OSTROV LOBAU: TRUDNÉ DOJMY

Charles Meynier: Napoleon na ostrově Loobau

Přítel Karel Řezníček navštívil v tomto roce ostrov Lobau, místo spojené s památnými bitvami u Aspern/Esslingu a Wagramu Léta Páně 1809, prostor, z něhož v obou bitvách Napoleonovy sbory vyrážely poprvé na severní a podruhé na východní břeh , aby tu změřily síly s vojskem arcivévody Karla Rakouského. O dojmech, které na něm prohlídka doslova expediční zanechala, napsal stránky téměř reportážní, k nimž já přidávám krom díku jen těchto pár vět a pro orientaci i mapku, jak to v létě 1809 vypadalo: je převzatá z mého Napoleona na Dunaji.

TRUDNÉ DOJMY Z OSTROVA LOBAU

Karel "Ahmad" Řezníček

Jestliže zde v nedávné minulosti padla výzva na určení nejhezčího a nejošklivějšího pomníku, tak v případě prvém bych asi hlasoval pro lipský Volkerschlachtdenkmal, kdyby pro nic jiného tak pro jeho monumentálnost a působivost, jež je dána jím samotným i jeho okolím (kde je ještě řada pomníků dalších) a ne např. uměle vytvořeným návrším, které zcela pozměnilo ráz krajiny, jak se to stalo u Waterloo... Silný dojem zanechá i nesrovnatelně menší Aspernský lev, ale právě nedaleko od něj jsou dva pomníčky, jež původně stály na dunajském ostrově Lobau. Právě ten ve mě naopak zanechal ty nejtrudnější pocity, byť nejde ani tak o jediný památník, jako o celkový dojem. 

Obelisky Uebergangstelle, Hauptquartier a Napoleonstein (Napoleonstrasse)...

         Předně, když někdo mluví o říčním ostrově, tak se mu vybaví například vltavská Štvanice či Žofín, jenže zde jde o útvar dobře 4 km dlouhý (od západu na východ) a 3 km široký (od severu k jihu), přičemž projít jej křížem krážem je úkol poměrně náročný tím spíše, že zdejší mapky a turistické ukazatele jsou mnohdy velice zmatečné a to, co byste očekávali vlevo, najednou objevíte vpravo, atd. Navíc už dávno nejde o ostrov, ale jakýsi městský park (ovšem na četných místech Bohem i lidmi opuštěný a jinde právě naopak), kde kontury někdejšího vedlejšího dunajského ramene vykresluje již jen naprosto stojatá tůně, jakou na mnoha úsecích nahrazuje prostý mokřad a někde úplně mizí i ten.

Trudné dojmy se spustily již při pokusu o přiblížení, kde jsem, maje v rukou solidní mapu Grossraum Wien, zvolil navigovat svou posádku na zdejší National-park Camp z východu, což jsem neměl činit. Jednak většina i zdánlivě solidních „silnic“ vyznačených v mé mapě 1:20 000 byly jen prosté polní cesty, mnohdy „soukromé“, „jednosměrné“, či pro standardní osobní vůz prakticky nesjízdné. Asi vrcholem všeho bylo, když jsme v daném prostoru žádný pomník, či cokoliv jiného, jakkoli pamětihodného (nebo alespoň zajímavého), nenašli, a ani nikdo z oslovených místních si nepamatoval, že by tam kdy něco podobného stálo... 

Obelisky francouzského hřbitova

 Po mnoha couvacích a objížděcích peripetiích, kdy se jednoznačně prokazovala převaha „pěchoty nad jízdou“, jsme konečně prokličkovali do vytouženého kempu a dokázali zde i zaparkovat relativně nedaleko od místa, kde Napoleonovi ženisté sestrojili a v noci ze 4. na 5. července úspěšně aplikovali mj. onen proslulý kloubový most. Jenže tehdy mělo být rameno široké 100 až 150 m a v současnosti stačilo na Lobau přejít max. tak dvacetimetrové pevné, i přejezd aut umožňující přemostění. Pominu-li asfaltované cesty, tak z této strany ostrov vypadal jako docela solidní prales a jelikož první a nejbližší z pomníků avizovaných na mapách (Übergang der Franzosen) měl ležet napravo odtud na břehu tůně, vyrazili jsme po lesní pěšince k severu. Pomníček jsme vskutku zakrátko nalezli, byť na opačné straně od stezky, než bychom dle mapek čekali. To zatím příliš nevadilo a dojem zdejšího zastaveníčka měl i jistý závan nostalgie a romantiky... Ten, žel, vyprchal, když jsme cestou podél tůně dorazili k další široké asfaltce, kterou jsme chtě nechtě museli použít, pokud jsme chtěli zamířit k dalším dvěma pomníčkům (Napoleons Pulvermagazin v místě někdejší květnové, prachárny, ale i kovárny, pekárny a nakonec i spalovny, a Franzosen-friedhof v prostoru, kde se pohřbívaly ostatky prý asi 3000 zemřelých). Na ty sice odkazují z hlavní cesty směrovky, ale byly tak zarostlé vegetací, že mapkou a selským fištrónem nevybavený člověk by je docela snadno minul. Kdyby nešlo o památná místa, která zainteresovaný člověk nechce minout, tak po „architektonicko-designerské“ stránce by člověk o nic nepřišel. Všechny napoleonské pomníky jsou zde podobné jako vejce vejci, ba i víc, liší se v zásadě jen průčelním názvem (př. Napoleonstein, Napoleonsweg, atp.) a nebýt poblíž destičky s několika vysvětlujícími větami a obecné znalosti dějinných souvislostí, mnoho by se tu laický návštěvník nedozvěděl nic a asi jen máloco pochopil. I zde jsme museli odstranit něco větví a zeleně, jednak aby se dalo solidně fotit, jednak nám to přišlo eticky žádoucí, byť je otázka nakolik to bylo legální...

Stadtler Arm, vybral jsem dva, kde ještě něco podstatnějšího zbylo, a dva, kde v úsecích kde už nezbylo skorem nic...

 Na ostrově je totiž v jistém smyslu i jakási přírodní rezervace, kam asi patří i úhledná hájenka, ale nikde se zde nedozvíte, zda jde o původní lovecký domek z roku 1809 (byť to opravdu těžko!), nebo alespoň objekt stojící na jeho původní poloze (což bych porovnáním mapek považoval za velice pravděpodobné)! Nedaleko leží několik dalších hospodářských stavení, ale ani zde se nedozvíte, zda některé z nich něco pamatuje, a to přesto, že jedna z budov je na mapkách honosně označena jako Lobau-museum. Najít jej a identifikovat není problém, ten nastane, až když jej chcete navštívit, neb oprýskané dveře jsou zamčeny a pohled na venkovní nástěnky působí dojmem, že zde žádný kustod nebyl již dlouhá léta. Proč také, když asi nemá příliš co ukazovat, což zase naznačuje zoufalé nahlížení do oken. I když svítí slunce a je krásné odpoledne (4. června 2011), správce asi usoudil, že je „nepříznivé počasí“ v němž si vyhrazuje, dle cedulky na dveřích, nefungovat, třebaže jinak by dle uvedených návštěvních hodin mělo být otevřeno... 

"Expozice v Lobaumuseu", snad jedině ta mapa mě zaujala, ale symbolický je ten krajní papír - nakřivo...

 No, nic, jdeme dál k západu s cílem vyhledat Napoleonstein, přičemž orientační šipky nás posílají na jih, třebaže víme, že má být v místech, kde byl v době bitvy u Aspern a Esslingu hlavní most přes nejsevernější dunajské rameno. To si zakrátko uvědomujeme, vzepřeme se turistickému značení, vracíme se na onu již zmíněnou hlavní asfaltku a po několika stech krocích na severozápad stojíme na místě, kde je další (se všemi ostatními shodný) pomník, na němž je ovšem uvedeno Napoleon-Strasse. Právem, jsme na severním konci trasy, po níž v květnu 1809  proudilo cca 75.000 francouzských vojáků z jižního dunajského břehu na severní k Mühlau a dále do ohně aspern-esslingské bitvy. Vlastně toé jsou i místa, kudy ustupovali poražení do relativního bezpečí ostrova poté, co na hlavním rameni došlo k prolomení klíčového mostu a první invazi na Moravské pole bylo třeba neslavně odtroubit... 

Pulvermagazin, současný obelisk vpravo, vlevo ten před muzeem, nejspíš původní

 Opevněnému předmostí (Napoleon-schanze) na protilehlé straně, jehož valy jsou prý dosud dobře patrné, musíme zase odtroubit my, nablízku není kudy (suchou nohou) přejít a navíc je tam prý nějaké hnízdiště, kvůli němž se přítomnost člověčenstva v tomto koutu parku stává krajně nežádoucí. Míříme tedy na jih po Alte Napoleonstrasse a mírným obloukem pak k místům kde dle plánku očekáváme Napoleons Hauptkvartier a dle logiky věci i Brückenkopf, tedy zhruba místo, kde ústil stěžejní most přes hlavní dunajské rameno. Hauptkvartier je nalezen poměrně záhy a relativně snadno, jen zarazilo, že po dle mapky avizovaném stavení (s vidličkou a nožem) zde není ani stopy. Posvačit zde lze (u dřevěného stolu se dvěma lavicemi), ale výhradně jen to co si sami přinesete s sebou, což nás uondané již mnohakilometrovým pochodem po ostrově a velice žíznivé dosti zaskočilo. Horší bylo, že ani zde neexistovala jakékoliv nápověda, kde hledat obelisk s nápisem Brückenkopf!
Pravda, šli jsme proti směru tzv. Napoleon-Rundwanderweg, jež byla zmíněnými pomníčky osazena již u příležitosti výročí 50 let od památných dnů roku 1809, leč přístup k totálně regulovanému Dunaji tu přehrazuje železniční vlečka a především čtyřproudová rychlostní komunikace. Pokud zde ten obelisk tedy někde ještě stojí (podle internetového průvodce by měl stát), pak musí být situován někde v samém západním koutě ostrova, tedy v místech, která s někdejší polohou Napoleonových mostů nemají dočista nic společného.

Naše kroky však zamířily na někdejší Lobgrund, tedy drobnější ostrov, jenž před dvěma staletími tvořil jakési předmostí na vlastní Lobau, a teprve zde se nachází opravdový MONUMENT, ovšem rozhodně ne takový, jako by si historii milující (a asi ani jacíkoliv jiní) turisté přáli. Na dobře čtverečním kilometru se zde nalézá Zentraltanklager der OMV AG a hned vedle po proudu rafinerie SHELL-Austria AG a Ölhafen Lobau. Kupodivu se dá projít prakticky středem celého tohoto průmyslového komplexu, je to ale silně deprimující. Já tam svou expedici zavedl jen z hloupého zvyku nevracet se nikdy stejnou cestou a částečně snad i ze zoufalství. Neměli jsme pak fyzických ani morálních sil vracet se např. k tzv. Deml-kreutz v celkem „nudné“ centrální části ostrova, kde je pomník četníka, zastřeleného o století později, pravděpodobně pytláky... 

Co říci závěrem!? Když pominu udivující fakt, že se toto ropně-ocelo-betonové město nalézá v bezprostředním sousedství „přírodního parku“, máte každopádně možnost několik hodně nekonečných minut přemýšlet, že taková dálnice či i radar na slavkovském bojišti jsou vlastně úplná a nekonfliktní banalita, neboť co je to jedno veliké slunce navíc proti desítkám cisternových věží, byť i obehnaných živým plotem z vysokých stromů... Pravda, bezprostředně ZDE nebylo bojiště, ale i tady lidé houfně umírali, jakkoliv těmito místy kráčela historie, nezbylo zde po ní v pozitivním slova smyslu ani stopy!!!

Ölhafen a relativně idylický pohled na několik z okrajových tankových věží,v samém epicentru jsem asi nefotil...