Nakladatelství Epocha
vydává řadu let edici s názvem Zapomenuté
války, která už čítá spoustu titulů z oblasti vojenskohistorické literatury
faktu, sahající od válek antických až po ty moderní. Poslední svazek, který v těchto
dnech přichází na knihkupecké pulty, se týká válek, řečeno trochu
zjednodušeně, Francouzské revoluce. Přesněji jde o války s tzv. 1. a 2. protifrancouzskou
koalicí (1792–1797 a 1799–1802) a název FRANCIE
PROTI EVROPĚ ani v nejmenším nepřehání. Francie tehdy vskutku bojovala
proti většině Evropy a na tolika frontách, až je neuvěřitelné, že navzdory
porážkám a krizím vyšla z těchto konfliktů vítězně.
Autorem
knihy s atraktivním přebalem, využívajícím kresbu renomovaného Keitha
Rocca, je Michal Šťovíček, který se mezi
autory, překračující rámec literatury faktu k čisté historii, etabloval
titulem VENDÉESKÉ VÁLKY, tedy prací o krvavém konfliktu mezi roajalisty a revolucí,
známém spíše z románů (Victor Hugo: Devadesát tři) a filmů.
Do edice
Zapomenuté války jeho nová kniha patří
i nepatří. O Francouzské revoluci u nás vyšlo v překladech či jako původní
tvorba řada titulů a revoluční války v nich pominout nešlo, informace ale
jsou všude skoupé, stručné a mnohdy povrchní. Autory mnohem víc zajímalo vnitropolitické
dění, všechny ty zápasy frakcí, směrů, idejí a názorů, v nichž válečné
dění jako kdyby překáželo. Podrobnosti o zápase např. girondinů a jakobínů jsou
tu důležitější než příčiny a důsledky válečných operací, snad i proto, že
pochopit a analyzovat válečné kampaně, či dokonce bitvy je věc notně složitá,
vyžadující hodně znalostí. Paradoxně jako kdyby tyto práce neznaly okřídlenou
poučku, že válka je pokračováním
diplomacie jinými prostředky…
Pokud někdo chtěl o revolučních
válkách něco uceleně vědět, měl jen dvě možnosti. Buď najít starou práci Milana
J. Krystůfka z roku 1883 Boj
monarchické Evropy s revolucí francouzskou až do vypuzení císaře Napoleona I.
na ostrov sv. Heleny, nebo hledat v zahraničí, ani tam ale souhrnné
moderní dílo na toto téma neexistuje. Musel tedy číst staré mnohasvazkové práce
Chuquetovy, či dokonce Thiersovy, nebo ještě starší kompendia jako France Militaire, či proslulé Victoires, Conquêtes… V tomto smyslu vyplňuje Šťovíčkova
kniha doslova bílé místo.
Mohu-li být jako recenzent (byť jen
na vlastním blogu) osobní, musím říci, že před autorem smekám jako pro odvahu,
s níž se do psaní pustil, tak i za způsob, kterým to dokázal. Jde totiž o
téma nesmírně rozsáhlé a k tomu velice košaté, kde nice není zcela
jednoznačné, natož přímočaré. Vyvíjely se armády, rodila taktika, měnily
strategické záměry a velitelé se střídali jak na běžícím pásu, přičemž leccos ovlivňovalo
politické dění. Války přitom politický vývoj formovaly a předurčovaly; stačí
připomenout, že z nich vzešel Napoleon Bonaparte…
Už samotná skladba knihy, obsah, či chcete-li, osnova, je složitou věcí
vzhledem k časovému rozsahu i frontám v Německu, Nizozemí, Itálii,
Španělsku, Švýcarsku, rakouských zemích, v koloniích za oceánem, na moři a
nakonec i občanské válce uvnitř země. Sedm částí Šťovíčkovy práce,
odpovídajících chronologii, toto vše pokrývá.
Kniha vás vtáhne do děje už od
prvních kapitol, v nichž se ještě neválčí, ale vysvětluje, jak k válce
došlo a kdo ji chtěl víc. I toto je problém, který v monografiích o
Francouzské revoluci stručně a přitom jasně nenajdete.
Vypořádat se s tolika událostmi, fakty, čísly, popisy a přitom
zachovat čtivý jazyk je možná věc nejtěžší; mohl bych jmenovat řadu titulů z vojenskohistorické
produkce, které jsou po stránce odborné na výši, leč číst se dají s námahou.
Tady si stěžovat nemusíte, od podivné a legendami opředené bitvy u Valmy vás
vtáhne autor do dějů, přičemž nejednu legendu (zejména ty o revolučním elánu,
který porážel a překonával vše) úspěšně boří.
Vše zachytit, spojit, popsat operace
i bitvy, příčiny a důsledky, přidat nezbytnou část militarií, co se skladby
armád, zbraní a způsobu válčení týče, muselo být prací doslova sysifovskou tím
spíše, že nakladatel určoval rozsah díla.
Existují knihy o válce, které jsou
dobře napsané, protože ale v nich chybí mapy a schémata, tápete
geograficky, takticky i strategicky a velká část autorovy námahy tak není k ničemu.
Tady nemusíte mít obavy, že se bez atlasu či google maps ztratíte, všeho je tu důkladně, byť vzhledem k formátu
knihy musíte přibrat k ruce u některých schémat lupu.
Nesčítal jsem ilustrace, je jich ale
požehnaně a v dobré kvalitě, což znamená další plus.
Není zdaleka poslední, v příloze
uvedená chronologie nejdůležitějších bitev (jejichž počet cosi napovídá o šíři
tématu) představuje skvělou orientační pomůcku i pro zasvěceného čtenáře.
Mezi přílohami je ovšem to nejúžasnější
a nesmírně náročné pro zpracovatele, tedy autora. Jde o přehled francouzských
armád a jejich velitelů, zčásti převedený do přehledných grafických „stromků“,
vystihujících vznik, rozdělování, splývání i přejmenovávání, o velitelích,
často rychle odvolávaných a nejednou končících pod gilotinou, ani nemluvě…
Museli byste mít více než sto let starou Clergetovu práci Tableaux des armées française…, abyste získali podobný obraz.
Recenzent má knize či autorovi něco
vytknout, to je obecná zásada ve všech periodikách, které se recenzí odborných
knih zabývají. Já to učiním nepřímo, po chvále nakladatele i výtkou. Rozsah 504
stran je u této edice nadstandardní, jen lituji, že Epocha nesouhlasila s rozdělením tématu do dvou svazků, s jednou
koaliční válkou v každém. Přeškoda, když to dokázala udělat v případě
Richterova Ave Caesar…
Co říci na závěr, abych se
neopakoval?
Že se na knižní trh dostává
publikace nevšední, kterou lze jen doporučit! A autorovi osobně blahopřeji za
způsob, jímž se vypořádal s tématem, na které já nesebral navzdory létům
zkušeností s těmito válkami odvahu…!
Michal Šťovíček: FRANCIE PROTI EVROPĚ. Epocha,
2017. ISBN: 978-80-7557-041-3
