středa 23. května 2012

KAREL MARIA TOMAN A JEHO ILUSTRACE

(*27. 2. 1931, Studená - †2. 10. 2000, Praha)
I když jsem na tomto blogu o Karlu Maria Tomanovi, výtvarníkovi, grafikovi a ilustrátorovi, už psal (na příspěvek, který patřil řadu měsíců k nejnavštěvovanějším, se dostanete prolinkem v nadpisu), stále cítím cosi jako dluh vůči vzácnému člověku, jehož jsem měl tu čest i radost znát a který mě dal velice mnoho co se impulzů i nasměrování k vojensko-historické a zejména napoleonské tematice týče. Mrzí mě, že na internetu najdete jen pár článků, které sice vypočítávají část díla, jež po sobě nechal, avšak představu na konkrétních příkladech si uděláte jen částečnou. To vše dohromady je důvodem, proč jsem sáhnul do svojí knihovny a vybral pár příkladů, které doplňuji (s podkazy, pochopitelně) pasážemi z toho, co záslužně sepsali jiní...
    "Celý život strávil vysedáváním nad stovkami kreseb císařských a kdovíjakých vojáků a vydobyl si renomé jednoho z našich největších znalců historického vojenství zejména v oblasti výtvarného uchopení uniforem a zbraní...," říká článek na http://www.komiks.cz/clanek.php?id=538, k němuž se ještě vrátím. 
Ilustrace ke Gárdonyiho Egerským hvězdám
    Nejúplnější životopis je na  http://www.magic-exlibris.webgarden.cz/dalsi-autori-o-z/toman-karel.html a mj. se v něm píše:
    "Toman vyrůstal ve Vranětíně, kde jeho otec byl velitelem četnické stanice a kde malý Karel prožil období před Mnichovem a následnou okupací Československa. Jinošská léta prožil v Telči a Jihlavě, kde také Maturoval na tamějším gymnáziu. V roce 1949 se dal zapsat na Akademii výtvarných umění v Praze. Svá studia začal u profesora V. Sychry, posléze pokračoval v grafické speciálce profesora Pukla. Roku 1953 získal za cyklus dřevorytů Caprichos cenu akademie a právo na dva čestné roky studia. AVU absolvoval v roce 1954. Během studia se seznámil v atelieru profesora Pukla s mladší spolužačkou Emilií Matoškovou, která se na sklonku roku 1954 stala jeho manželkou. O dva roky později se stal člene SČGU Hollar.
Při tvorbě volné grafiky se Toman zpočátku věnoval dřevorytu, později barevné litografii, která se stala jeho nejoblíbenější grafickou technikou, v níž kreslil scénky z italské Commedia dell'arte, kolombín a harlekýnů, vojáčků a panenek. Plasticky vybarvené litografie jsou vytvářeny v duchu ilustrací ke starým kramářským písním, vystřihovánek, omalovánek či lidových perníkových vojáčků. Již jako chlapec si Toman vymýšlel svět, v němž žili skřítkové, podivní tvorové, víly a hejkalové - postavy, které pak přenášel do hrdinských příběhů a pohádek a dramatizoval na svém loutkovém divadle. Karel Toman se stal brzo vyhledávaným ilustrátorem. Jeho barevné tempery, akvarely a perokresby respektují dobu a místa, kde se děj knihy odehrává. Díky Tomanově znalosti vojenské historie, uniforem a zbraní, která byla 
Ilustrace k Markytánce z Jiráskových Vojenských povídek
skutečně ohromující, jsou postavy jeho ilustrací - ať již jde o mušketýry Ludvíka XIII., vojáky napoleonských armád či rytíře křižáckých výprav - skutečné a realistické. Studium historie a militarií bylo Tomanovi z počátku zálibou, postupem doby se však z něj stal v této oblasti skutečný odborník, o čemž svědčí jeho kniha Vojenské stejnokroje nebo série vojáků armád tří císařů pro muzeum ve Slavkově. Toman se nevyhýbal detailům výzbroje a výstroje, jeho schopnost namalovat vojáky a zdůraznit jejich akce byla násobena dovedností malovat a kreslit figury koní, vzpínajících se, cválajících či klusajících. Druhým tématem, které kresebně rád ztvárňoval, byly bytosti z pohádek a stvoření vyrostlá z jeho fantazie, ze snů, které si po celý život zaznamenával. Tato stvoření pocházela z hlubin moře a země a často varovala před důsledky nezvládnutých možností vědy a techniky. Jeho ilustrační tvorba je rozsáhlá. Vedle klasické literatury a pohádek (Flos, Jirásek, Shakespeare, Sienkiewicz, Stevenson, A. Tolstoj, Voltaire) ilustroval knihy odborné a historické. Toman byl i literárně činný. Kromě již citované knihy publikoval mnoho článků o výzbroji a výstroji vojenských útvarů, které vycházely v různých časopisech. Z jeho známkové tvorby lze připomenout známky z roku 1976 určené k propagaci Světové výstavy Praga 1978 - historické poštovní stejnokroje. Samostatnou kapitolou Tomanovy umělecké činnosti jsou jeho papíroví vojáčci - vystřihovánky. Proto je Toman uváděn jako významný český tvůrce v knize E. Ryana „Papíroví vojáci", což je jedinečné dílo zachycující vývoj světové tvorby v této oblasti umění.
Umírající bojovníci z bitvy u Ústí
    Tvorbě exlibris a novoročenek se Toman věnoval jen okrajově, nejvíce exlibris (10) si udělal pro vlastní potřebu, poněvadž si je vlepoval do knih ve vlastní velké knihovně, dalších 20 - 30 věnoval svým přátelům a členům rodiny. Na jeho exlibris jsou opět vojáčci, granátníci, rejtaři, výjimečně pohádkové bytosti. Většinu exlibris tvoří pérovky, ostatní jsou litografie, několik je vícebarevných. Karel Toman se pilně účastnil členských výstav a společenských akcí Hollaru, přehlídek výtvarného umění, tématických výstav (Koně, Původní grafika v nové české knize, Figurativní kresba aj.). V zahraničí měl několik samostatných výstav (Kostnice 1982, Paříž 1986, Este v Itálii a další) a účastnil se řady výstav kolektivních."
    A místo stučné věty o Mistrově smrti ocitujme emotivnější závěr článku v prvním z uvedených odkazů:
    "Tomanův konec byl tragický i šťastný, trochu romantický, každopádně předčasný. Celý život snil o návštěvě místa tisíce kilometrů vzdáleného – o pevnosti Krak des Chevaliers, velkolepé fortifikaci dokončené 1157, největším a nejzachovalejším hradu z období křižáckých válek. Návštěvou jižní Sýrie v září a říjnu 2000 si svůj sen splnil a dal si tak dárek ke svým blížícím se sedmdesátinám, kterých se však již nedočkal. Zemřel necelých 24 hodin po návštěvě hradu, při vystupování z letadla na ruzyňském letišti."
Francouzský kyrysník z průvodce řady Le Petit Futé
  Stanislava Zábrodská zveřejnila na adrese http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1017:toman-karel&catid=29:ilustratori-cesko&Itemid=4206 obsádlou, byť jak sama píše, neúplnou bibliografii Tomanovadíla, která začíná roku 1959 ilustracemi k historickému románu Gézy Gárdonyiho Egerské hvězdy, což je kniha, v níž jsem jako kluk hltal příběh Istvána Dóbóa, 
Francouzská pěchota z prvního vydání Bitvy tří císařů
statečného obránce pevnosti Eger proti Turkům. V témže roce ilustroval další věc, k níž jsme se dostal mnohem později, již ale mám doma pečlivě zařazenou a bez které se neobejde nikdo z těch, kteří se nějak zabývají Třicetiletou válkou, Grimmelshausenova  Simpliciusa Simplicissima. Následují nejen historické 
Rakouští kyrysníci z La bataille d´Austerlitz (Le Petit Futé)
romány jako Petr První A. Tolstého, ale kupodivu i knihy dobrodružné (Flosovy Lovci orchidejí, Šajnerův Zpívající digger...), ba i sci-fi (Součkovy Blázni z Hepteridy). Z osmdesátých let (min. století) jsou jeho ilustrace Sienkiewiczova Pouští a pralesem, další moje oblíbená, Stevensonova Ostrova pokladů
Dvě ilustrace pro Černý den na Bílé hoře  Dušana Uhlíře

pochopitelně Jiráskovy Vojenské povídky, které doprovodil pérovkami v záhlavích jednotlivých povídek. Velmi zvláštní a krásnou věcí, kterou jsem viděl i v originálech v jeho žižkovském ateliéru, jsou ilustrace Hulpachových Příběhů ze Shakespeara. Bibliografie uvádí i první vydání Bitvy tří císařů Dušana Uhlíře (tuším, že z roku 1995, ve druhém, o deset let mladším, už jsou kresby Karla Zemana), pro které byly použity Tomanovy barevné ilustrace vojáků a uniforem francouzských, rakouských i ruských, známé už roky předtím z pohlednicové série a poté znovu použité ve francouzském průvodci řady Le Petit Futé s názvem La bataille d´Austerlitz (Bitva u Slavkova). Výběrový soupis ilustrátorského díla byl napsán v roce 2008 a scházejí v něm poslední dvě velké věci, barevné ilustrace k Černému dni na Bílé hoře Dušana Uhlíře a k velkolepé knize Leonida Křížka a kol. Pod císařským praporem, což byly kresby ukončené doslova před smrtí.
Dvě strany ilustrací z knihy Pod císařským praporem
     Co ovšem v této bibliografii schází a co si, alespoň my, dříve narození, pamatujeme velmi výrazně, jsou ilustrace pro časopisy našich mladých let, Pionýra, Sedmičku, Ohníček, ABC, Junáka, atd... Tady stojí za citování odstavec z článku na komiksovém serveru, v němž vzpomínka takřka osobní říká:
    "Adolf Born ve své knize pamětí vzpomíná, že Toman patřil „do zástupu umělců, kteří sedávali za svého mládí po různých redakcích, kde v předpokojích čekali s deskami naplněnými svými pracemi, které jim měly otevřít dveře do světa profesionálních ilustrátorů knih a časopisů“. Což o to, s knihami to šlo poměrně rychle, ale časopisy roztály až za Pražského jara.
Tomanův Kapitán Korkorán
    Karel Toman zaklepal na dveře z popela povstalého Junáka a byl přijat. Zadní stránku tehdy zásobil s Družinou čápů Marko Čermák, a redakce chtěla „vážnější“ dílo také dovnitř časopisu. Nakonec stihl Toman jen dva – vlastním textem i kresbami doprovodil Kapitána Korkorána Alfreda Assollanta a Quentina Durwarda z pera Waltera Scotta. Jde sice o „krumovskou“, tedy debublinovanou variantu komiksu, nicméně o její pamětihodnosti není sporu.
Grafika pro radost vlastní i jiných...
    Než totiž hodíte kamenem, musíte vstřebat fakt, že dílo bylo ve své – vizuálně a mediálně daleko chudší době – nesmírně populární. Černobílá pérovka asi opravdu nesplňuje všechny nároky komiksu, jenže tehdejším školákům to ani za mák nevadilo a podle Quentina pilovali šermířské figury...
   Styl je nápadně podobný Krumovi, jen suverenita kresby je možná o něco tlumenější. O to více přesnosti a pečlivosti, která malíři zůstala i poté, co jej vlny normalizace vrhly zpět na ostrov ilustračního umění."
    Pokud byste si chtěli celý kreslený seriál Statečný kapitán Korkorán prohlédnout, naleznete ho na adrese http://daildeca.cz/tomanjun.html
    Na jiném místě téhož článku se pak říká cosi velkého a vznešeného:
    "Sám velký Zdeněk Burian totiž kdysi na dotaz, zda bude mít mezi českými umělci svého nástupce, odpověděl: ,Nepochybuji o tom. Mám-li uvést několik jmen, nesmí mezi nimi chybět Karel Toman´...“
   S čím lze jen souhlasit...
  

2 komentáře:

Unknown řekl(a)...

Krásně napsáno, jedná se o mého dědečka, až mi z toho slza ukápla. Moc Vám děkuji. Barbora Tomanová

Jiří Kovařík řekl(a)...

Berte to jako malou splátku velkého dluhu vůči člověku, který se na mně a mém militaristicko-napoleonském psaní podepsal víc než kdo jiný. Moc často v životě nepotkáváme lidi, kteří nám jsou nějakým způsobem vzorem, obzvláště ne, když táhne na padesátku jako tehdy mně. On mezi ně patřil... Nepřestávejte na něj být pyšná!!! :-) A děkuji i já, za to, co jste sem napsala!