PRACOVNÍ NASAZENÍ ANEB NÁHLED POD POKLIČKU

Dnes jsem otevřel blog, nahlédl, zda tam nebudou komentáře, a vida, byly zde hned čtyři, z nichž jeden mi udělal kapitální radost. Zněl takto:
Už se těším na Vaší novou knihu. Vaše pracovní nasazení je obdivuhodné! Jen by jste u ní měl přikládat nějaká bezpečnostní varování. Nedávno jsem se tak začetl do vaší bitvy u Wagramu při jízdě metrem, že jsem si vůbec nevšiml, že jsem na konečné stanici, kde jsem chtěl vystoupit, ale už bez lidí a se zavřenýma dveřma. Vlak už skoro vyrážel do depa, když jsem bušil na mašinfíru...takže pouze čtení na vlastní nebezpečí!:-) Petr Sládek"
Odpověděl jsme obratem, že je to největší kompliment, jakého se mi dostalo, a podotkl, že navíc veselý (protože nic tak nepotěší jako cizí neštěstí, samozřejmě...). Krom toho mohu pod záminkou vět Petra Sládka naznačit, na čem někdy od června pracuji, dokumentovat fotografií, že i obdivuhodné pracovní nasazení člověka zmůže, a když se k tomu přidá nejlepší přítel člověka, úplně vás to vyčerpá. Jak vidíte, to, při čem mi padla hlava, bude další návrat k už probranému tematu ("1812: Napoleonovo ruské tažení", jakož i "Proti všem", třetí to díl mých "Napoleonových tažení") z důvodů stejných, jaké jsem uvedl při dvoudílném Waterloo. I skladba, formát, struktura a rozsah by se měly podobat; opět by mělo jít o knihu, kde bude každá kapitola doplněna tematickými bloky, byť v poněkud jiné skladbě a zaměření, neboť opakovat o francouzských jednotkách to, co je ve Waterloo, by  bylo trapné. Znovu půjde o knihu dvoudílnou, ta první skončí buď v noci po Borodinu, či Kutuzovovým rozhodnutím vydat Moskvu (záleží na rozsahu, protože text kyne jak těsto v díži, na 200 stran wordu 12 bodů, a to teprve začíná svítat na na den, kdy se bude bojovat o Ševardinskou redutu. A to spolu se samotnou bitvou u řeky

První idea přebalu ve dvou variantách, ještě naprosto graficky neučesaná...

Moskvy, Rusy zvanou Borodino, určitě 60-80 stran zabere... Prostě "Napoleon v Rusku" (nenapadne-li mě lepší název), jeden díl tam (skoro, Moskva bude až ve druhém) a druhý zpět... Důvod nebyl ani tak v dvousetletém výročím, jež nastane napřesrok, ale opět v záplavě věcí starých i nových, ruských i západoevropských, které umožňují na spoustu věcí nový pohled, navíc nejen francouzskýma, ale i ruskýma očima. Těch věcí, které potvrzují, že při hlubším ponoru je mnohé naprosto jinak, se objevuje docela dost. Na něco jsem přišel ohledně vzniku konfliktu, ke změně názoru a k úžasu mě přiměla role Jeroma Bonaparta, na niž jsem diametrálně změnil názor, i maršála Davouta (což mě velmi zarazilo), ještě víc jsem popřel genialitu Napoleonova tzv. smolenského manévru a i obraz Jeho Jasnosti knížete Goleniščeva-Kutuzova začíná být velmi mnohobarevný... Kdy první díl dodělám, Bůh suď, je to nesmírně komplikované téma a škoda jen psát, když si má člověk trochu užít léto, ale letos jej určitě odevzdám a o Vánocích už budu podpalovat matičku Moskvu, nebo se dokonce chystat oklikou přes Malojaroslavec mrznout...