MALMAISON-OÁZA KLIDU
Michal Šťovíček
Malmaison v uvedeném senátním
usnesení chybí, neboť jednak nešlo o bývalé královské sídlo, nýbrž o zcela
soukromé, jednak nešlo ani o císařské v užším smyslu, neboť je spojen hlavně s
Bonapartem jako Prvním konzulem a pak hlavně s císařovnou Josefínou. Přesto se
domnívám že jej v kategorii císařských rezidencí nelze pominout.
Na místě dnešního městečka Rueil-Malmaison se již v 6. stol. nacházela
královská vila v osadě Ruel, kterou vyplenili Normané (z té doby pochází název
Malmaison značící cosi jako špatné či neblahé obydlí) a v první etapě Stoleté
války Angličané. Od konce 14. stol. vlastnil panství rod jistého bohatého kupce
- tehdy šlo o prostý jednopatrový dům uprostřed zemědělského hospodářství, ve
2. polovině 18. století pak rodina bohatého finančníka a bankéře Le Coulteuxe
du Moley. Noví majitelé obydlí zvětšili o dvě křídla, zahradu proměnili v
anglický park a do něho vestavěli věž s přírodopisným kabinetem.
Areál se stal místem nádherných recepcí a večírků, které navštěvovali i
literáti a umělci (Choderlos de Laclos, Bernardin de Saint-Pierre, André
Chénier, filosof Condorcet, malířka Vigée-Lebrunová aj.). Na úsvitu Revoluce se
přidal i kroužek odpůrců monarchie a začaly se pronášet ohnivé revoluční projevy.
Paní Vigée-Lebrunová vzpomínala: "V
červnu 1789 [...] po večeři řekl abbé Sieyès komusi: ´Po pravdě řečeno, bojím
se, že zajdeme příliš daleko.´ - ´Zajdou tak daleko, až zabloudí´, řekla jsem
paní du Moley, která abbého také slyšela."
Po pádu monarchie Coulteuxové zchudli a rozhodli se panství prodat. V
bouřlivých dobách r. 1794 se ke svým přátelům v blízkém Croissy uchýlila
čerstvá vdova po generálovi Alexandrovi de Beauharnais, která odtud mohla
pozorovat břidlicové střechy Malmaisonu, vyčnívající nad koruny stromů.
Neštěstí a chudoba, v nichž se tehdy potácela, náznakový půvab této nedaleké
rezidence v jejích očích jen zvyšovaly a snila o tom, jak by bylo krásné být
tam zámeckou paní.
 |
| Návštěva Josefíny de Beauharnais u vězněného manžela v paláci Luxembourg (J.L.V.Viger du Vigneau) |
Myslela takto na Malmaison i v době, kdy se stala milenkou direktora
Barrase a poté manželkou generála Bonaparta. Také Bonaparte záhy po italském
vítězství pomýšlel na zakoupení venkovského sídla, kam by se mohl občas uchýlit
před hlučnou Paříží. Měl však tehdy jiné starosti - přípravy egyptského tažení.
Když odjel, Josefína poprvé navštívila Malmaison, prošla si zámeček, park i
přidružené hospodářství a byla nadšena. Problémem ovšem byla cena - rovného půl
milionu. Josefína tehdy byla opět v prekérní situaci - manželé měli oddělená
jmění a Bonaparte v Egyptě vzhledem k její prokazatelné nevěře uvažoval o
rozvodu. Nakonec se odhodlala a koupila panství "na sebe" (bez
mobiliáře, který byl ceněn zvlášť). Kromě zámku a bezprostředního příslušenství
obnášela država věž v parku, altán, oranžerii, skleník, holubník, domek správce,
19 hospodářských stavení a 260 ha orné půdy. Hlavní budova však měla daleko do
skutečného zámku a Josefínino přetrvávající nadšení pro takový vpodstatě lepší měšťanský
dům se dá vysvětlit jen její sentimentální vzpomínkou na okouzlení ze zlých
časů. V přízemí bylo kromě vestibulu jen sedm nevalně zařízených místností, v
prvním patře nad úzkým schodištěm asi
dvacet malých a špatně osvětlených pokojů, ve druhém patře pod krovy podobné
pokojíky, do nichž však v létě pralo slunce. Veškerý ošuntělý mobiliář byl
vyšlý z módy. Celek zkrátka neměl čím oslnit a vedle ostatních zámků kolem
Paříže vyhlížel značně uboze.
Josefína neměla na zaplacení celé částky (ovšem kdyby byla chtěla, mohla
prodat své šperky oceňované tehdy na 700 tisíc, jenže k tomu se nedokázala
přemluvit...), dohodla tedy splátky, okamžitě se nastěhovala a jejím prvním
pozvaným hostem byl její tehdejší milenec Charles...
Když se Bonaparte vrátil z Egypta a po bouřlivých scénách Josefíně
odpustil, vydal se s ní do Malmaisonu a sídlo se mu také ihned zalíbilo.
Doplatil tedy Coulteuxům hned po 18. brumairu zbývajících 210 tisíc, avšak současně
seznal, že je třeba se pustit do přestavby, která by však neměla stát moc peněz
a byla by rychlá, aby se hned mohlo začít bydlet. Povolal tehdy módní
architekty Fontainea a Perciera, kteří mu navrhli stavbu dvou nových
samostatných traktů pro něho a Josefínu, spojených galeriemi se starým zámkem,
který by sloužil jen pro přechodná ubytování dalších členů rodiny a hostů.
Bonaparte ale tak drahý projekt odmítl, takže mu během jednoho roku jen zrekonstruovali
původní stavbu, přičemž rozpočet 600 tisíc byl nakonec značně překročen a
dosáhl 1,5 milionu, za něž by mu již byli mohli postavit onen navrhovaný zámek
nový... Museli přitom vetchou stavbu podepřít zvenčí četnými opěráky a místo
řádného kamenného vstupního portálu či rizalitu vymyslet jakýsi předsazený vojenský
stan. Interiéry byly rovněž důkladně předělány a dekorovány akvizicemi z
dobytých, převážně italských území i obrazy, které Josefína vymámila z Louvru i
jiných expozic.
Pro konzulský pár se Malmaison skutečně stal místem oddechu a
neformálních zábav. Bonaparte si tam ovšem zřídil i knihovnu a pracovnu, neboť
ani zde nemohl být bez práce. V parku současně zřídil i jakýsi "sportovní
areál" - visuté i přízemní houpačky, kuželník atd. Josefína až do rozvodu pobývala
v Malmaisonu vždy, když byl Napoleon mimo Francii, a věnovala se svým vášnivým zálibám,
mezi něž patřilo zejména pěstování růží a za císařství i botanika obecně. Postupně
fundovaně rozšiřovala park, zřídila v něm vytápěný skleník (spojený s malým
zámečkem zvaným Malý Malmaison, který existuje dodnes, ale skleník již nikoli.
Dnes je objekt v soukromých rukou) i malou zoologickou zahradu. V r. 1805
zpřístupnila Malmaison členům Institutu a pracovníkům Přírodovědného muzea
 |
| Život na zámku podle F.Flamenga |
Když byl Napoleon prohlášen císařem, do Malmaisonu postupně přestal
jezdit, neboť jako patřičně důstojné polosoukromé sídlo mu vyhovoval mnohem
lépe nádherný a prostorný Saint-Cloud. Po r. 1807 se zde již prakticky
nevyskytoval a Josefína se v Malmaison stala skutečnou a zcela samostatnou zámeckou
paní.
Po rozvodu v r. 1809 Napoleon Josefíně celé panství Malmaison se vším
všudy věnoval a Josefína zde jak známo 29. 5. 1814 zemřela na zápal plic - je
pohřbena v místním kostele sv. Petra a Pavla, spolu se svou dcerou Hortensií.
Napoleon po několika letech zavítal do zámku 29. 6. 1815 na pár hodin, aby se
odtud vydal do exilu.
Panství zdědil Josefínin syn Eugène, jehož dědicové je po jeho smrti rozparcelovali
a rozprodali včetně všech sbírek. V r. 1861 koupil panství Napoleon III. a
císařovna Eugénie zde zřídila malé muzeum a snažila se o vrácení původního
mobiliáře. Po pádu císařství republika Malmaison zestátnila a vzápětí prodala (v
té době plocha parku místo původních 726 ha v r. 1814 činila již pouhých 6 ha).
Majitelé se střídali, až bankéř Daniel Iffla zvaný Osiris zámek nákladně
restauroval (místy nepříliš ohleduplně) a v r. 1903 jej věnoval státu s
podmínkou, že v něm bude zřízeno napoleonské muzeum a vrátí se do něho co
nejvíce původního zařízení. Za přispění četných mecenášů se tak stalo a objekt
jako součást státních muzeí dnes prezentuje ucelenou a jedinečnou expozici
věnovanou Josefíně a životnímu stylu za Konzulátu.
 |
| Plán zámku s parkem těsně po Josefínině smrti |
 |
| Poradní sál a knihovna |
V dnešním městečku Rueil-Malmaison je záhodno zmínit ještě dva objekty,
dnes mimo zámecký areál, spojené s Napoleonem a Josefínou:
Kdysi sousední zámeček a park
Bois-Préau.
Na místě dávného majetku kláštera
Saint-Denis stál již v 17. století zámeček, jehož poslední majitelé se ještě za
Revoluce své državy odmítali vzdát a Josefíně se ji podařilo zakoupit až v r.
1810. Ihned nechala zbořit ohradní zdi tamního parku a mohla ji tak začlenit do
svého malmaisonského panství. Pročež po její smrti připadl areál Bois-Préau
rovněž princi Eugènovi a také byl po jeho smrti prodán. Střídal majitele z řad
buržoazie a ti poslední z nich v r. 1926 věnovali zámeček i s parkem o rozloze
17 ha státu, který v něm zřídil pobočku muzea Malmaison a vybudoval v něm
expozice o Napoleonovi na Sv. Heleně, o návratu jeho ostatků do Francie a o
napoleonské propagandě a legendě. Než se tam však vydáte, ověřte si přístupnost
- ještě nedávno bylo muzeum pro rekonstrukci dlouhodobě zavřeno.
Panství Val de Ruel (název Ruel=Rueil byl odvozen od četných potůčků -
francouzsky ru). Toto panství prodal
klášter Saint-Denis v r. 1633 kardinálovi de Richelieu, který přeměnil chudou usedlost
v honosné sídlo, kde přijímal i návštěvy panovnického páru. V nádherném areálu
se kromě zámecké budovy rozkládaly zahrady, kaskády, grotty, vodní nádrže a
triumfální oblouk. Později se sem uchýlila před Frondou regentka Anna Rakouská
s malým Ludvíkem XIV. a v r. 1649 zde byl podepsán tzv. Ruelský mír, jímž
Fronda skončila. O několik let později chtěl Ludvík panství koupit, ale
Richelieuova neteř vévodkyně d´Aiguillon za ně chtěla tolik, že král se záměru
vzdal.
V r. 1800 získal panství budoucí maršál
Masséna a jelikož jeden z potůčků protékajících parkem pokračoval k Malmaisonu,
starý hulvát a nevděčník toho při provázení návštěv využíval a s gustem jim u
onoho potoka o svém vrchním veliteli oznamoval: "Odtud na něj močím, kdykoli se mi zlíbí." (říkal to ovšem
ostřeji...). Massénovi dědicové po r. 1832 panství neudrželi, po částech ho
rozprodali a vše bylo časem totálně zničeno, takže v městečku (na bulváru
Richelieu) dnes zbývá z celé kardinálské a massénovské nádhery pouze mírně přestavěný
a nověji zastřešený Dům otce Josefa - obydlí pověstné kardinálovy šedé eminence.
Otec Josef ve Val de Ruel také 18. 12. 1638 po záchvatu mrtvice zemřel - není
jisto, zda v Richelieuově zámku nebo přímo v této své soukromé rezidenci. V
budově je dnes městské kulturní centrum.
Žádné komentáře:
Okomentovat