DEZERTÉR

Ve Zpěvech sladké Francie Hanuše Jelínka je i text francouzské balady Je me suis t´engagé (Dal jsem se naverbovat, nebo Já na vojnu se dal), kterou překladatel nazval Dezertér. V českých zemích se zpíval (a zpívá) od divadelní scény (třeba nezapomenutelný Eduard Kohout) až po trampské osady, hospůdky i ohně a patří k okruhu, který měl v armádě vždy tragický nádech, neboť z dezerce plynul (a stále v časech válečných plyne) jeden jediný trest. Písní dezertérů a vojenských odsouzenců k smrti je ve světovém folklóru celá řada, francouzský dezertér však vypráví příběh o tom, jak utekl nikoliv ze zbabělosti, ale z lásky k dívce, od níž jej odvedli. A jak přitom zabil kapitána, ať už byl jeho sokem (v českém překladu), nebo jej jen volal k zodpovědnosti (ve francouzském originálu). Kapitána zabije voják řádně v souboji na šavle (česká verze), či v zápase, v němž dojde kromě sečné i na střelnou zbraň (originál).

Francouzských variant je několik, mírně se od sebe liší melodicky a tím, že v některých je příčinou vojákovy tragédie une blonde, plavovláska, v jiných une brune, brunetka. Černovlásky, zdá se, nebyly ve Francii v módě.

Folklórní zpěvníky se přou o dataci dezertérské balady, snad je z přelomue XVII. a XVIII. století, z Holandské války, Devoluční války či Války o španělské dědictví  (k čemuž svádí i Jelínkův překlad, v němž voják prosí kamarády, aby matce vyřídili: "Povězte jí že jsem v Holandsku zajatcem…"), či z válek, které v době svého mládí vedl Ludvík XV., v této souvislosti ostatně zaznívá její melodie i v "předpopravní" scéně slavného Fanfána Tulipána (Fanfan La Tulipe) z roku 1952 s Gérardem Philippem. Jiní ji kladou do počátku XIX. století, tedy do revolučních a napoleonských válek. Ve francouzském originálu ovšem vojáček prosí, aby jeho matce milosrdně nalhali, že je v Bordeaux vězněm Angličanů…

Mám tuhle baladu nesmírně rád a provázela mě téměř od prvních akordů, které jsem se na kytaru naučil, i když jsem ji před pár lety zpívat přestal, neboť se hrála na pohřbu Karla Marii Tomana; patřila mezi jeho zamilované. Nedávno se objevila stará nahrávka v podání Rudolfa Pellara na youtube a nedala mi spát, dokud jsem si s ní nepohrál a neopatřil ji obrazovým videem, což není jednoduché, neboť vyobrazení s podobnou tematikou existuje málo. Snad vám udělá radost nejen interpretace, ale i doprovod pláten či litografií starých mistrů Boucherem, Fragonardem, Watteauem, Alfredem de Marbotem, Gérardem a mnoha jinými počínaje i konče...  
Video je nahráno na youtube a na správné rozlišení se dostanete kliknutím na logo dole v rohu malé obrazovky, nebo kliknutím na prolink, skrytý v nadpisu.

Dezertér
(překlad Hanuš Jelínek)

Na vojnu jsem se dal / pro krásnou plavovlásku.
Ne pro prsten zlatý snad, / - ten má mi ještě dát -,
že nechtěla se dát / ode mne zulíbat.

Na vojnu jsem se dal, / my hned do boje táhli.
Tam co jsem v kvartýru byl / mi voják poradil,
abych si volno vzal / svolení nežádal.

Já na cestu se dal, / vtom potkám kapitána.
I ptá se pan kapitán : / "Kam jdeš si jako pán?"
"Jdu támhle nahoru / ke svému praporu."

"Vojáčku, ty máš žal, / že máš rád plavovlásku,
ale ty nejsi sám, / hleď, prsten od ní mám,
tím důkaz tobě dán, / že jsem její galán.

Tam v tichém údolí / potůček jasný zpívá.
Já kabát odhodil / a šavli vytasil
a statečně se bil / jak pravý kavalír.

Tam v louce zelené / já zabil kapitána.
Kapitán mrtev kles, / já živ jsem ještě dnes,
Však nejdýl do tří dnů / v tvář smrti pohlédnu.

A kdo mne odpraví, / to budou kamarádi.
Dřív zavážou mi však / šátečkem modrým zrak
a bez trápení hned / mne pošlou na onen svět.

Mé srdce vložte pak / do bělounkého šátku
a k nám je pošlete, / mé milé řekněte:
"To srdce pro tebe dal / hoch jenž tě miloval."

Vojáci z naší vsi, / nic neříkejte mámě.
Povězte jí, že jsem / v Holandsku zajatcem.
A můžete jí říct, že nespatří mne víc.