VOJENSKÉ TRESTNÍ PRÁVO ZE REVOLUCE A NAPOLEONSKÝCH VÁLEK

Kdyby se to, co člověk napíše, měřilo počtem slov, byla by tahle útlá brožovaná kniha někde v dolní polovině všeho, co trh nabízí. Naštěstí to tak není a práce JIŘÍHO CIHLÁŘE s názvem VOJENSKÉ TRESTNÍ PRÁVO VE FRANCII V LETECH 1789 AŽ 1815 má všechny klady odborné studie: poutavost, neotřelé téma, čtivost a zasvěcenost výkladu. Na o něco více než stech stranách líčí v několika oddílech vývoj vojenského trestního práva v době revoluce, Bonapartova konzulátu i Napoleonova císařství, systém vojenské justice, shrnuje, o jaké delikty šlo, jakým způsobem se vedlo soudní řízení i jaké tresty delikventy očekávaly. Statistické tabulky umožňují konkretizovat představu a nemoci každé armády, o dezercích či o počtu refractaires, těch, kteří se vyhýbali vojenské službě. Pokud jde o tresty nejtěžší, najdete zde pověstné francouzské galeje i způsob, jakým se prováděly popravy.

            Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o literaturu pouze pro zájemce o dějiny práva, či vysloveně o právníky, neboť kniha vznikla na Západočeské univerzitě v Plzni v rámci projektu „Polozapomenuté právní instituty“ a „Právo během času“, ve skutečnosti ale jde o rozbor mimořádně zajímavé části vojenských dějin a potažmo i o zasvěcený příspěvek k dějinám Francouzské revoluce nebo historii napoleonskou. Text doplňují i osvěžují obšírné citace z dobových memoárů a zbylých padesát stran obsahuje přílohy jak obrazové, tak i textové, především kompletní překlad Code pénal militaire, Vojenského zákoníku z roku V republiky, a překlady Výnosů o dezercích.

            Trochu mi tu ovšem v letech revoluce schází porovnání skutečnosti s literou zákona: nikde tu není zmínka o gilotině v armádě, o např. dekretech Saint-Justových, o praxi rychlých soudů, v nichž komisaři vynášeli proti řadovým vojákům za nekázeň, dezerce, kořistnictví či zbabělost tresty smrti, či o čistkách, v nichž přišlo o hlavu 55 generálů.

            Tato výtka neubírá knize na zajímavosti a hodnotě, jen dokládá, že téma trestného vojenského práva v dané době je mnohem košatější. Stejně tak se to má se dvěma připomínkami skutečně drobnými. Je zavádějící překládat, či počeštit connétable anglikanismem „konstábl“, neboť jde o dvě diametrálně rozdílné funkce ve dvou naprosto odlišných zemích. V Anglii se jedná o soudního a policejního funkcionáře, ve Francii je konétabl zástupcem vrchního velitele, prvním po králi, či císaři. A to, že pod reprodukcí známého obrazu Vasilije Vereščagina zůstala anglická transkripce Vasili Vereshchagin, pak musí čtenáři padnout do oka na první pohled…

Jiří Cihlář: VOJENSKÉ TRESTNÍ PRÁVO VE FRANCII V LETECH 1789 AŽ 1815. Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni, 2017. 158 str.

ISBN 978-80-261-0667-8