Od chvíle, kdy jsem dočetl poslední svazek série Bernarda Cornwella o Richardu Sharpovi, jsem si myslel, že nic lepšího na poli současného románu z napoleonských válek nevznikne, což jen potvrzuje úsloví, že se nikdy nemá říkat nikdy. Spíš dílem náhody mi na britském amazonu padl do oka svazek s názvem True Soldier Gentlemen, tedy Praví (nebo věrní) vojáci gentlemani, a se zuřivě vyhlížejícím červenokabátníkem v čáku vzoru stovepipe na přebalu. Paperback, jehož autorem je Adrian Goldsworthy, nestál mnoho, objednal jsem jej, a když přišel, ponořil se do něho, zprvu zvolna, pak ale s čím dál větším zaujetím, neboť to byla četba zatraceně dobrá a s každou kapitolou poutavější. Začínala trochu nečekaně, povstáním Dos de Mayo 2. května 1808 v Madridu tak, jak zaskočilo jednoho z hlavních hrdinů, Williama Hanleye, nemanželského syna situovaného otce a jedné herečky, který tu studoval malířství, leč nudil se a přiznával si, že nadprůměrný talent nemá. Otec mu koupil hodnost podporučíka v regimentu, u nějž William nikdy nebyl, a mladík po hrůzách i strachu, které v Madridu zažil, usoudil, že nejlepší bude, když se do Anglie vrátí, načež trochu ze vzdoru, trochu proto, že nevěděl, jak dál, k pluku nastoupil.
Vlastní děj první části, odehrávající se v Anglii, se odehrává u 106th Foot, pluku sice vymyšleného, ale s nesmírnou autenticitou vykresleného. Vše se odvíjí od osudů několika mladíků, nejen Williama Hanleye, ale i Hamishe Williamse, který nastoupil k regimentu jako gentleman volunteer, dobrovolník z dobré rodiny a důstojnický čekatel, což znamená, že celým výcvikem prochází jako řadový voják. Pak je tu podporučík Pringle, sukničkář, který se rád napije, poněkud kariéristický poručík Wickham a další mladí důstojníci, jakož i jejich nadřízení, především major MacAndrews, veterán z Ameriky a velitel kompanie, či plukovník Moos, který bojoval v Egyptě. Tahle část je doslova nabytá poznatky o britské armádě i životě v ní a o výcviku či regulích se tu dozvíte víc než studiem dobových reglementů, což není pro nezasvěceného vůbec nuda. Tahle v románu skrytá teorie i praxe se totiž skrývá zabalené do příběhu, v němž nechybí řevnivosti, touhy, nenávist, o níž je jen krůček k duelu, věci v britské armádě navýsost zakázané, k vášním a také k lásce, jíž mladý Williams propadne vůči dceři svého majora. Možná zdviháte obočí, ale ujišťuji vás, že i tento příběh dokonale odráží anglické zvyky a mravy, přičemž se autor netají inspirací romány Jane Austenové, spisovatelky, která osudy žen důstojníků i vojáků dokonale znala.
Druhá část vede 106th Foot za moře, do Portugalska, kde se v rámci jednotek Arthura Wellesleye vyloďuje a pochoduje vstříc armádě generála Junota. Vynikajícím způsobem se tu líčí bitva s Delabordovým francouzským předvojem u Roliçy a následující velký střet u Vimeira, jímž tato kniha končí, dějově však nejde jen o naroubování osudů hrdinů na skutečné události. Je tu také zápletka jiná, těžící z toho, že v Lisabonu v té době kotvila ruská flotila admirála Senjavina, neboť Rusové tehdy byli francouzskými spojenci. Kapitán ruské gardy, který v Petrohradu nadělal spousty dluhů, zjistí od své portugalské metresy cosi o pokladu jednoho urozeného muže, ukrytého před Francouzi, a rozhodne se jej zmocnit; poklad je ukrytý v Obiedu, což kapitána Denilova přivede do blízkosti bojů a mladých gentlemanů Wellesleyovy armády…
Jane Austenová, křížená s Bernardem Cornwellem, psaly o knize Adriana Goldsworthyho kritiky, což byla svým způsobem reklama i poklona čtyřicátníkovi s pověstí renomovaného historika na vojenství starého Říma, jehož musí znát každý, kdo se římskými legiemi nějak seriózněji zabýval. Skok do Napoleonic Fiction byl možná překvapivý, určitě smělý a dopad prvotřídní, což umožnilo autorovi (prolink na jeho web máte v nadpisu) psát dál, takže dnes jsou na světě jiné svazky.
Ten druhý má název Beat the Drums Slowly, což je titul inspirovaný písní známou jako Streets of Laredo, jejíž původ sahá do napoleonských válek; místo překladu názvu použijme ten z českého textu písně: Ať píštaly kvílí a bubny v tu chvíli… Děj se tu odvíjí kolem pochodu sira Johna Moora z Portugalska k Madridu a ústupu směrem na La Corunnu, při němž se někteří hrdinové dostanou i do jezdeckého střetu u Sahagunu a všichni pak pochopitelně do bitvy o La Corunnu.Třetí díl Send me safely back again (Pošli mě zas bezpečně domů) se má odehrávat kolem katastrofální španělské porážky u Medellínu a prvního Wellesleyova vpádu na španělské území s bitvou u Talavery.
Na podzim tohoto roku už Goldsworthy ohlásil vydání čtvrtého svazku All in Scarlett Uniform (Všichni v rudé uniformě) a hodlá, jak tvrdí, pokračovat až k nezbytnému Waterloo; v plánu má dvanáctidílnou sérii.
S napětím čekám, až mi amazon pošle v září dotisk dalších dvou (v současnosti vyprodaných) svazků a pak i svazek čtvrtý, o nichž se bezpochyby znovu rozepíšu.
Pokud vládnete angličtinou, neváhejte si ji zlepšit touhle četbou, je vskutku skvělá.
Pokud nikoliv, nezbývá vám než doufat, že některý český nakladatel tyhle knihy objeví, s trochou odvahy koupí práva a zadá překlad, který by se mu měl vyplatit…!
Žádné komentáře:
Okomentovat