SLANÝ 2013

Informace o této akci se shání dosti těžce, byť znám u organizítorů jak ve Slaném, tak mezi napoleonskými re-enactementovými vojáky dosti známých. Plakát, oznámení města Slaný a brožurka z programem (kterou si v -pdf můžete stáhnout na stránce, na niž máte prolink v nadpisu). Hlavní texty královského města Slaný říkají v jádru toto:

    11. ročník husitských (městských) slavností ve Slaném nás přenese v čase do doby napoleonských válek, které se v roce 1813 dotkly i našeho města. Součástí slavností je i Evropské setkání, na kterém se sejdou představitelé a obyvatelé spřátelených a partnerských měst.

    Ve dnech 19.–22. srpna 1813 se v prostoru mezi Slaným, Litoměřicemi a Louny spojila statisícová rusko-pruská armáda s rakouskými silami.
     Počty spojenců, kteří nastupovali proti hlavní armádě císaře Napoleona rozmístněné v severních Čechách a v Sasku, údajně dosáhly 236 000 mužů a 398 děl, což byla dosud nejpočetnější armáda soustředěná na území Čech. Tato armáda se střetla s Napoleonem u Drážďan a později u Chlumce. Zde 29. 8. 1813 probíhaly těžké boje. Napoleonova armáda byla obklíčena. Díky této porážce se musel Napoleon vzdát myšlenky na tažení do nitra Čech. České země tvořily v srpnových a zářijových dnech týl spojeneckých armád a musely vyslat denně 1 500 povozů na odvoz raněných.
Carská armáda se po vítězné bitvě u Chlumce vrací do Slaného, kde zřizuje ve františkánském klášteře vojenský lazaret. Mezi mnoha vojáky, kteří zde skončili svoji pouť  je i mladičký příbuzný ruského generála Eduard hrabě Barclay de Tolly. Jeho náhrobek ve tvaru jehlanu doposud stojí na prvním slánském hřbitově.
    Ponechme stranou komentáře k historickému pozadí bity u Chlumce a Přestanova, v tomto roce na ně bude mnoho času, a řekněme, že se zde (podle kusých informaci) sejde na 200 vojáků napoleonských armád; to, co si můžete přečíst na přiložených programech či plakátech, by se mělo odehrávat na slánském hřišti Slavoje v severní části města. Víc než plakát v záhlaví, který je hlavní upoutávkou, řekne asi část dalšího tisku organizátorů, určeného původně pro aktivní účastníky, tedy vojáky v uniformách. Z "francouzské" strany mi Jakub Samek potvrdil účast příslušníků pěší císařské gardy, řadové pěchoty a gardových i pěších řadových dělostřelců.

 V každém případě lze jen s povděkem kvitovat, že se kus re-enactementového napoleonského válčení konečně trochu přestěhoval z Moravy i do Čech...

LUDVÍK XIV. PRÁVĚ VYCHÁZÍ

S radostí mohu, jak jsem ostatně slíbil, oznámit zprávu, kterou mi včera večer sdělil nakladatel, že Ludvík XIV. (Život, doba a války krále Slunce) se počínaje dneškem začíná distribuovat do knihkupectví. Vydavatelem je AKCENT, prolink, pokud si chcete knihu objednat s výhodou u něj, dávám do nadpisu a určitě ji najdete i na stánku tohoto nakladatele na knižním veletrhu Svět knihy Praha, který se koná ve dnech 16. až 19. května, pokud tam zavítáte.

CISAŘSKÉ REZIDENCE (6)

FONTAINEBLEAU-REZIDENCE, KTEROU ŠLY DĚJINY

Michal Šťovíček

Fontainebleau bylo panovnickým sídlem již od 12. stol. (zde byla mj. v lednu 1332 podepsána svatební smlouva mezi Janem z Valois - budoucím králem Janem II. Dobrým a českou princeznou Gutou/Jitkou/Bonou, dcerou Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny a tudíž starší sestrou budoucího našeho Karla IV.). V průběhu Stoleté války vyklidili francouzští králové Paříž a vrátili se do střední Francie (Île-de-France) až po skončení bouřlivého 15. století. František I. si ze všech panovnických rezidencí zamiloval právě Fontainebleau, hlavně kvůli rozsáhlému loveckému revíru, a po svém návratu ze zajetí r. 1528 po porážce u Pavie rozhodl o zásadní přestavbě středověkého hradu v pohodlný zámek. Protože za válek v Itálii se zhlédl v italském stylu života, povolal k dílu italské architekty a umělce. Jindřich IV. zámek podstatně rozšířil a přidal nádvoří i zahrady, vše již za účasti francouzských architektů a umělců. Ve Fontainebleau často a rád pobýval i Ludvík XIV., ale do velkých úprav se nepustil - zámek opět rozšířil až Ludvík XV.

Revoluce zámek vcelku ušetřila, "pouze" ho připravila o veškeré vnitřní zařízení.

Napoleon si Fontainebleau jako sídlo rovněž oblíbil. Nechal jedno křídlo zbořit, aby otevřel výhled do okolí, jinak se věnoval jen interiérům a zahrady nechal částečně upravit v módním anglickém stylu. Zámek byl poprvé od Revoluce kompletně zařízen již v r. 1804, aby 25.-28. 11. 1804 hostil papeže Pia VII. na jeho cestě do Paříže k Napoleonově korunovaci (právě ve fontainebleauském lese Napoleon zaranžoval své první setkání s papežem).

Zámek je spojen s mnoha  událostmi Napoleonova státnického i soukromého života, přestože zde nakonec strávil celkem jen 170 dní své vlády.

Napoleonův pokoj

 

Ještě za Konzulátu, v r. 1803 založil ve Fontainebleau vojenskou školu (v r. 1808 ji přeložil do Saint-Cyr, vrátila se zčásti jako dnešní Vojenské sportovní jezdecké středisko - Centre sportif d’équitation militaire sídlící přímo v zámku). Ve zdejších rozlehlých lesích pořádal panovnické hony, v nichž si sice neliboval, ale pokládal je za vladařskou tradici.

Napoleon na lovu - F. Flameng

 R. 1807 zde bylo podepsáno několik smluv: o hranicích mezi Rakouskem a Itálií, spojenecká smlouva s Dánskem, tajná smlouva se Španělskem o Portugalsku, v listopadu 1810 zde bylo hromadně pokřtěno 25 dětí - Louis-Charles-Napoléon = budoucí Napoleon III. a 24 dětí různých hodnostářů a generálů, v červnu 1812 se sem nedobrovolně na 19 měsíců vrátil Pius VII. a podepsal zde druhý konkordát.

Papežova ložnice

Nejznámějšími událostmi jsou ovšem až Napoleonova první abdikace 6. 4. 1814, jeho pokus o sebevraždu 12.-13. 4. 1814, rozloučení s gardou před odjezdem na Elbu 20. 4. 1814. Naposled se zde Napoleon krátce zastavil 20. 3. 1815 při svém návratu k moci.

Napoleonova abdikace

Nádvoří loučení a schodiště Cheval Blanc, Bílého koně, místo, z nějž císař odjížděl na Elbu

Loučení s gardou ve Fontainebleau

Dnes jsou v zámku zachované interiéry s výzdobou od 16. do 19. stol. a Napoleonovo muzeum, kde jsou k vidění různé císařovy osobní věci, stůl, na němž podepsal abdikaci, jakož i jediný zachovaný francouzský trůnní sál.

Trůnní sál

(Z)POVÍDÁNÍ...

Už delší čas jsem se tu nerozpovídal a tom, jak pokračuje moje psaní, na co se můžete těšit a co mám v plánu. Psaní bylo tím hlavním důvodem, neboť zbytek zimy a jaro jsem měl v tomto ohledu vskutku velice hektické, což je, jen tak mimochodem, i moje omluva za to, že jsme blog poněkud zanedbával. Popravdě řečeno, nebýt pár přátel, zejména Michal Šťovíčka a Míly Kolomazníka, kteří mě zásobovali (a zásobují) svými příspěvky, vypadalo by to všelijak… Moc jim děkuji!

   A teď jedno pěkně po druhém

* Ludvík XIV. s podtitulem Život, doba a války krále Slunce by se měl na pultech objevit každným dnem a dám vědět, jakmile dostanu konkrétní zprávu z AKCENTu; informoval jsEm o této knize už párkrát a je zbytečné se právě teď o ní víc šířit.

První ukázka návrhu přebalu

* Dokončil jsem práci na rukopisu, který dostal název Slavkov 1805 a podtitul Napoleonův největší triumf. Je to objemný rukopis, odhaduji, že bude mít tloušťku asi jako jeden z dílů Napoleona v Rusku a podobat se mu bude formátem i strukturou, opět zde budou bloky s medailonky, odbočkami k armádám, atd. Teď to zrovna počítám, bude tam 254 vyobrazení a celkem 54 map, které jsou až na výjimky vytvořeny   a Augereauova sbor v horách mezi rakouskými zeměmi a Itálií i k bojům na perimetru Benátek, což jsou vše střety, které v Slunci nad Slavkovem Dušana Uhlíře nenajdete, neboť to se soustřeďuje na akce hlavní... Samozřejmě že hlavní dějová linie pokračuje Napoleonovým tažením po Dunaji, Kutuzovovým ústupem, boji u Amstettenu, Dürnsteinu, obsazením Vídně a bitvou u Hollabrunnu až po vstup do Brna. Pak je tu jako hlavní téma, co zabírá přes třetinu knihy, samotná bitva u Slavkova a vše končí nepříliš známou bitvou u Štoků, diplomaticky pak příměřím u Spáleního mlýna a mírem v Prešpurku (Bratislavě). Tahle kniha bude venku na podzim a do té doby se k ní určitě párkrát „na ochutnávku“ vrátím.
na podkladě map starých, či terénních map tzv. 2. vojenského mapovaní, případně na základě Beauvoisinovy mapy, té nejdůkladnější, jaká k bitvě u Slavkova/Austerlitz existuje, neboť ji vytvořil přímý účastník těsně po ní a francouzské jednotky tu rozkryl do pluků a někdy i do batalionů… Pokud jde o záměr, začíná vše příčinami, které vedly k válce s 2. protifrancouzskou koalicí, což je nejen poutavé, ale na základě moderní práce Olega Sokolova, který mohl studovat v ruských archivech, i v mnoha ohledech převratné. Pak vše pokračuje pochopitelně válkou, tedy rakouským vpádem do Bavor a Napoleonovým tažením k Dunaji s bitvami u Wertingenu, Haslachu, Elchingenu a blokádě Ulmu. Nutně jsem odbočil k zápasu maršála Massény a arcivévody Karla, vrcholícímu dvoudenní bitvou u Caldiera, k operacím Neyova, Marmontova

Ukázka titulního listu a jedné ilustrace z vydání, ze kterého překládám...

* O tom, že se ElkaPress Leonida Křížka rozhodl vydat Sešity kapitána Coigneta (pracovní název), jsem už psal. Překládám je a komentuji podobně, jako tomu bylo u Marbota a Parquina, raduji se z téhle práce a uvažujeme, že knihu doplní ilustrace z francouzského vydání z konce 19. století, které jsme získali. Zatím jsem se prokousal Coignetovým velmi neradostným mládím, jeho povoláním do armády, tím, jak viděl Bonapartův 18. brumaire i kterak táhl přes Alpy Velkým svatým Bernardem, ja ukořistil dělo u Montebella přišel o cop u Marenga, kterak byl přijat do konzulské gardy, jak dostal jako první z vojáků kříž Čestné legie a kterak jej kdosi z roajalistů otrávil. Už je zdráv, vyléčil jej Dominique Larrey a já budu spolu s ním co nevidět svědkem císařova posvěcení, načež vyrazíme k Ulmu, k Dunaji a ke Slavkovu…Musím to odevzdat brzo (doufám, že do konce července), aby přítel Leon stihl Coigneta vydat do Vánoc…

* Pak je tu další potěšující zvěst, vztažená ke dvousetletému výročí událostí roku 1813.  Muzeum města Ústí nad Labem se rozhodl vydat v zájmovém nákladu reprint proslulých stěžejních románů francouzské dvojice Erckmann-Chatrian, tedy Conscrit de 1813 a a Waterloo, oboje v překladu Karla Popelky z let 1925 a 1826, což má svůj půvab. Tato instituce mě pořádala, aby celý text prošel, opatřil vysvětlujícími poznámkami a doplnil úvodem, řadícím toto dnes už klasické dílo francouzské literatury do kontextu beletrie i historie, což já velmi uvítal. Jak Příhody nováčka z roku 1813, tak i Waterloo, jsou totiž překvapivě nejen románem, ale strhujícím svědectvím, napsaným na podkladě dokonalé znalosti reálií i memoárů, a v případě druhého svazku příhod lotrinské vojáka Josef Berthy udivuje názor autorů na příčiny porážky. Je tak objektivní, že odpovídá ne starému Thiersovi či Houssayovi, ale tomu, co se dnes o bitvě ví… Oboje musím mít do května, knihy budou na podzim a já věřím, že vám dokážu poskytnout včas informace, abyste si je mohli u ústeckých muzejníků, kteří se rozhodli k velezáslužné práci, objednat.

První idea přebalu...

* Aby toho nebylo málo, dokončil jsem v dubnu nahrubo rukopis rovněž ohlášené věci námořní s názvem Jutsko 1916 a podtitulem Největší námořní bitva Velké války. Strukturou půjde o věc podobnou Cušimě, tedy stejný formát, bloky p zúčastněných lodích, jejich fotografie a nákresy, k tomu spousta map, či spíše diagramů a vše okořeněno vzpomínkami námořníků britských i německých… V květnu to po sobě začnu číst, formátovat obrázy a vsazovat s umístěním do textu, dodělávat pár map, na což je dost času, neboť kniha vyjde až na jaře v roce příštím, takže odevzdání má smysl po prázdninách.

* To už bych měl mít vše uvedené za sebou a hodlám se pustit do tématu naprosto z druhého konce věku, v kterém si zatím študuju a stále víc mu propadám, byť teprve dostává určité obrysy. Bude to cyklus (nejspíš triptych) podobný tomu, co jsem psal o rytířských bitvách a osudech, tentokrát o římských legiích. První svazek zahrne co, co víme o počátcích manipulární legie, a půjde od válek v Itálii přes Pyrrha a války s Kartágem k pokoření Řecka, Mariově reformě legií a k Sullově diktatuře. Ten druhý zaplní válka s Galy a válka občanská, tedy vzestup Caesarův, triumvirát o boje Pompejem; nejspíš zde budou i legie Marka Aurelia a Oktaviana. Principát, rozmach Říma a nástup „barbarů“ z východu či Peršanů z Asie až po pád západní části impéria by pak měl na zbytek vydat víc než dost (a stejně tam nebude zdaleka vše…).

*Co se blogu týče, mám v zásobníku slušnou řádku příspěvků čtenářů a přátel, jimž se omlouvám, že ne nezveřejňuji tak rychle, jak bych si přál. Je tu další pokračování o pití napoleonské doby (po koňaku a vínu), dokončení císařských zámků, téma napoleonsko-šachové a seriál o zrádcích i přeběhlících z napoleonské či revoluční doby… Já bych chtěl pokračovat v osudech žen v armádě za císařství a vzhledem k výročí se trochu soustředit na bitvu u Chlumce a Přestanova, jak co se jejího průběhu týče, tak i toho, co píše moderní anglická monografie o generálu Vandammovi, kterou získal Míla Kolomazník, tak i výňatků korespondence generála Vandamma, kterou mám zase já. Samotného mě zajímá, do jaké míry mohl Vandamme za to, že se octl naprosto izolovaně na druhé straně Krušnohoří, než Napoleon a všichni ostatní…

* Pak je tu ohledně blogu jeden nápad, který není můj, ale jednoho čtenáře.  Aniž bych si dělal iluze, že ovlivním překladatelsko-nakladatelský trh v naší zemi, chtěl bych postupně sestavit jakési anotace toho, co se (zejména v anglosaském a francouzském světě) objevilo a co by stálo za překlad. Asi to bude minisérie, nejprve historická beletrie (a jsou ve světě úžasné knihy), pak vojenská historie koaličních válek a nakonec memoárová literatura. Slibuji si od toho diskuzi s vámi i návrhy těch, kteří mají trochu přehled o tom, co ve světě vychází. Třeba to k něčemu bude, vždyť podhoubí záměru přeložit Coigneta či Erckmann-Chatriana vzniklo právě tady a možná už u jednoho naočkovaného nakladatele klíči i překlad jisté úžasné, zatím dvoudílné, série…

A za vaše nápady, připomínky, ohlasy, atd., jako vždy předem děkuji. Mějte se a nashledanou! Ostatně, i vy můžete psát, co byste tu chtěli číst; nebude to hned a nemusí to být téma, ve kterém se vyznám (uniformologie mi zrovna nesedí a předpisy také ne…, leč na to jsou třeba jiní, asi i mezi vámi), ale pokud to půjde, rád vyhovím!