úterý 1. ledna 2013

S MARCEM AURELIEM DO NOVÉHO ROKU

Psát cokoliv na počátku roku je těžké jak kvůli lenosti, tak z důvodu příliš velké konkurence. Mocní tohoto světa chtějí oslovit národy i davy a sdělit jim v poselství moudra, napsaná zpravidla dopředu jejich sekretáři. Smí se tímhle měřit nicka jako já, která nesahá
státníkům ani pod  klenbu chodidla (věkem zpravidla zhroucenou), neřku-li po kotníky? Z čeho mám navíc vyjít, když tradice novoročních projevů je mladá a Napoleon či Ludvík XIV. by se nad ní pousmáli jako nad věcí zhola zbytečnou.
    V projevech k davům se zpravidla nejdřív bilancuje, pak se tepají nešvary a nakonec to skončí přáním, aby bylo líp, nebo vizí, že určitě bude líp, když budeme všichni pěkně poslouchat...
      Bilancovat by šlo a dost bych se přitom nasmál, neboť jsme si užili věci k popukání počínaje činy vlády, jejíž složení se mění tak rychle, až to připomíná hru "'Člověče, nezlob se!", a konče křehkou poslankyní, která chtěla být Johankou s Arku, leč stala se jen (jak vtipně poznamenal jeden novinář z LN) peakosekundou, minijednotkou časomíry.
      Předsevzetí by také šla, už jsem jich pár v život udělal, jenže dopadla přesně tak, jak to říká Shakespearův sir John Falstaff (tuším, že v "Jindřichu IV."):
      "Od slibu k jeho neplnění je jen slepičí krok!"
      Což by ostatně byl krásný dodatek pod volební billboardy...
      Pak by měla následovat vize, alespoň mírně optimistická, v tom si ale nevím rady, neboť co se budoucnosti týče, napadnou mě hned prezidentské volby (pokud k nim ovšem v ohlášeném čase dojde), což je tragikomedie, kterou píše sám život. Možná zábavně díky těm, kteří dali pár neobvyklým kandidátům, nejspíš z recese nebo čirého zoufalství, své podpisy, a humornou atmosféru posilují sami pretendenti trůnu, z nichž si i ten nejposlednější myslí, že na to má, a k teoreticky nejdůstojnějšímu úřadu se chce prodrat reklamami, které připomínají hesla supermarketových náborářů (byť jedna vyjímka tu přece jen snad je, abych nepaušalizoval). Nic se s tím nedá dělat, nedokáže to nikdo z nás a útěchou budiž, že (řečeno s Kurtem Vonnegutem), tak to chodí. Už císař Marcus Aurelius Antoninus ostatně v Hovorech k sobě  (kniha 8/4) konstatuje
    "Kdybys i zlostí pukl, přesto budou lidé stále jednat stejně!"
     Byl to stoický císař-filosof a jeho pohled na svět pomáhá v uchování duševní rovnováhy dodnes.
     Jak se vůbec zachovat ve vztahu k těm, kteří na nás shlížejí z výšin svých úřadů či pozic, získaných údajně z moci nebo vůle lidu?  Možná skrze moudra výše uvedeného císaře, myslitele, vojáka a státníka, tentokrát z knihy 10/19:
   "Pomysli si, jací jsou, když jedí, spí, když souloží a konají svou potřebu a jiné věci! A potom, jací jsou, když se nadýmají a chvástají, nebo hněvají a ze své ,výsosti´ jiné snižují! Ještě před chvílí - kolika jiným otročili a za jakou odměnu! A za chvíli - v jaké společnosti je najdeš!"
    Je to rada bez východiska, lepší ale neznám, nebo dát nesmím...
  
    

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

"nicka jako já, která nesahá
státníkům ani pod klenbu chodidla" - nepodceňuješ se? Myslím, že mnoho z náís občanů by levou rukou dokázalo leccos lépe než současná věrchuška: vztyčovat prostředníček a urážet přece umíme všichni, korupci, systematickému mlžení, vyvlékání se z odpovědnosti i bazírování na slovech více než na činech bychom se střelhbitě naučili, i bez přípravy bychom nadělali výrazně menší paseku ve financích a sociálních službách než kdejaký řadový chemik či ajťák, o peakování ani nemluvě :-) Neumíme ovšem bohužel to základní: slibovat nalevo napravo a drát se tak o voliče. Citovaný výrok Marka Aurelia (kniha 10/19) ke svému překvapení znám již z mládí, z parafráze jedné mé tehdejší kolegyně - parafrázovala nevědomky, anžto při svém zemitém založení mudrce určitě nikdy nečetla, ovšem za pomoci takových vulgarismů, které zde nemohu opakovat. Politickou situaci u nás i leckde jinde pak charakterizoval Ronald Reagan: "Vlády nic nevyřeší, samy jsou součástí problému."
Všechno dobré v letošním roce!
MiŠ

Jiri Kovarik řekl(a)...

Já se nepodceňuju, někdy mě naopak zachvátí stihomam hříšné pýchy, nicméně tohle bylo v duchu Marca Aurelia, neboť ten moudrý císař si byl vědom, jak záludné je hledět sám na sebe jako na cosi božského...

Jacob H řekl(a)...

Máte pravdu, ty prezidentské volby jsou cirkus, někdy přemýšlím o tom jaké by to bylo, kdyby existovalo Rakousko-Uhersko ve federativním stylu jaký chtěl vytvořit Karel I. Habsburský, leč se mu to nepovedlo. Takový stát by měl zcela jistě své určité problémy, ale přinejmenším bychom měli někoho, kdo by nás dokázal reprezentovat a nemuseli bychom při jízdě tramvajemi sledovat bliboardy kde na sebe kandidáti hází špínu. Ale to je tak utopistická myšlenka a v dnešní době těžko zrealizovatelná že ani snad tu naději mít nemůžu :-D.

Jiri Kovarik řekl(a)...

Také bych si přál žit ve federalizované nerozpadlé, byť nejspíš ztenčené podunajské monarchii a její rozbití pokládám za velmi nešťastný krok nejen pro tuto malou zemi, ale i pro celou Evropu...

Anonymní řekl(a)...

Ke svému komentáři ještě dodávám druhou stránku věci: zároveň se ale také postupně utvrzuji ve svém tragickém přesvědčení, že sami si vládnout neumíme a zmítám se tak mezi svým vlastenectvím a realitou. Utěšuji se jedině tím, že evropská veřejnost ty hrůzy a žabomyší vojny, které se u nás odehrávají, zblízka nesleduje a nemusím se za hranicemi naší země obávat, že mi někdo v turistických centrech bude klást potměšilé otázky typu "Co to mělo znamenat s tou Pík, jak váš prezident přišel na nesmysl, že se národ proti němu spiknul" apod.
A ještě od věci zčerstva připomínka administrátorovi blogu: nemohl bys číslicovou část přístupového hesla trochui zvětšit/zaostřit? - já už špatně vidím a chvílemi jen hádám...
MiŠ