HOLKA U BRODU

Po několika měsícich jsem dostal chuť něco si zazpívat a drzost pustit výsledek na blog... Originál (který by byl bezpochyby lepší) nemám a, upřímně řečeno, ani u téhle písničky nevím, zda je lidová, nebo umělá, jen tuším, že druhá možnost zní pravděpodobněji, byť se do lidových slov i noty velice trefuje. Holku u brodu mě před pár desetiletími naučil můj brácha, který ji už určitě dávno zapomněl, a protože je to písnička o vojácích i zlomeném srdci, líbí se mi i po letech. Text přikládám, někomu to možná ušetří práci s přepisování, a pokud někdo víte něco o autorovi, napište. Jinak jmenovitě a i skrze obrázky patří re-enactementovým přátelům hulánům z UR1 Merveldt.

HOLKA U BRODU

Na jarmark jsem spěchal, k ránu jsem si přivstal.
Koně jsem zapřahal,
na cestu se chystal.

Cesta samá skála k vodě ubíhala
A holka od brodu přes tu velkou vodu
na mne zamávala.

Mávala přes vodu, jak na břehu stála.
Do hučení brodu přes tu velkou vodu
něco zavolala.

Když jsem dojel k vodě, která brodem táhne,
já poznal, že holka
nemávala na mne.

Mávala hulánům, co brodili stranou.
Ach holka nešťastná,
proč ti slzy kanou…