SHARPOVA SPRAVEDLNOST A SHARPOVA MISE

Pokud máte rádi knižní sérii Bernarda Cornwella o Richardu Sharpovi, kterou v českém překladu Jiřího Beneše postupně vydává ostravské nakladatelství Oldag (letos přibude Sharpova bitva s velice epickým dějem, točícím se kolem Fuentes de Onoro, a překládá se Sharpova kompanie, kde půjde o obléhání Badajozu ), bezpochyby vám neunikla ani TV série o tomto důstojníkovi v zelené (nepředpisově zpravidla rozepnuté) uniformě 95th Rifles. Jakkoliv se jedná o žánr dobrodružně historický, který se narozdíl od literární verze dopouští řady omylů, pokud jde o britskou či francouzskou armádu, je to podívaná potěšující, barvitá, v neklidných časech uklidňující, s krásnou muzikou a skvěle obsazená, neboť krom Seana Beana v hlavní roli (Boromir v Pánu prstenů, několik bondovek a v poslední době skvělý Ned Stark v Game of Thrones) tu exceluje svérázný irský vrchní seržant Patrick Harper v podání Garagha O´Malleye (což je postava, která dodává celé sérii knižní i televizní tu pravou barvu) a také skvělý folkový zpěvák John Tams v roli riflemana Daniela Hagmana (Tams je i autorem hudby k sérii a soudtrack z ní stojí zato). Proč se vlastně tolik rozpovídávám? Nejen proto, abych Sharpa na tomto blogu trochu oživil a oprášil (má tu dokonce dva štítky, Sharpe a Bernard Cornwell, pokud chcete starší příspěvky), ale také pro informaci (zejména pro ty, jimž se líbí a nemají originál sérii DVD či neviděli celý cyklus, vysílaný před časem slovenskou televizí), že se na filmových serverech objevily dva další díly.  
Sharpova mise (Sharpe´s Mission) se odehrává už ve Francii na sklonku roku 1813 a jde tu o francouzské skladiště střelného prachu, který má major (snad už je major...) Sharpe zničit, což je úkol přece jen lehčí, než zajistit štěstí plavovlasé Jane, čím dál víc nespokojené se svým manželem a vojenským životem...  Stažitelnou verzi naleznete na:
http://www.uloz.to/8815717/sharpeova-misia-1996-sk-dab-nomad1205-avi

 Sharpova spravedlnost (Sharpe´s Justice) se odehrává o něco později v Anglii, v mezidobí po Napoleonově abdikaci a před jeho útěkem z Elby, a historické pozadí tu tvoří události tzv. Peterloo Massacre, byť k nim došlo o pět let později a jinde než ve filmu. Krom spravedlnosti se Richard Sharpe pídí i po manželce Jane, penězích, s nimiž mu zmizela a také po jejím urozeném milenci... Prolink na tuto část je zde:
http://www.uloz.to/8790822/sharpeova-spravodlivost-1997-sk-dab-nomad1205-avi
Zábavné je, že ani jeden z těchto dvou dílů nemá vzor v knižní sérii (celkem 24 titulů včetně povídek), byť Cornwell napsal scénář; pokud o TV sérii chcete mít přehled, najdete ji na wikipedii a pro pohodlné vkládám do nadpisu prolink.

BENJAMIN ZIX, MALÍŘ VELKÉ ARMÁDY

Place Benjamin Zix (Štrasburk) a pamětní deska na rodném domě

I v dobách předfotografických, ba dokonce v časech před vydáváním ilustrovaných týdeníků, měli velitelé armád, válečníci a mocnářové touhu zachytit cesty, jimiž spěli ke svým výbojům, a šlechtilo je najímání umělců, kterým dávali svobodu projevu, čímž docházelo k zajímavému paradoxu. Tito lidé táhli jako kreslíři s armádami, skicovali, nikdo jim do toho příliš nemluvil, a tak se stalo, že zachycovali situace či krajiny se skutečnými postavami nebo událostmi a alegorizovat, oslavovat či heroizovat je napadlo jen pramálo. Viděli válku na vlastní oči, což bezpochyby vede k tomu, že se příliš neoslavuje... Jen dokumentovali, jako kdyby oslavu nechávali jiným, v jejichž stínu pak zůstali, všem těm Davidům či Grosům, atd... Nemalovali účelově jako Bacler d´Albe, zachycující bojiště v souvislosti s topografií, nebo z čiré záliby jako plukovník hlavního štábu Lejeune či württemberský dělostřelec Faber du Faur, ale dokumentaristicky, profesně a naprosto volně. Takhle prošel se IV. armádním sborem cestou do Moskvy a zpět Albrecht Adam, o němž byla řeč už v jiném příspěvku blogu, ten ale měl to štěstí, že mu bylo výměrou času života dáno, aby stvořil z toho, co viděl, několik monumentálních pláten.

Boj ruských a francouzskách jezdců (1807)

Případ Benjamina Zixe, což je jméno prakticky zapomenuté, byl naprosto jiný, protože zemřel dřív, než velká epopej skončila, leč začněme od počátku s tím málem, co se o něm ví.

Vojenské ležení 14. X. 1806 před bitvou u Jeny

 Narodil se ve Štrasburku roku 25. dubna 1772, vyučil se v kreslířské škole Josepha Meillingse i Christopha Guérina a roku 1792 vstoupil do revoluční Rýnské armády, kde si jej všiml generál Balthasar Alexis Henri de Schauenburg (postava, jež dosti ovlivnila taktické zásady revolučních a později napoleonských armád), a ten z něj učinil armádního malíře.

Bitva u Jeny

Bitva u Mohrungen

Zix maloval u této i Moselské armády, skokem se ocitl i u Bonapartovy Italské armády a teprve roku 1800 dal cestám s vojsky vale. Vrátil se do Štrasburku, kde se o pět let později, v září 18705, podílel na výzdobě
města a alegoriích při příležitosti slavného vjezdu Napoleona I, táhnoucího tudy k Rýnu a odtud dál směrem na Ulm, Vídeň, Brno a Slavkov... Při této příležitosti se seznámil s Vivantem Denonem, tehdy generálním

Přechod domu císařova a hlavního štábu přes Rýn u Mohuče 30. X. 1806

ředitelem císařských muzeí (jeho jméno nese jedno křídlo Louvru) a císařovu pozornost vzbudil natolik, že byla angažován jako malíř Velké armády. Stalo se tak příliš pozdě, aby stihl malovat slavkovské bojiště, k

Boj o Lübeck 7. XI. 1806

Bitva u Pultusku

Kapitulace Erfurtu 16. října 1806

vojsku se přidal až v prosinci 1805 v Mnichově, kdy už bylo triumfálně po všem, byl však u spousty událostí pruského tažení, byť z polského stihl jen Pultusk či Mohrungeno, neboť se v únoru 1807 vrátil do Paříže, byť v létě už byl zase u podpisu míru v Tylži. Účastnil se Napoleonova krátkého válečného výletu do Španělska (přelom 1808 a 1809) a poté tzv. dunajského tažení, jež skončilo Wagramem. Kreslil i svatební průvod Napoleona a Marie-Louisy, pak se znovu vrátil do rodného města a na podzim roku 1811 se vydal s

Setkání Napoleona I. s Alexandrem I. v Tylži

Svatební průvod Napoleona I. a Marie-Louisy (část)

Denonem na cestu do Itálie, zaslíbené země všech malířů a umělců, cestou ale onemocněl a 7. prosince 1811 podlehl v Perugii horečce. Jeho jméno dodnes připomíná náměstí ve Štrasburku, kde stále stojí i Zixův rodný dům s pamětní deskou...

(OPĚT) NEJKRÁSNĚJŠÍ A NEJOŠKLIVĚJŠÍ POMNÍK

Dürnstein

Už od 17. srpna mám v mailové schránce  příspěvek na téma nejkrásnějšího a nejošklivějšího pomníku od p. M. Kolomazníka a omlouvám se, že na něj došlo až dnes; nechtěl jsem blog přepomníkovat, byť jsem tuto diskuzi otveřel. K příspěvku není  krom poděkování za níže uvedené řádky, výběr i krásné fotky, co dodat, alespoň z mé strany ne. K pomníkům se teď v září vrátím ještě párkrát, neboť bych chtěl toto téma uzavřít, takže, pokud chcete přidat slovo do pranice, prosím do konce měsíce tak na napoleonknihy@volny.cz učiňte. Pokud jde o předchozí diskuzi, adepty, atd., prolink na poslední příspěvek máte v nadpisu, a chcete-li vývoj sledovat, klikněte si vlevo ve štítcích na monuments: objeví se vám seřazeně všechny.

MŮJ NEJKRÁSNĚJŠÍ A NEJOŠKLIVĚJŠÍ POMNÍK

Miloslav Kolomazník

Dobrý den, nějaký čas jsem se zapojením do ankety vyčkával (byť jsem byl jedním z těch, kteří se za ni od začátku přimlouvali), neboť jsem doufal, že nám letošní léto umožní přidat nová zajímavá místa, která bychom později a k naší škodě třeba opomenuli. Avšak teď když vidím, že se počasí hned tak neumoudří a o slovo se hlásí opět nové povinnosti, je jasné, že bych měl přidat také své favority.
 
Nejkrásnější pomník
Ten úplně nejkrásnější ve svém podvědomí nenalézám žádný, ale mezi ty nejkrásnější jednoznačně řadím pomník věnovaný bitvě u Dürnsteinu z 11. listopadu 1805. Podobně jako u "naší" Mohyly míru, která se právem stala nekorunovaným vítězem této ankety, je architektonicky zajímavě proveden, ale hlavně a to je u pomníku asi to nejdůležitější, dokáže v návštěvníkovy vyvolat různorodé pocity, díky kterým si jej nadále uchovává v paměti. Avšak na rozdíl od Mohyly míru (v tom pozitivním slova smyslu), hraje důležitou roli ve vnímání pomníku u Dürnsteinu okolní romantický ráz krajiny. Nalevo od pomníku, téměř na březích klikatícího se Dunaje, si žijí svým vlastním životem vesničky Unterloiben a Oberloiben se svými malebnými uličkami,v 

bezprostředním okolí pomníku jsou vysázeny rozsáhlé vinice, elektrizujícím dojmem působí nedaleká romantická zřícenina hradu Dürnstein, ve kterém byl na konci 12. století, po třetí křížové výpravě, vězněn anglický král Richard Lví srdce. Pomník byl dostavěn v roce 1905 ke stému výročí bitvy. Podobně jako u jiných pomníků z této doby si zub času vyžádal rozsáhlou rekonstrukci, která na první pohled úspěšně proběhla v letech 2004-2005.
 
Nejošklivější pomník
Pomník, na který chci poukázat zde, bych označil ani ne tak za nejošklivější, ale vyloženě za nepovedený. Je jím pomník na slavkovském bojišti, 

Frierenbergerův pomník

mezi Starou poštou a Rousínovem, věnovaný dělostřeleckým bateriím rakouského majora Frierenbergera, který zde kryl ústup ruského sboru generála Bagrationa. Je bezpochyby v pořádku, že byl v těchto místech pomník vůbec odhalen, přitahuje pozornost zájemců o historii a informuje o výjimečnosti daného místa v rámci celkového dění na bojišti dne 2.12.1805. Na druhou stranu si ale kladu otázku, zda by si dělostřelecká tématika nezasloužila trošku více, než prvotní dojem, že je do kamene zakletý tank z druhé světové války? O zasazení památečního kamene do nepovedené zídky ani nemluvě…
 
Mimo soutěž
Zde si dovoluji vložit obrázek pořízený v bosenském Mostaru, kde jsme během procházky po historickém muslimském městě narazili na malém plácku mezi domy na hřbitov se stovkami náhrobních kamenů, ponejvíce mladých lidí, zabitých při ostřelování města srbským dělostřelectvem v roce 1993. Toto je skutečné memento války!

Mostar

HRDINA NA ZÁŘÍ

Je tu září a s ním nový hrdina na tento měsíc s obrázkem i textem z „Velkého zábavného kalendáře pro dům i rodinu na obyčejný rok 1913“, vydaného nakladatelstvím a uměleckou knihtiskárnou J. Steinbrener ve Vimperk, Praze a Novém Yorku, který byl věnován  stoletému výročí bitvy u Lipska. Obrázek z něho a text  ve sto let staré češtině možná budí úsměv, čísla vypadají jako nadsazená, čin si ale úctu i zmíněné stříbrné medaile rozhodně zasloužil, i kdyby těch zachráněných bylo pár... Pokud jste propásli hrdinu na minulý měsíc, prolink je v nadpisu a ostatní (myslím, že prvního jsme zveřejnil v červnu) si musíte najít sami. Nashledanou s dalším hrdinou v říjnu...

Pěšák Štěpán Dudas a Zachariáš Dada 

Sbor pruského generála Kleista utrpěl den 16. října 1813 za pětihodinového boje u Lipska tak těžkých ztrát, že žádal o vystřídání. Polní maršálek kníže Schwarzenberg odeslal o 3. hodině odpolední divizi Bianchiovu na výpomoc. Na pravém křídle rozvinul se 19. pěší pluk za velení generálmajora hraběte Haugwitze a plukovníka Stutterheima. Hned při první srážce poraženy byly francouzské oddíly, které pak ustoupily. Některé díly našeho pluku hnaly se za ustupujícími, tito však z úkrytu postavili 16 děl, jichž palbou přivítáni byli horkokrevní pronásledovatelé, kteří ovšem ukořistili čtyři děla, však za strašnou oběť 100 mrtvých a raněných. Plukovník Stutterheim povolal statečné oddíly nazpět a zůstal v dobytém postavení. Pěšáci Štěpán Dudas a Zachariáš Dada, použivše několik chvil oddechu – aniž by k tomu obdrželi rozkaz – vyšli na obhlídku raněných. Za nepřetržité palby nepřátelské dopravili 7 těžce raněných důstojníků a 42 mužů do bezpečí, načež se opět vrátili do bitevního šiku. Dne 18. října zachránili tímtéž způsobem 4 důstojníky a 16 mužů. Plukovník baron Stutterheim, jenž 18. října u Lipska vydobyl si kříž Marie Teresie, navrhl pro oba pěšáky Dudase a Dada stříbrnou medaili za statečnost, která také oběma udělena byla za obdivuhodný jich čin.