TYGŘI SEDMI MOŘÍ POPÁTÉ

Nakladatelství ČESKÝ CESTOVATEL (www.ceskycestovatel.cz) už vydalo řadu hodně poutavých knižních titulů s neobvyklými náměty a příběhy z námořní historie k nim nerozlučně patří. V pořadí pátý svazek cyklu TYGŘI SEDMI MOŘÍ, pojednávajícího o korzárech, je druhým, věnovaným iberským, tedy španělským námořníkům, vedoucím drobnou válku ve službách krále proti všem jeho nepřátelům, jednou Francouzům a jindy Nizozemcům či Angličanům. Po jejich bok se řadili i korzáři flanderští z tehdejšího Španělského Nizozemí. Kniha pro toto nakladatelství už tradičního formátu i grafiky zachycuje málo známé příběhy i osudy a střety v 16. a 17. století, konkrétněji od doby Třicetileté války po Válku o španělské dědictví, a pokud chcete jinak, od Filipa IV. po Filipa V. Barvité děje se dotýkají životopisů mnoha mužů i podmínek života na lodích a způsobů boje (u Španělů charakterizovaných např. lodními děly na dvoukolových lafetách jako u děl polních), typologie plavidel i skladby španělských flot a nevyhýbají se ani klíčovým bitvám (např. Málaga 1704). Jsou zde příběhy plné romantiky, které se ovšem odehrály a byly tak dobrodružné, že Emilia Salgariho inspiroval život Miguela Enriqueze k románové a několikrát zfilmované postavě Černého korzára. Vlastní životopis korzára a vojáka Alonsa de Contrerase zase přivedl Arturo Pérez-Reverta k postavě kapitána Alatristeho... Mimochodem, Contrerasovy memoáry, stejně poutavé jako paměti jeho francouzských protějšků Duguay-Trouina či Forbina, jsem na interetu pod dojmem této knihy vyšťáral ve starém francouzském překladu a musím konstatovat, že je to objev ukryté perly...  Lehký a místy i lehkovážný styl dvojice francouzských autorů Jacquese Marseille a Vincenta Echegaraye neubírá knize nic na faktografické důkladnosti, podložené slušnou porcí pramenů a literatury.
Pokud si knihu chcete objednat přímo u vydavatele, stačí kliknout na
http://www.ceskycestovatel.cz/obchod/
nebo na prolink v nadpisu tohoto příspěvku.

 

TYGŘI SEDMI MOŘÍ 5.
Iberští korzáři 17.-18. století
Jacques Marseille
Vicente Echegaray
Korzáři španělské koruny, kteří stáli předlohou slavným románovým a filmových postavám jako kapitán Alatriste nebo Černý korzár v časech třicetileté války a války o španělské dědictví na vlnách Středomoří, Atlantiku a Karibiku. Vzrušující příběhy skutečných postav z časů, kdy se o zlato, čest a lásku bojovalo s kordem v ruce…

Vydal: Ceskycestovatel.cz
Rozsah publikace: 272 str. včetně barevné obrazové přílohy.
Vydání 1. (Praha; 2017).
Doporučená cena 329,- Kč
Naše internetová cena: 269,- Kč
ISBN 978-80-87657-18-8

NAPOLEONSKÁ HERALDIKA

Znak císaře Francouzů

Heraldický systém napoleonské šlechty v sobě slučoval udělený erb s figurami, klobouky a honosnými kusy, které určovaly jak stupeň šlechtictví, tak příslušnost k civilnímu, či vojenskému stavu, u toho prvního pak i kategorii. Pomineme-li císařské prince, představoval vrchol hierarchie titul knížete (prince), vyjádřený modrou hlavou štítu, posypanou zlatými včelami, tedy napoleonským symbolem. 

Náležitosti znaku suverenních princů (vlevo) a knížat

Za ním následoval titul vévody (duc) s rudou hlavou štítu posetou pětipaprsčitými stříbrnými hvězdami. 

Vévoda císařství

Tituly hraběte (comte) vyjadřovala modrá volná čtvrť v (heraldicky) pravém horním rohu, v níž byla zlatá erbovní figura, označující stav.

Hrabě senátor, hrabě arcibiskup a hrabě voják

 
U barona (baron) šlo o rudou volnou čtvrť vlevo s obdobnou figurou stříbrnou. 

Baron-voják

Rytířům Čestné legie příslušelo rudé břevno se stříbrným symbolem řádu, pětipaprsčitou řádovou hvězdou o deseti hrotech. 

Rytíř Čestné legie

Rytířům-nelegionářům bylo zpočátku vyhrazeno rudé břevno se stříbrným prstencem, rytířům Řádu sjednocení (Ordre de la Réunion) modré břevno se zlatým sluncem, ve skutečnosti se ale pak používaly různé heroltské figury (lemy štítu, sloup, šikmé či kosmé břevno, krokev, štítek, pata štítu, atd), vždy však provázené onou řádovou hvězdou, sluncem či prstencem.

            Na štítě spočíval klobouk (toque) tvaru biretu s pery; počet per a lem určovaly stupeň šlechtictví. Totéž platilo o barevnosti a počtu přikryvadel (tři páry zlatých knížatům a vévodům, pár zlatý a pár stříbrný hrabatům, dva páry stříbrných baronům).

Volné čtvrtě hrabat ministrů, státních radů, prezidentů zákonodárného sboru a důstojníků císařova domu

Volní čvrtě hrabat důstojníků domů císařských princů a ministrů mimo Francii

Hrabě prefekt a hrabě starosta

Znaky knížat, vévodů a výjimečně hrabat mohly doplňovat pláště a honosné kusy.

Figurou ve volné čtvrti pro všechny druhy a hodnostní stupně hrabat a baronů-vojáků byl meč (výjimku tvořili důstojníci zdravotní služby s šikmým mečem hrotem dolů). Hrabatům-senátorům příslušelo hadem ovinuté zrcadlo, hrabatům-ministrům lví hlava, státním radům šachované pole, presidentu Zákonodárného sboru zákoníkové desky, hodnostářům Císařova domu zlatý portikus provázený písmeny D a A (Domus Altissima), prefektům hradební zeď s dubovou ratolestí, starostům pouhá hradební zeď, biskupům latinský kříž, vědcům husí brk, atd..

Baron podprefekt a baron starosta

Baron prezident nebo generální prokurátor kasačního dvora a baron-rada císařského dvora

Baron prezident nebo generální prokurátor císařského dvora a baron- zdravotní armádní důstojník

Baron prezident kolegia voličů a baron člen téhož

Baron vědec a baron majitel (což byl kdokoliv, kdo neměl úřad)

              Dámám hraběnkám a baronkám byl vyhraen štít z manželovým znakem a srdečním štítkem, odpovídajícím funkční volné čtvrti jejich chotě. Pokud manžel funkci neměl, vyjadřoval to srdeční štítek zlatý a bez figury. Zvláštností byl srdeční štítek (zlatý hraběnkám, stříbrný baronkám) se stříbrným mečem hrotem dolů pro hraběnky-vdovy po vojácích. Dámský znak provázely vavřínové ratolesti svázané modrou stuhou pro hraběnky a rdou pro baronky.

Obecné figury ke znakům rytířů Čestné legie

               

Hraběnka-císařúv dům, hraběnka-vdova po vojákovi (horní dvojice)a ttéž pro baronky (dolní dvojice)

Klobouky (toques) napoleonské heraldiky

Pokud šlo o erby, tedy osobní znaky, z nichž se po Napoleonově pádu staly erby dědičné (bez ohledu na to, že neměly majorát), vyznačovaly se mnohdy nesmírně komplikovaným řešením, které se obtížně blasonovalo (slovně popsat), což je ostatně charakteristické pro celou úpadkovou tzv. copovou heraldiku XIX. století. 
             Na závěr několik konkrétních příkladů:

Maršál Berthier jako suverenní princ z Neufchatelu a kníže Wagramský kombinoval ve znaku hlavy štítů suverenního prince a knížete

Maršál Bernadotte jako císařský princ

Maršál Davout jako vévoda z Auerstädtu

Štít Josepha Fouchého jako vévody z Otranta

Generál Camboronne jako baron císařství

Legendární Lasalle jako hrabě císařství

Generál Rapp jako hrabě císařství

Šéfchirurg císařské gardy Dominique Larrey, baron císařství

Dva velmi zasloužilí na úplný konec. Hrdina od Bereziny, ženijní generál Eblé, a baron Percy, šéflékař Velké armády

Více informací pak naleznete např zde:
http://www.heraldique-europeenne.org/Didactitiel/Napoleon/
https://fr.wikipedia.org/wiki/H%C3%A9raldique_napol%C3%A9onienne

ŘÁDY PRVNÍHO CÍSAŘSTVÍ

První udílení Čestné legie (Debret)

Čestná legie (Légion d’honneur), řád, který vstoupil v platnost po 18. květnu 1804, datu vzniku císařství, byl oceněním vynikajících civilních i vojenských služeb státu. Měl podobu

pětiramenné hvězdy s rozeklanými konci ramen, mezi ramena byl umístěn napůl vavřínový a napůl dubový věnec. Na středu lícové strany se nacházel kruhový medailon, v jehož zlaceném středu byla císařova hlava z profilu, natočená heraldicky vlevo. Kolem ní byl na modrém mezikruží opis NAPOLÉON EMPR. DES FRANCAIS. Na reversu byla v medailonu císařská orlice s blesky v pařátech a na mezikruží pak HONNEUR ET PATRIE (Čest a vlast). Roku 1806 spojila rudou stuhu s řádovou hvězdou císařská koruna, ozdobená po obvodu orlicemi.

Kolana  velmistra Čestné legie

            Řád Železné koruny (Ordre de la Couronne de fer), založený 5. června 1805 v Miláně souvisel s Napoleonovým tiulem italského krále a symbolicky vycházel z prastaré Železné koruny lombardské. Představoval italskou obměnu Čestné legie a insignii tvořila z šestihroté koruny s Napoleonovým profilem vyrůstající císařská orlice.

Insignie rytíře Železné koruny

            Tři zlatá rouna (Ordre des Trois-Toisons d’Or) zřídil Napoleon v Schönbrunnu 15. srpna 1809 jako vítěznou reminiscenci na Řád zlatého rouna, původně burgundský, pak zděděný a udílený rakouskými i španělskými Habsburky. Po ovládnutí Španělska o porážce Rakouska (a poté, co František I. odmítl starobylý řád zrušit) se císař rozhodl lesk dvou Zlatých roun, španělského a rakouského, zastínit třetím, svým, nicméně narazil i na odpor mnoha držitelů Čestné legie, kteří tušili, že nový řád ten jejich zastíní. Tři zlatá rouna se nakonec nikdy neudělovala a byla zrušena dekretem ze září 1813. Dochovala se řada návrhů, z nichž byla vybrána tříramenná hvězda s dvojitými hroty, kde byl uprostřed medailon se třemi beránčními rouby. Ramena hvězd propojovaly císařské orlice.

Dvě podoby řádu, který se nikdy neudílel

Jeden z návrhů

            Řád sjednocení (Ordre de la Réunion), založený11. října 1811, měl stát hierarchicky za Čestnou legií a Železnou korunou a byl určen Francouzům i cizincům jako ocenění z zásluhy ve veřejných, správních či vojenských službách a funkcích. Tvořila jej dvanáctiprsčitá hvězda ležíci na slunci. Medailon uprostřed ovíjela deviza TOUT POUR L’EMPIRE (Vše pro císařství).

Tři stupně Řádu sjednocení

V CÍSAŘSKÝCH BARVÁCH

Sedmnáctého května by se měla v knihkupectvích začít objevovat kniha s atraktivní kresbou Jaroslava Velce na přebalu. Znám ji z originálu už delší čas a mohu český překlad The Emperor´s Coloured Coat vřele doporučit. Anotace nakladatelství Elka Press si nevymýšlí ani barvitostí děje, ani literárními kvalitami a příběh rakousko-uherského poručíka Prohasky rozhodně stojí za přečtení!

John Biggins

V CÍSAŘSKÝCH BARVÁCH

Již svým prvním románem A Sailor of Austria (Rakouský námořník) se John Biggins zařadil do pantheonu prvotřídních autorů námořní dobrodružné literatury po bok S. C. Forestra a Patricka O’Briana. Také jeho druhý román (V císařských barvách) o příhodách námořního poručíka českého původu Otto Prohasky sklidil bouřlivé pochvaly jako dílo, jež k tradičním námořním dobrodružstvím přidává vnímavost Hlavy 22 Josepha Hellera nebo filmu M*A*S*H Roberta Altmana. Tématem tohoto napínavého románu (děj se chronologicky řadí před příběhy knihy A Sailor of Austria a proto jej vydáváme jako první) je řetězec dobrodružných příhod poručíka Ottokara Prohasky, počínaje rokem 1914. Otto opustí na dva týdny nedovoleně posádku kvůli nepromyšleným pletkám s polskou herečkou, prožívá pestrá až bizarní dobrodružství na vodě i na souši nejen v Evropě, ale i mimo ni a vrátí se po mnoha měsících s divokou historkou o srbských teroristech a jejich plánu na vraždu arcivévody v místě zvaném Sarajevo.

Evropa bezmocně sklouzává do války a Otto s ní, přičemž zaznamenává soumrak této staromódní, byrokracií posedlé říše, jež se kdysi pokoušela sjednotit střední Evropu.

Autor obrací daný literární žánr naruby, a každý, kdo přečte prvních pár stránek, bude stržen jeho vypravěčským uměním – lidštějším i veskrze dramatičtějším než téměř jakákoli jiná běžná vojenská beletrie. Mimo jiného ohromí i dokonalou znalostí reálií Evropy na pokraji světové války a nezakrývanými sympatiemi ke staré monarchii, jejíž vady ovšem nezastírá, ale s laskavým pochopením ironizuje. Kniha nadchne nejenom příznivce naší někdejší podunajské vlasti, ale všechny zájemce o námořní dobrodružnou literaturu. Dobrou zprávou je, že kromě obou zmíněných románů napsal Biggins o poručíku Prohaskovi ještě další dva romány; třetí v pořadí se odehrává také za světové války, čtvrtý odehrává (pro Rakousko-Uhersko) na nejlepším místě – na začátku Ottovy námořní kariéry ještě v době dlouhého míru. Sledujeme zde Ottovy příhody na palubě parní korvety Windischgrätz, během vědecké plavby do jižního Atlantiku.

Pokud román V císařských barvách sklidí očekávaný úspěch, připravíme postupně vydání i dalších dílů této námořní ságy.

JOHN BIGGINS se narodil v roce 1949 v dnešním jižním Londýně a vyrostl na hranicích Walesu. Vzdělání získal na University College ve Swansea a poté strávil čtyři roky v Polsku jako stipendista a učitel, než se začal věnovat kariéře v oboru lékařské elektroniky v Británii, Nizozemsku a Skandinávii. V současné době žije ve Francii.

Technická specifikace:

ISBN: 978-80-87057-30-8

Rozsah: 328 stran

Cena: 349 Kč

Expedice: 17. května 2017– bude avizováno

Vydává Leonid Křížek, Nakladatelství Elka Press, Křemencova 1, Praha 1