čtvrtek 12. března 2015

LET ORLA

Napoleon na Elbě (H. Vernet)
Jaksi v našich historií se zabývajících časpopisech a televizích prošlo bez povšimnutí dvousetleté výročí Napoleonova návratu na trůn; zkusím to napravit zkratkovitou obrazovou reportáží, kterou jsem už postupně dával na facebook; ti, kdo tam jsou mezi mými příteli, mi odpustí, že se opakuji, ostatní to snad potěší a zvědavce odkážu na první svazek svého Waterloo, kde je vše podrobněji...

Osmadvacátého února se excísař Napoleon nalodil tajně na Elbe, jak ukazuje Beaumeho plátno, a odplul s několika málo loďmi na brize Inconstant, kterou pak namaloval marinista Garneray, jinak spolubojovník korzára Surcoufa:

1. března (i když litografie uvádí už 28. února) 1815 se Napoleon vylodil v zálivu Juan a k 2. březnu měl za sebou 63 km pochodu přes Cannes a Grasse do hor až k Séranonu. Začalo to, co dostalo jméno Vol de l´Aigle, Let Orla.
 
Vylodění prvního připomíná sloup na fotografii v Golfe Juan.
 
Zastávku v Cannes monument u kostelní zdi Notre Dame de bon Voyage, pomníků je tu ale mnohem víc.
 Čtvrtého císař nocoval na zámku Malijai, jak ukazuje velmi prostá pamětní deska.
Ráno pátého dorazil do Sisteronu a pokračoval do Gap zhruba místy, kde je dnes silnice zvaná Route Napoléon; viz foto s monumentem s orlicí.
 Šestého prošel skrze průsmyk Col Bayard (1248 n.m) a pokračoval přes St.-Bonnet do Corps, kde je monument s jeho reliéfem. 

Zatím se k němu přídávali jen místní horalé a rolníci, sedmého se ale ocitl v soutěsce Laffrey, tam, kde je jeho jezdecká socha, a tady nastalo lámání chleba. 
Teprve zde roztáhl orel křídla k letu... Mapa ukazuje celou Route Napoléon až ke Grenoblu.

Sedmého ráno císař zastavil kolem osmé v místě řečeném La Mure. Pak se šlo k soutěsce Laffrey, kde mu zastoupil cestu batalion 5. řadového pod velením chef de bataillon Lessarta (či Lessarda,nebo Delessarda), připravený k boji i k palbě. Napoleon vyšel kupředu před svoje Poláky a křikl: „Vojáci pátého, jsem váš císař. Poznáváte mě?“ K tomu dodal: „Je-li mezi vámi voják, který chce zabít svého císaře, tady stojím!“ Scénu u břehu glaciálního jezera, kdy vojáci neposlechli rozkaz mladičkého kapitána Randona, který velel k palbě, a přidali se na druhou stranu s křikem "Vive l´Empereur!", zvěčnil na plátně Charles de Steuben, existují ale, jak vidno, i jiná ztvárnění. 

"Tady se rozhodlo o osudu jednoho z nejromantičtějších a nejvznešenějších podniků moderní doby," napíše pak Stendhal, autor "Červeného a černého". Z místa, kterému se dnes říká Prairie de la Rencontre, Lučina setkání, se šlo dál a po zastávce v Eybens, kde si císař umyl nohy, byl v cestě Grenoble. Tam se přidal velitel 7. řadového La Bédoyere, který za to po Waterloo zaplatí hlavou, město však otevřelo bránu až poté, co ji dělníci uvnitř vyrazili. Jedno křídlo uchopili, dovlekli je před Napoleona a řekli:
„Místo klíčů od tvého dobrého města Grenoblu jsme přinesli celá vrata!“

Což zachycuje jedna dobová kresba, Debelleho málo známé plátno a připomíná pamětní deska. 

"A Francie se opět oddala Napoleonovi, jako se krásné děvče oddá nějakému kopiníkovi," poznamená výstižně i duchaplně Honoré Balzac. Císař sám při pohledu na jásající davy, které je vidět na rytině, z balkonu utrousil: "Před Grenoblem jsem byl jen dobrodruh, Vstupem do něj se ze mne stal vladař!" 
A Let orla pokračoval...
 Tak, jak ukazuj mapa..
Přesto nebylo dosud rozhodnuto, ba ani to, že se Macdonaldovi vojáci přidali na Napoleonovu stranu neznamenalo pro excisaře vítězství. Teprve 14. března hodil svůj meč na váhu maršál Michel Ney, vévoda z Elchingenu a kníže Moskevský, Nejstatečnější ze statečných, hrdina ústupu z Ruska.
 V Lons-le-Saunier předstoupil před vojáky čtyř svěřených pluků a dělostřelce se svojí proklamací, která začínala slovy:

   "Důstojníci, poddůstojníci a vojáci, věc Bourbonů je navždy ztracena..."
 Dál pro jásot nedočetl... 

Od té chvíle měl Napoleon cestu na Paříž otevřenu. 
 Devatenáctého z ní uprchl Ludvík XVIII.
 Dvacátého vjel do Paříže a do paláce v Tuileriích jej vynesli lidé na ramenou...
 Jenže za tři měsíce z toho byla válka  a na jejím konci Waterloo.. 
 

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Dobry den, som rada, ze ste dali na web blog Let orla o uteku Napoleona z ostrova Elba. Uz sa blizi 200 vyrocie pamatnej bitky u Waterloo dna 18. jula. Dufam, ze aj na slovenskych alebo ceskych televiznych staniciach budu davat nejake filmy o Napoleonovi. V nedelu dna 15. marca davali o 16.05 hod. na CT2 dokument Pamatne bitky: Waterloo. Aj som sa velmi potesila a samozrejme som to pozerala, ale mala som z toho zmiesane pocity. Niektore historicke fakty o tejto bitke pri Waterloo podla mna neboli presne. Nuz bola som aj trosku sklamana.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Já si tenhle pořad nahrál, ale ještě jsem ho neviděl. Obecně nemám moc rád filmové dokumenty o historii, pokud jde o téma, o kterém něco vím, zpravidla mě zklamou povrchností nebo neznalostí věcí, i když vím, že v pětačtyřiceti minutách je zkratka nutná. Ale beru to jako popularizaci historie, která u určitého procenta diváků vzbudí zájem o téma či dobu... Ono je to někkdy relativní, miluju Bondarčukovo "Waterloo", navzdory tomu, že je tu soutěska Laffrey smotána kvůli dějové zkratce s Neyovým přechodem k Napoleonovi v Lons-le-Saunier...

Anonymní řekl(a)...

Co sa tyka Bondarcuka, tak sa velmi tesim, ze zacali vysielat na CT v sobotu vecer Bondarcukovo famozne dielo "Vojna a mir" s Bondarcukom a Tichonovom v hlavnych ulohach. Mnohi ludia sa vyjadrili a ja s tym suhlasim, ze jeho (Bondarcukovo) velkodielo neprekonal nik co sa tyka vsetkoho - ci masovych bojovych scen, vypravy a deju a jeho famozne "Waterloo" s vynikajucim Rodom Steigerom som rada, ze mam vo svojej vlastnej filmoteke. Tym, ktori jeho super filmove diela nevideli, vrele doporucujem. Stoji za to ich vidiet - naozaj lahodka.