sobota 23. července 2011

NAPOLEONOVY ZÁKONÍKY

Alegorie Napoleona jako tvůrce Code civil (Mauzuisse)
Milan Vavříček mi právě poslal příspěvek, který před časem slíbil; nyní svůj slib splnil a já jsem trojnásob rád: za dodržení slibu, práci, kterou si s tím dal i za téma, které právě není mojí parketou. Přečetl jsem si ho s velkým zájmem i ke svému užitku, k zaplnění mezer, jež v Napoleonově životě i díle mám, neboť právo není mým koníčkem, což představuje moji škodu, protože kdybych místo nanicovatě humanitních předmětů jako je historie a francouzština vyštudoval iuris utrisque (nebo alespoň to jedno), mohl jsem místo hubených honorářů za popsaný papír účtovat tučné palmare za cokoliv. Jo, historie se opakuje, "Ach, kdybych býval študoval a v svého mládí době tučné se na lepší jen mravy dal... Já však co dítko neposlušné jsem nechtěl chodit do školy. Teď pláču v nouzi, bídě krušné, až z toho srdce rozbolí," takhle (a mnohem elegantněji i opodstatněji než já) vzdychal už jiný absolvent humanitního směru studia, FrançoisVillon...


NAPOLEONOVY ZÁKONÍKY
Milan Vavříček

Přemýšlím-li o tom, co Napoleon odkázal Francii a potažmo světu, bylo by toho hodně. Dnes si ho připomínáme a v povědomí veřejnosti je zapsán především jako velký válečník. Někdo ho pošetile přirovnává k Hitlerovi (viz článek Černobílý Ondřej Neff) či k jiným postavám minulosti. Jedna oblast jeho působení však stojí stranou pozornosti a je to velká škoda, může totiž dokonale ilustrovat Napoleona jako schopného státníka se všemi jeho klady i zápory. Tou oblastí je právo, přesněji řečeno, jsou to zákoníky, které vznikaly v letech 1800-1814. Bylo jich několik, ale nejvýznamnějším byl první z nich, Code civil (občanský zákoník).
Code civil v sobě spojoval to dobré, co předcházející historický vývoj nabízel. Bylo to především římské právo a osvícenské myšlenky. Tento stavební materiál, relativně klidná politická situace a kvalitní tým odborníků dal vzniknout vynikajícímu dílu. Občanský zákoník je platný ve Francii dodnes, ba co víc, během 19. století se stal velice úspěšným vývozním artiklem a jeho vzorem se řídili tvůrci zákoníků v dalších evropských zemí, v Africe, v Asii i v Severní a Jižní Americe. Je tedy velká škoda, že o tomto Napoleonově odkazu nalezneme v literatuře jen velmi málo informací a že i z pohledu širší veřejnosti je to kapitola takřka neznámá, a tak slovy Voltaira: „Vneseme alespoň slabé světlo do této noci omylu, do níž se svět ponořil.“
 Impuls. Silný stát potřebuje silné hospodářství. Aby to fungovalo, je třeba kvalitní právní systém. Toho si byl vědom už Ludvík XIV. a byl si toho vědom i Napoleon. V soukromém právo přetrvávaly zejména právní obyčeje, horší byla však skutečnost, že právní obyčeje se lišily kraj od kraje. Dále pak platily Velké ordonance Ludvíka XIV., které byly velice kvalitní, nicméně s revolucí se podoba společnosti výrazně změnila, i právo se prošlo významnými změnami. Napoleon dal tedy v letech 1800-1802 vytvořit pět komisí, která připravovaly celkovou rekodifikaci francouzského práva. Mělo být vytvořeno šest kodexů. Občanský zákoník, občanský soudní řád, obchodní zákoník, trestní zákon, trestní řád a rolnický zákoník.
Jean-Étienne Portalis
              Tři Cambacérèsovy návrhy Code civil. Již v roce 1793 byl do čela první komise pro tvorbu občanského zákoníku jmenován Jean-Jacques Régis de Cambacérès. První návrh se nesl v duchu hesla tout régénérer (vše předělat) a čítal 695 článků. Hlavními principy byla přirozenost práva, jednotnost a jednoduchost. Konvent však návrh odmítl jako příliš odborný. Následujícího roku byla vytvořena nová komise. Cambacérèse v komisi doplnil Merlin de Douai a Couthon, kterému však brzo činnost v komisi ukončila gilotina. Ani tento návrh však nebyl úspěšný. Roku 1796 vznikla třetí komise, dokonce se podařilo projednat několik článků v konventu, ale ani tento návrh nebyl úspěšný. Tentokrát byla problémem rozháranost poslanců, kteří se nedokázali dohodnout ani na průběhu projednávání návrhu. V dalších letech práce nepokračovaly, obnovily se až s nástupem Napoleona k moci.
                Slavná komise. Napoleon obnovil práce na občanském zákoníku dekretem z 12. září 1800. Byla jmenována čtyřčlenná komise ve složení Felix-Julian-Jean Bigot de Preameneu, Jacques de Maleville, François-Denis Tronchet a v neposlední řadě Jean-Etienne-Marie Portalis. Všichni byli vynikající odborníci. Každý byl jinak zaměřený. Bigot de Preameneu byl odborníkem na venkovské zvykové právo. Maleville se specializoval na zvykové právo Paříže. Tronchet byl odborníkem na psané právo ovlivněné zvykovým právem severu. U jeho osobnosti si dovolím jednu historickou poznámku mimo. Spolu s Malesherbesem a Desèzem byl obhájcem Ludvíka XVI.
Čtvrtý z těchto mušketýrů, Portalis, byl odborníkem na právo římské. Osobnost jeho formátu snese porovnání s největšími právníky historie, však ho také někteří autoři k nim přirovnávají. Profesor Levasseur z Louisiany jej přirovnal k Triboniánovi, který stál v čele komise sestavující Justiniánův soupis práva římského, jenž byl později nazván Corpus iuris civilis. Jean-Luc Chartier, autor Portalisova životopisu, pojmenoval jednu z kapitol Bonapartův Gaius. Je to odkaz na legendárního římského právníka, o jehož životě sice moc nevíme, nicméně jeho dílo bylo více než nadčasové. Jeho učebnice práva se používala od 2. do 18. století. Nepochybně z ní studoval i Portalis při svých studijích v Aix-en-Provence, neboť tato kniha byla hlavní inspirací při tvorbě systematiky občanského zákoníku. Portalis již jako mladý advokát udivoval svým výjimečným talentem, dokonce i Voltaire chválil jeho práci. Byl to člověk ušlechtilý a pevných zásad, z nichž neslevoval za žádného režimu. Veřejně se postavil na obranu Ludvíka XVI., odmítal pronásledování emigrantů i omezení svobody tisku. Brzo byl přidán na seznam royalistů a emigroval ze země. Nejprve do Švýcarska, posléze do Německa. Zpět do Francie jej povolal až Napoleon a byla to moudrá volba.
                Code civil (občanský zákoník). Zákoník se člení na knihy (3), tituly (36), části, hlavy, oddíly, články (2281). Na začátku je úvodní ustanovení o šesti článcích. Jsou zde zakotveny základní principy. Rovnost před zákonem. Zákaz retroaktivity, tedy zákon působí pouze do budoucna nikoli zpětně. Denegatio iustitiae, soudce nesmí odepřít rozhodnutí. Iudex ius dicit inter partes, soudní rozhodnutí působí jen mezi stranami.
Jean-Jacques Régis de Cambacérès
Po úvodních ustanoveních následovaly tři knihy. První kniha pojednávala o právu osob, což zahrnovalo úpravu občanství a právo rodinné. Druhá kniha se týkala práv věcných, tedy úprava vlastnictví, držby, zástavního práva, věcných břemen atd. Třetí kniha upravovala právo závazkové, tedy zejména jednotlivé typy smluv, a právo dědické.
Návrh Code civil prošel legislativním procesem tak, jak to určovala ústava z roku VIII. Návrh byl nejprve projednán ve Státní radě, z jehož zasedání se traduje zajímavá historka. Státní rada zasedala dlouho do noci. Napoleon okolo druhé hodiny ranní chtěl členy rady povzbudit k činnosti a pravil:  „Hola, pánové, probuďte se. Nejsou ani 2 hodiny, musíme vydělat peníze, které nám platí francouzský lid...“, pak se obrátí k Portalisovi a dodá: „…a za druhé, budeme tvořit velké věci.“  Poté návrh putoval do Tribunátu. Ten o návrhu zákona pouze diskutoval, případně navrhoval dodatky, nemohl však hlasovat o jeho přijetí či zamítnutí. Tento úkol připadl na Legislativní sbor, který o návrh nediskutoval, pouze jej schválil či zamítl. Code civil byl schválen až na druhý pokus. V prvním případě se Tribunát vyjádřil k návrhu záporně v počtu hlasů 142 ku 139. Legislativní sbor se s názorem Tribunátu ztotožnil a návrh zamítl. To proběhlo na přelomu let 1801 a 1802. Pro příště si Napoleon už zajistil jiné složení Tribunátu a návrh zákoníku byl postupně, po jednotlivých titulech, schválen.
Zákoník byl vyhlášen dne 21. března 1804 a platí dodnes. V letech 1808-1963 byla provedena celá řada novelizací. Zvažovalo se, zda nevytvořit nový kodex, ale nakonec bylo přistoupeno k revizi zákoníku pod vedení profesora Jeana Carbonniera. Revize proběhla v 60. a 70. letech 20. století.
Zákoník v průběhu 19. století několikrát měnil své označení. Poprvé došlo k přejmenování na Code Napoleon 3. září 1807, tedy zhruba týden po Portalisově smrti. Lze se domnívat, že mezi oběma událostmi je určitá souvislost. Portalis byl už dlouho nemocen a už o dva roky dříve vyjadřuje baron Locré, sekretář státní rady, ve svém komentáři ke Code civil přání, aby zákoník nesl císařovo jméno. Zákon, který zákoník přejmenovával na Code Napoleon byl schválen den před tím než Portalis zemřel. Jako Code Napoleon se zákoník označoval až do 16. srpna 1816. Od 16. srpna 1816 do 27. září 1852 nesl opět označení Code civil. Od 27. září 1852 do pádu II. císařství v roce 1870 byl pojmenován Code Napoléon. Od roku 1870 už nadále nese jméno Code civil.
Code civil není jen zákoník, je to v podstatě kulturní památka, ke které se váží také zajímavé historky. Slavný spisovatel Stendhal znal jazykovou kvalitu zákoníku a hledal zde stylistické podněty pro svoji literární práci. Ve svém dopisu Balzacovi ze dne 30. října 1840 píše: „Při práce na Kartouze si pro inspiraci každý den předčítám dvě či tři stránky z Code civil.“
            Code de commerce (obchodní zákoník). Roku 1801 byly ustanoveny komise pro tvorbu dalších zákoníku. Komise pro tvorbu Obchodního zákoníku byla sestavena 3. dubna a tvořili ji Gorneau, Legras, Roux, Vignon, Boursier, Coulomb a Morgue. Jak kdysi podotkl Jean-Marie Pardessus, významný francouzský právník 19. Století, žádný z těchto zákoníku nebyl přijat tak nedbale jako obchodní zákoník. Členil se do čtyř knih. První kniha pojednávala o obchodu. Druhá kniha o námořním obchodu byla opsána z Velké námořní ordonance Ludvíka XIV. Třetí kniha o úpadcích se těšila zvláštnímu Napoleonově zájmu.
Těžiště práce na tomto zákoníku spadá až do doby po schválení Code civil, tedy do let 1805-1807. V roce 1805 proběhla ve Francii hospodářská krize, se kterou byla spojena celá řada úpadků. Byl-li úpadek úmyslný, označoval se jako bankrot. Bankroty Napoleona velice dráždily, ale nejvíce se rozlítil po bankrotu firmy Récamier. Připomeňme, že Jacques Récamier patřil mezi nejbohatší bankéře Francie a jeho manželku Julliette portrétovaly neznámější malíři své doby, Jean-Louise David a François Gérard. Napoleon poslal z pruského tažení do Francie zprávu, že požaduje, co nejpřísnější úpravu celého úpadkového práva.  Což se stalo a následující den po svém návratu nechal zasedat Státní radu, aby byl seznám s výsledky práce. Zasedání se konala na zámku v Saint-Cloud, probíhala od rána až do pozdních nočních hodin a trvala několik dní.
Dalším bodem, který Napoleona výrazně zajímal, byly cenné papíry. Například si nepřál, aby směnky používali i nepodnikatelé. Došlo to až tak daleko, že kurtizána, která by vzala za své služby směnku, byla by postavena před soud a uvězněna. Doplňme pro úplnost, že čtvrtá kniha se týkala pravomoci ve věcech obchodních a že zákoník byl schválen 10. září 1807. Tento kodex byl nahrazen revidovanou podobou v roce 2000.
Projednávání Code civil ve Státní radě
 Code pénal a Code dinstruction criminelle (trestní zákoník a trestní řád). 28. května 1801 byla určena komise pro tvorbu těchto dvou zákoníku. Komisi tvořili Target, Viellart, Treilhard, Blondel a Oudart. Trestní právo bylo silně poznamenáno divokými 90. lety 18. století a bylo třeba nové moderní úpravy, bohužel však práce na těchto dvou kodexech přišly v nesprávný čas. V těchto letech měl Napoleon hlavní zájem ochránit sebe a Francii před vnitřními i vnějšími útoky. Členové komise k tomu poznamenali: „Mnohem častěji jsme se zaobírali různými způsoby represe v zájmu veřejné bezpečnosti nežli kompenzací hrůz zločinu hrůzami trestu.“ A předseda komise Target  dodal: „Trest není určitě pomstou…není cílem práva, aby viník trpěl, avšak zločinům je možné předcházet.“ To je největší slabinou této kodifikace trestního práva.
K obsahu trestního lze zmínit, že trestné činy dělil na zločiny, přečiny a přestupky. Tresty dělil na tělesné a zneucťující nebo jen zneucťující. Do první kategorie patřil trest smrti, nucené práce na doživotí, deportace, nucené práce na čas, káznice. Do druhé kategorie byl zařazen pranýř, vyhnanství a ztráta občanských práv.
Nový trestní řád vznikl až roku 1959 a nový trestní zákoník 1992.

2 komentáře:

Martas řekl(a)...

"Jean-Luc Chartier, autor Portalisova životopisu"
V češtině asi nikdy nevyšlo, že?

Jiří Kovařík řekl(a)...

Bien sur que non, ale je za 24 EU ve francouzštině... Možná má exemplář Francouzský institut v Praze Štěpánské, katalog knihovny je online... Kteréžto možná ušetříte, kliknete-li sem: lze číst zčásti a ne stáhnout
http://gallica.bnf.fr/VisuSNE?id=oai_numilog.com_9782213648033&r=portalis&lang=EN