zvíťazili Dáni, hoci Rakúšania sa tam vyznamenali a Prusov sa ten stret prakticky nedotkol. Tak to bolo zhodnotené aj v knihe Milana Jelíneka - Slavné bitvy admirála Tegetthoffa.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Díky, už jsem to upravil...

Jiří Kovařík řekl(a)...

Příteli Karlu Řezníčkovi sem nešel vložit příspěvek, takže to činím za něj:

Jiří, až takto červeně a kategoricky bych tu ovšem fakt nepojímal... Až ironicky vyznívalo tvrzení, že by tam cokoli vyhráli Prusové (nula ztrát a kdo ví zda alespoň symbolicky cosi vypálili...), ovšem Rakušané byli stěží nějak výrazněji poraženi, když jim dánská "blokáda ústí Labe" umožnila doplout do Cuxhavenu, a co víc, zaštítit a bezpečně sem doprovodit tři ozbrojená plavidla pruská. Snad by vítězstvím bylo, kdyby je Dánové zahnali až někam k Hamburku, ale to se nestalo -- čili "spojenci" následně vlastně převzali kontrolu nad ústím Labe a veškerá nepřátelská "blokáda" tím fakticky padla, nebo s e stala ryze formální. Neznám resumé p. Jelínka, ale termín »vítězství« bych tu nepřiznal ani jedné straně -- a skoro všude se uvádí NEROZHODNÝ, a tak to vidím i já, Dánové Rakušany možná zahnali, ale ti splnili cíl mise, natož aby je ona taktická prohra třeba donutila dát se někde internovat, nebo prchat zpět na Jadran -- zjevné dánské vítězství byl třeba »Jasmund« na Baltu, ale tam Prusové vypluli snad jen proto, aby demonstrovali, že také mají nějaké plovoucí kanóny... Karel Řezníček

Anonymní řekl(a)...

Dobrý večer,

Čo sa týka "bitky" pri Jasmunde, nejak tak to bolo zhodnotené aj v spomínanej knihe, t.j. že pruská flotila sa pokúsila niečo dokázať aj na mori, ale keď už išlo do tuhého, radšej rýchlo utiekla a nakoniec to z jej strany vyznelo pomerne trápne. Čo sa týka bitky pri Helgolande, v tej knihe išlo hlavne o to poukázať na skutočnosť, že aj rakúske cisárstvo zažilo svoju slávu na mori, o ktorú sa priamo zaslúžili aj českí námorníci. Autor však nakoniec uznáva, že hoci mala bitka pomerne vyrovnaný priebeh a rakúska flotila tvrdo vzdorovala dánskemu protivníkovi, víťazstvo treba priznať Dánsku. Rakúska flotila mala výrazne ťažšie straty a nebola po bitke schopná ďalšieho boja, pričom sa tiež obávala ďalšieho dánskeho útoku. Aj keď Dáni tiež dostali svoje - hlavne ich vlajková loď, boli po bitke schopný znovu zaútočiť, čo dosvedčuje, že bezprostredne po bitke medzi Helgolandom a Labe pátrali po rakúskej flotile. Dánska flotila sa nakoniec stiahla na príkaz z Kodane, kde sa obávali, že by mohli byť zamerené vtedy už prebiehajúce mierové rokovania, aj preto sa rakúskej flotile podarilo uniknúť do bezpečia. Možno to nebolo príliš presvedčivé víťazstvo, ale ja by som ho Dánom v konečnom dôsledku neupieral.