BOJE NAPOLEONSKÉ ARMÁDY NA LIBERECKU V SRPNU A ZÁŘÍ 1813

Kníže Poniatowski a Napoleon před bitvou u Lipska (Suchodolski)

Přátelé Míla Kolomazník a Karel Řezníček, autoři mnoha příspěvků na tomto blogu, mě před časem požádali, zda bych do jimi připravované studie (vyjde v jednom severočeském muzejním sborníku a ještě není hotová) o operacích francouzské armády v severních Čechách na přelomu srpna a září roku 1813, nepřeložil jeden střípek do mozaiky, úryvek z pamětního spisu s níže uvedeným názvem, který se týká operací na Liberecku a Frýdlantsku. Rád jsem jim vyhověl, byl to i pro mne zajímavý překlad, a Míla Kolomazník pak upravil některé české místopisné názvy, v nichž jsem se mýlil, nebo je nedohledal. Je to hodně poutavá četba, dávající nahlédnout do "malé války", nebezpečné, úporné, krvavé, marné, bez velkých nadějí na slávu, medaile a velké bitvy... Se souhlasem svých přátel překlad zveřejňuji.

Pamětní spis o operacích avantgardy Osmého sboru Velké armády, tvořeného polskými jednotkami, v roce 1813, od očitého svědka

(Mémoire sur les opérations de l’avant-garde du huitième corps de la grande-armée formé de troupes polonais en 1813, par témoin oculaire. Separát 42. čísla Journal des sciences militaires z března 1829, St.-Denis, Paris, str 11–24)

 Polské jednotky tvořící 8. sbor Velké armády, jejichž síla čítala 10 000 mužů jak pěších, tak i jízdních, s padesáti děly, vše pod velením knížete Poniatowského, vrchního velitele polské armády, se shromáždily 15. srpna v Žitavě a vytvořily řetěz spojovacích hlídek podél české hranice od Ostritz po Wigort, až navázaly dotek s prvními hlídkami maršála vévody z Tarenta, jehož hlavní stan byl v Löwenbergu. Sedmnáctého se sbor přesunul k Žitavě a zaujal postavením Ekartsberg.

            Je známo, že v době, kdy došlo znovu k obnovení nepřátelství, byly nepřátelské síly rozděleny na tři hlavní armády, z nichž jedna kryla Berlín, druhá se soustředila ve Slezsku a třetí pod označením Velké armády byla shromážděna v Čechách.

            Císař Napoleon se rozhodl zahájit kampaň útokem na Slezskou armádu, načež pojal záměr zmocnit se soutěsek, vedoucích do Čech, aby mohl nechat projít svoje jednotky horským pásem, který tuto zemi dělí od Lužice; chtěl těmito přesuny přesvědčit nepřítele, jehož hlavní síly se soustředily u Budyně za Chebem, že má v plánu vyrazit z Lužice na Prahu.

Onen přesun sledoval dvojí cíl, chtěl utajením pochodu na Slezsko přimět nepřítele ke změně pozic a současně mu zabránit, aby poskytl napadené armádě pomoc.

V důsledku tohoto plánu vydal císař rozkaz generálu Lefebvre-Desnouettesovi, aby s jezdectvem a jednou pěší divizí obsadil město Rumburk a zmocnil se průsmyku Georgenthal (Jiřetín pod Jedlovou), a zároveň rozkázal knížeti Poniatowskému, aby obsadil Friedland (Frýdlant).

Tento rozkaz přišel 17. ráno a kníže Poniatowski pověřil výpravou generála Jeana-Népomucena Uminského. Ve dvě ráno vyrazilo kupředu 500 mužů pěchoty pod velením šéfa batalionu Rybinskiho, 120 kyrysníků, pluk krakusů o síle 800 mužů a dva kusy děl lehkého dělostřelectva, což se předtím seskupilo v Hirschfelde. Po doražení do Reichenau (Bogatynia, Bogatyně) usoudil, že bude při pochodu třeba opatrnosti, proto nechal za sebou obě děla a se zbytkem postupoval přes Kunnersdorf (Kunratice) na Friedland. Musel projít rozlehlým lesem v členitém terénu a neměl potuchy ani o síle, ani o postavení nepřítele.

Složení polského sboru z uvedené knihy

Protivník, který se nacházel ve Friedlandu v síle 300 pěších myslivců a 200 husarů, vyrazil při první zprávě o našem vpádu proti nám. Když jsme vyšli z lesa, spatřili jsme planinu obsazenou tirailléry, kteří s námi chtěli o daný terén zápolit. Za sebou měli do linie rozvinuté jezdce, kteří je kryli. Generál nechal rozvinout krakusy a vedl s nimi útok na tirailléry, zatímco kyrysníci vyrazili cvalem proti husarům. Infanterie, vycházející z lesa, se zformovala do kolony a kráčela kupředu. Nepřítel byl odražen za Friedland se ztrátou 30 mužů zabitých, raněných a zajatých. Předvoj měl 9 mužů zabitých a 8 raněných. Noc neumožnila nepřítele pronásledovat a my zaujali postavení vpravo od Friedlandu, obsazeného pěchotou. Přední stráže byly zřízeny na silnici z Reichenbergu (Liberec). Artilerie se k nám připojila v noci.

V té drobné šarvátce se obzvláště vyznamenal šéf eskadrony regimentu krakusů Ploszczynski, když tuto jednotku vedl proti nepříteli poprvé.

Od zajatců jsme se dozvěděli, že patří ke sboru generálporučíka Bubny v síle 8000 mužů, který právě převzal generál Neuperg (Neipperg).

Osmnáctého (bylo to o den později), v den, kdy se kníže Poniatowski po dosti prudkém boji zmocnil průsmyku a města Gabel (Jablonné v Podještědí), hlásil generálovi průzkum, vyslaný na Seidenberg (Zawidów, Habartice), že je toto místo obsazeno nepřítelem, který průzkumníky odrazil se ztrátou tří raněných. Ve stejné době jsme se dozvěděli, že byl nepřítel v Ditterschbachu (Dětřichov) posílen batalionem pěších myslivců, třemi kusy děl, dvěma eskadronami husarů, a že obsadil několika lehkými jednotkami Neustaedel (Neustadtl, Nové Město pod Smrkem) a Raspenau (Raspenava). Z toho důvodu uznal generál za vhodné změnit postavení předvoje vysunutím čela před Friedland tak, aby se dala pozorovat silnice na Neustaedel. Přední stráže zůstaly na silnici od Reichenbergu, aby tyto přesuny kryly.

Téhož dne a poté, co se generál marně snažil všemi dostupnými prostředky získat informace o pohybech České armády, mu přálo štěstí a on zachytil korespondenci, v níž se oznamovalo, že se nepřátelské armády seskupily, že rakouský sbor hraběte Kleinau (FML Klenau) je v Marschau (Maršov?), pruský sbor generála Kleista v Rautnitz (Raudnitz, Roudnice nad Labem) a ruský sbor pod velením generála Wittgensteina v Boudyn (Budin, Budyně nad Ohří), že hlavní stan knížete Schwarzenberga byl mezi Jungfer-Teinitz (Panenský Týnec), Laun (Louny) a Wrany (Vraný) a že se k němu z Prahy odebrali tři monarchové.

Generál pokládal tyto informace za svrchovaně důležité a poslal je po svém pobočníkovi rovnou císaři, který se nacházel v Žitavě.

Dvacátého, po zvláštním a přímém císařově rozkaze, aby se zmocnil Reichenbergu, zaútočil generál na Pittersbach (Dittersbach, Dětřichov) a na nepřítele v síle 800 pěších myslivců, 500 husarů a tří kusů děl, z čehož byla jedna houfnice. Bylo nám zřejmé, že cílem nepřítele není ono místo udržet, a on zahájil po reichenbašské silnici ústup, přičemž hájil terén a zaujímal bitevní uspořádání, kdekoliv mu to krajina umožnila. Naše kavalerie, podporovaná pěchotou a děly, se na něj vrhala a pokaždé jej donutila se ztrátami ustoupit. Před vsí Einsiedel (Mníšek) se zdálo, že ji bude nepřítel držet. Zahájil kanonádu, naše dělostřelectvo pod velením poručíka Wierzbickiho, skvělého důstojníka, mu ale dokázalo jedno dělo zneškodnit a on měl co dělat, aby je zachránil.

Po rozkazu k útoku byl generál Uminski hned upozorněn, že kolona pod velením generála Bruna, velitele jezdectva 2. sboru, postupuje současně přes Kratzau (Chrastava) na Reichenberg. Proto chtěl tento generál odvést pozornost nepřítele a vyslal dvě kompanie krakusů, aby se navzdory horám po voltižérsku na svých drobných koních dostaly nepříteli do pravého boku, čímž by v něm vzbudily obavy, že bude od Reichenbergu odříznut, což by jeho ústup urychlilo. On nám následkem toho město vydal a stáhl se až k Liebenau (Hodkovice nad  Mohelkou). Ten boj stál nepřítele 33 zabitých mužů, z toho 3 důstojníky, 50 až 60 raněných a 40 zajatých. Naše ztráty činily 31 mužů zabitých, z toho jednoho důstojníka, a 27 raněných, z toho 2 důstojníky.

Generál Bruno, který měl rozkaz upravit pochod tak, aby nepřítele odříznul od Reichenbergu, postupoval s nepochopitelnou a neomluvitelnou loudavostí a dorazil tam až o půlnoci, což způsobilo, že nepřítel unikl jinak nevyhnutelnému zničení; stačilo, kdyby v osm hodin Reichenberg obsadil, bylo to jediné místo, kudy mohl nepřítel ustupovat. Generál Uminski se k jeho pomalosti vyjádřil a dostal od něj jedinou odpověď, totiž to, že slyšel děla a soudil, že musí postupovat opatrně a nezřetelně.

Jednadvacátého měla avantgarda obsazené, podobně jako včera, město a postavení, ovládající silnici z Friedlandu, zatímco se generál Bruno se dvěma korsickými bataliony, 400 vestfálskými husary a 3 kusy děl postavil vpravo od nás na silnici od Kratzau. Odpoledne odvolal hlídky naší pěchoty, jež dostaly spolu s artilerií rozkaz připojit se k 8. sboru, který byl v dané chvíli určen k pochodu na Drážďany. Toho, stejně jako i následujícího dne, probíhalo vše na jedné i druhé straně klidně, bez jediné rány z pušky, noc z 22. na 23. ale měla přinést dosud neslýchanou událost, kterou poté řada jiných napodobila; tuhle událost musí posoudit až historie, která ji zaznamená se všemi jmény a se stejným pohrdáním i opovržením, jež cítí muž jakékoliv národnosti, pro kterého není čest prázdným slovem, jemuž není cizí odvaha a obojí pokládá za hlavní podstatu vojenských ctností. Takový člověk se nikdy nezpronevěří posvátným zásadám, nepřidá ke svému jménu znamení hanby a nikdy otčinu nezradí. Čas rytířů bez bázně a hany ale pominul a všechny prostředky se dnes zdají být dobré.

Kapitán krakusů Celinski, který byl ve službě, nenašel při ranní obhlídce 23. ve 4 ráno naše pravé křídlo, ani přední hlídky, ani stráže a pádil do stanu generála Uminského, aby mu vše hlásil. Generál okamžitě vsedl na koně, vyslal hlídky směrem na Liebenau, osobně se vypravil ke generálu Brunovi, který klidně ve svém příbytku odpočíval a netušil, co se stalo. Poté, co mu Uminski vše vylíčil, poslal svého pobočníka do tábora, aby u plukovníka Hammersteina, velitele oné jednotky, vše o oné události zjistil. Jaké však to bylo překvapení, když se pobočník vrátil a hlásil, že v táboře není ani stopy po husarech, kteří tam předtím byli, a že plukovník Hammerstein přešel s celým svým plukem k nepříteli.

Generál Uminski ani na chvíli nezapochyboval, že se jednotka právě dopustila nejčernější zrady a že může k jejímu dovršení prozradit nepříteli, jaké máme síly i postavení, že mu může sloužit jako průvodce, proto generálu Brunovi poradil, aby se na nějakou chvíli stáhl na Kratzau a vrátil se až navečer, čímž připraví nepřítele o výhody, jaké by mu mohla ona zrada poskytnout. Francouzský generál to uznal a v 7 ráno jsme provedli ústup na Kratzau, aniž nás někdo zneklidňoval. Odtud poslal generál Bruno přímé hlášení císaři.

Generál Uminski

Poté, co si jednotky odpočinuly, jsme se dali ve 3 odpoledne znovu na pochod na Reichenberg, hlavní bod, z něhož mohl nepřítel ohrožovat naše komunikace a usnadnit svoje spojení se Slezskou armádou.

Předpoklady generála Uminského se potvrdily až příliš, neboť nepřítel dorazil dvě hodiny po našem odchodu do Reichenbergu, kde jej naše rychlé zmizení překvapilo. Viděl, že se ve svých plánech přepočítal, a vyslal hlídky, na něž my narazili hned po vyražení z Kratzau jednu francouzskou míli (lieue) odtud. Naše jezdectvo jej srazilo zpět a pronásledovalo. Před městem Reichenberg se 4 kompanie myslivců se 400 husary tvářily, že se chtějí s námi o město bít, po prudké palbě z pušek a pár výstřelech z děl z naší strany je ale tirailléři z našeho jezdectva a od pěchoty z předměstí vytlačili a pobrali jim něco zajatců. K deváté večerní a za noci se Rakušané párkrát pokusili města opět zmocnit; bojovalo se zuřivě, před předměstím na silnici od Liebenau se dokonce odehrálo i pár bodákových útoků, všechny jejich útoky ale byly neplodné a ztroskotaly na bravuře našich korsických tiraillérů, povzbuzovaných skvělou odvahou jejich šéfa batalionu, hraběte Tiburce Sébastianiho. Zůstali jsme pány města, které oni vyklidili po ztrátě 1 důstojníka a 47 mužů mrtvých; naše ztráta činila 7 mužů zabitých, avšak 53 raněných, z toho 8 krakusů. Zbytek noci jsme strávili ve zbrani, leč nikdo nás nezneklidňoval.

Mezi zajatci z onoho dne byl jeden starý uherský husar, kterého nešlo utěšit. Nenaříkal nad svým stavem, ani nad ranami kopím, jež utržil, ale nad pomyšlením, že jej zajali lidé, kteří, jak říkal, ani vzhledem, ani koňmi nevypadali jako kavalerie. Mluvil o našich krakusech.

Ráno 24. srpna dostal generál Bruno rozkaz, aby se připojil k armádnímu sboru, pochodujícímu na Drážďany. Náš předvoj o síle pouhého pluku krakusů a eskadrony kyrysníků ustoupil na Kratzau, kde měl čekat na 4 kusy děl a 500 mužů pěchoty, vše poslané knížetem Poniatowským, což dorazilo v 6 večer. Noc byla klidná.

Ráno 25. usoudil generál Uminski, odhodlaný vrátit se do Reichenbergu, že musí provést přesun takovým způsobem, aby si zajistil silnici z Reichenbergu na Friedland, aby se jí nezmocnil nepřítel a aby jej kombinovaným přesunem zmátl. Následkem toho vyčlenil čtyři stovky mužů pod velením majora Rzuchowskiho s rozkazem dosáhnout hlavní silnice a pochodovat po ní na Reichenberg, zatím co on, generál, bude se zbylými silami postupovat přímo na řečené město. Rakušané, kteří neměli jistotu, co vskutku zamýšlíme, a netušili, kolik sil máme, začali nahlížet na Reichenberg už jen jako na jednu z pozic, a ustoupili na ves Rochlitz (Röchlitz, Rochlice), která leží na cestě k Liebenau a již měli s dvanácti sty muži obsazenou. My zaujali naše předešlé pozice obkročmo na silnici z Friedlandu a z Kratzau, odkud jsme sledovali pohyby, kterými měl uherským regimentem a pár eskadronami husarů rovněž obsazen Christdorf (Christophsgrund, Kryštofovo Údolí, ale spíše Christianstadt, Kristiánov – dnes liberecká městská část; ve zprávách o pohybech Rakušanů figurují dost často obě místa), zatímco se zbytkem sil, odhadem kolem pěti tisíc mužů, měl obsazen Nîmes (Niemes, Mimoň) proti Gabelu. Byly to všechny nepřátelské síly, které se nacházely na pravém břehu Labe.

Krakusové (Chelminski)

Dne 26. nechal kníže Poniatowski postavit hlídku o sedmdesáti mužích od Viselského pluku v Kratzau, aby tak vytvořil spojnici mezi Žitavou, Gabelem a Reichenbergem; hlídka se zabarikádovala v jednom domě v cihelně. Téhož dne na ni zaútočily dvě kompanie Chorvatů s eskadronou husarů. Předsunutá postavení byla dobyta a nepřítel útočil na zabarikádované postavení, byl ale odražen se značnými ztrátami na mužích zabitých i raněných, a stáhl se na Christdorf. My želeli krom devatenácti mužů i raněných z předsunuté pozice také jednoho poručíka a šesti zabitých mužů. (Pakliže se jedná o jednu a tu samou událost, zprávy z opačného tábora hovoří o 300 příslušnících Napoleonovy armády, kteří se měli opevnit v jednom ze statků v Dolní Chrastavě. Vše se mělo udát až 29. srpna a do zajetí měla padnout celá posádka, konkrétně 4 důstojníci a 300 příslušníků mužstva. Ztráty na rakouské straně nejsou zmíněny.)

Po první zprávě o onom tam generál vyslal pomoc, a když vytušil, že nepřítel plánuje kombinovaný útok, přešel se zbylými jednotkami za Neissu (Nisu) na dohled od silnice na Friedland a Kratzau. Den jsme strávili překopáváním trochy země, abychom kryli naše děla, a zpevňováním postavení našich křídelních hlídek s pomocí několika záseků. Počasí bylo po celý den odporné, déšť se lil v provazech a podstatně zvedal hladinu Neissy, kterou učinil nepřekročitelnou podobně, jako se to mělo ve stejné době s Katzbachem a Boberem.

V noci z 26. na 27. dostal generál rozkaz vyrazit na Kratzau, zároveň ale obdržel zprávu, že nepřítel bude podle všeho takovému postupu bránit. Vzhledem k mimořádné tmě a vzedmutým vodám to byl nesmírně těžký přesun. Ani průvodci, z nich se jeden při pokusech najít most utopil, nám k ničemu nebyli. Přesto jsme, byť s námahou, pochod za úsvitu dokončili a v šest ráno dorazili ke Kratzau, aniž nás někdo zneklidňoval. Zaujali jsme postavení podél Neissy a obsadili Kratzau jako předsunuté postavení. Weisskirchen (Bílý Kostel nad Nisou) a most přes Neissu byly střeženy silným odřadem, zatímco major Rzuchowski se třemi stovkami mužů obsadil Einsiedel, aby odtud pozoroval cesty na Friedland i Reichenberg. Ježto se Neissa, tekoucí před námi, nedala z důvodu nepřestávajícího deště překročit, hlídky se na ulicích k mostu v Kratzau zabarikádovaly a všechny mosty až k Einsiedelu byly krom kamenného ve Schwaramu (Svárov) námi obsazeny; byli jsme čelně těmito opatřeními kryti. Naše hlídky a průzkum se navíc neustále pohybovaly po silnici na Reichenberg. Krom toho byly na cestě k Reichenbergu soustavně jak silné patroly, tak průzkum.

Celý den 28. uběhl klidně, zůstali jsme v našich pozicích; nepřátel měl obsazen Reichenberg a Christdorf. Dne 9. (asi chyba tisku, asi má být 29.) dostal nepřítel zjevně zprávy o bitvě u Katzbachu a postupu Slezské armády, a ježto cítil nutnost navázat s ní spojení, vyslal odřad 400 husarů na Friedland, který vedli místní obyvatelé nám neznámými stezkami, čímž se stalo, že znenadání napadl naše předsunuté strážní postavení před Einsiedelem, zčásti je dobyl a muže rozprášil.

Polská pěchota 8. pluku (Chelminski)

Hlídka 30 krakusů a 20 pěšáků, vyslaná k podpoře oné stráže, byla napadena a pokusila se ustoupit, v důsledku přesily ale byla odříznuta od Einsiedelu a ztratila dvě třetiny stavu jak na zabitých, tak na zajatých. Pak se útok snesl na majora Rzuchowskiho, umístěného v Einsiedelu, a tento chrabrý důstojník nejenže pokusy nepřítele odrazil a zabil osm husarů, ale pronásledoval ostatní až k Reichenbergu. Zatímco se toto dělo na friedlandské silnici, dozvěděl se generál od hlídek, že nepřítel potupuje i po silnici z Reichenbergu na Kratzau. Vskutku, nedlouho nato se objevilo pár kompanií pěších myslivců a jedna husarská eskadrona, aby zřídily v Markersdorfu (nejspíš se bude jednat o Machendorf, Machnín) most přes Neissu. Generál sem ihned vyrazil osobně se třemi kompaniemi infanterie, která se ukryla v křovinách a všechny pokusy nepřítele dobře vedenou palbou zmařila.

Ze zpráv, které generál dostal z hlavního stanu, se dozvěděl o císařově vítězství u Drážďan, současně ale i o porážce jeho vojevůdců u Grossbern (!) a Katzbachu. Téhož den nám naše k Friedlandu a dále vysunuté hlídky hlásily, že se avantgarda Slezské armády v síle 8000 koní nachází v Lauban (Lubań). Tyto incidenty generála vedly k tomu, aby znásobil bdělost a soustředil pozornost směrem na Friedland a Neustaedel; proto tím směrem často vyrážely odřady.

Dne 30. nedokázal generál získat žádné informace o nepřátelských postaveních, netušil, zda je protivník stále v Christdorfu, a musel zvažovat, zda něco nehrozí jeho levému křídlu, kudy se lze přiblížit a pak vést kombinovaný postup spolu se Slezskou armádou, jejíž jádro bylo na Queisse (Kwisa). Chtěl o tom mít jasné zprávy a žádal na šéfu batalionu Rybinském jednoho zkušeného poddůstojníka, který byl se šesti muži vyslán do Christdorfu, aby odtud přivedl stůj co stůj zajatce, od něhož by se dalo něco nového zjistit. Volba padla na seržanta Zarzyckiho od 16. pěšího. Generál mu objasnil, o jak důležitou misi jde, zorientoval jej v terénu i v postupu trasou stejně lesnatou jako hornatou a kladl mu na srdce, ať se úspěšně poslání zhostí. On dorazil za temné noci tiše a velmi opatrně do velkého lesa před Christdorfem, když tu náhle ucítil, že jej kdosi bodl bajonetem, nevykřikl ale, což by bylo v tom strastiplném rozpoložení přirozené, myslel jen na úspěch mise, popadl protivníka a vojáci jej zneškodnili. Pak vytáhli bajonet z hrudi svého velitele a odnášeli jej spolu s uherským kaprálem, který mu tu ránu způsobil. Všechna péče, s níž se toho hrdinu snažili zachránit, vyšla vniveč; zemřel na tu ránu a byl šťastnen, že se zhostil poslání tak čestně.

Polská pěchota 2. pluku (Chelminski)

Doufám, že zmínkou o tom hrdinném činu udělám radost čtenáři, který tak rád obdivuje odvážné činy; bude s nadšením číst o mimořádném odhodlání, já však chci krom toho uchovat památku na všechny, kteří si svými skutky zasluhují vzpomínku a jejichž jména upadla do zapomnění.

Dne 31. jsme se dozvěděli, že jsou ruské odřady v Bellmansdorfu (Radzimów) a Piemeru (?).

Neúspěchy francouzské armády, završené porážkou generála Vandamma, zcela změnily císařovy plány a dispozice, v jejichž důsledku opustil 8. sbor Žitavu, aby vyrazil na Rumburk. Generál Uminski dostal rozkaz pochodovat na Žitavu za úsvitu a měl vytvořit sborový předvoj (v tomto smyslu zadní voj). Po obdržení onoho rozkazu byly v tichosti a s největší opatrností staženy všechny hlídky, strhly se mosty v Kratzau a Weisskirchenu a my pochodovali na Krottau (Grottau, Hrádek nad Nisou), kde se k nám připojil jeden batalion Viselského pluku, který byl umístěný v Pankratz (Jítrava), který pak posílil zadní voj. Major Rzuchowski dostal rozkaz postupovat rovnou na Reichenau, aby kryl bok, a odtud se přesunout za soumraku na Žitavu.

Jakmile se začalo stmívat, opustil generál s jednotkami Krottau a pochodoval na Žitavu, kde čekala posila 400 mužů pěchoty se třemi kusy lehkých děl, s nimiž síla našeho zadního voje stoupla na 2700 mužů s 6 dělovými hlavněmi.

Generál věděl, že sbor generála Langerona už je v Lauban a jeho předvojové jednotky v Ostritz, dozvěděl se, že v Herrnhut a Neusaltze byly spatřeny silné odřady jezdectva, a poté, co vyslal odřady ke krytí našeho pravého boku, nechal ze Žitavy evakuovat vše, co tam zbývalo. Pak se dal k půlnoci na pochod k Rumburku, kam dospěl za rozbřesku a kde se přidal ke sboru. Krakusové byli rozvinuti na silnici na trase Neusalza, Herrnhut a Žitava a jeden batalion na cestě z Georgenthalu (Jiřetín pod Jedlovou).

Dne 3. září byla na Neusaltzu vyslána patrola pod velením poručíka Malinowského; trestuhodnou nedbalostí onoho důstojníka, který vstoupil do vsi Giesdorf, byl tento odřad zničen 60 kozáky sboru generála Sackena, jejichž předvoj byl mezi Rodowitz (Rodewitz) a Niteen na hlavní drážďanské silnici. Toho dne byly všechny přední stráže v dotyku s protivníky; nepřátelská Slezská armáda obsadila Lebau (Löbau) a Herrnhut a přední stráže měla ve Waldorfu (Walddorf) a Eybau (Eibau). Téhož dne obsadil generál Neupperg Žitavu. 8. sbor a 4. jezdecký sbor se stáhly na Schlukenau (Šluknov). Generál Uminski, jehož zadní voj byl posílen Viselským plukem, zůstal v Rumburku, který opustil až 4. (září) ráno, aby odpochodoval na Schlukenau. Sotva tam dospěl, byl napaden dvěma odřady, které přišly po silnici z Neusalzy a Rumburku. Nepřítel byl odražen, několikrát se ale vrátil a zneklidňoval nás. (…) Císař nocoval 5. v Hochkirchu. 8. sbor dostal v důsledku toho rozkaz vyrazit na Loebau po hlavní silnici ze Žitavy na Drážďany, aby kryl pravý bok armády, která byla v Goerlitz. Za úsvitu se dal na pochod. Generál Uminski, který měl jen hrstku kavalerie, jedem batalion a dvě děla, vyrazil v 9 ráno směrem na Georgswalde (Jiříkov), Ebersbach a Kottmansdorf (Kottmarnsdorf), aby kryl levý bok 8. sboru a prováděl průzkum. Sotva jsme město opustili, už vtrhl do Schlukenau odřad asi 600 koní, dragounů, kozáků a ruských husarů a držel se na sto kroků od našeho zadního voje; pár dělových ran jej donutilo sjet z cesty a my pochodovali, aniž nás někdo obtěžoval.